13 Co 119/2026-91 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresního soudu bylo manželství manželů , tituly před jménem, , jméno manžela, , , tituly za jménem, a , tituly před jménem, . , jména manželky, rozvedeno (I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (II.).2. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné odvolání, kterým se domáhala změny tak, že návrh na rozvod manželství bude zamítnut, případně zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedla, že napadený rozsudek je nesprávný jak po stránce skutkové, tak právní. Vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu a byl zatížen vadou, kdy soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti manželky, ačkoliv ta svou neúčast ze závažných zdravotních důvodů řádně a včas omluvila. Soud rovněž nedostatečně posoudil podmínky § 755 odst. 2 o. z., když se nevypořádal s možnou existencí zvlášť závažné újmy na straně manželky ani s významem dlouhodobého manželství a rodinných vazeb. Rozhodnutí postrádá přesvědčivé odůvodnění, zejména pokud jde o hodnocení rozporů ve výpovědích účastníků a jejich vývoje v čase.3. Manžel se k odvolání manželky vyjádřil tak, že ho považuje za zjevně nedůvodné, obsahově prázdné a stižené zásadními vadami, které brání jeho věcnému projednání, když je formulováno toliko v obecné rovině. Absentuje zde jediné konkrétní skutkové zjištění či právní závěr, který by byl nesprávný a v čem konkrétně tato nesprávnost spočívá. Pokud manželka namítá, že bylo jednáno v její nepřítomnosti, pak taková námitka je lichá, neboť nebylo rozhodováno v její nepřítomnosti. Manželka rovněž nijak nekonkretizuje, v čem spočívá tvrzená újma a jaké okolnosti měl okresní soud opomenout ani jakým způsobem by tyto okolnosti měly ovlivnit rozhodnutí. Rovněž není podloženo tvrzení manželky o nedostatečném odůvodnění. Odvolání považuje manžel za obstrukční a pouze jako prostředek nátlaku, když manželka uvedla, že sice usiluje o zachování manželství, ale nic pro to nedělá, tj. nesnaží se ho kontaktovat a pokusit se o obnovení soužití, ale naopak se k němu nechová hezky, nehovoří s ním slušně a pouze se vysmívá, že rozvod bude zdržovat tak dlouho, jak to půjde.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 písm. a) a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Procesní námitka manželky, že řízení je zatíženo vadou, neboť soud jednal v její nepřítomnosti, je zcela lichá, neboť jednání nařízené na 2. 3. 2025 bylo právě s ohledem na její žádost odročeno a dalšího jednání dne 23. 3. 2026 se manželka účastnila.6. Skutková zjištění soudu prvního stupně hodnotí krajský soud jako správná a přejímá je i pro odvolací řízení, a v tomto ohledu tedy pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. V odvolacím řízení žádný z účastníků již další důkazní návrhy nečinil a krajský soud další dokazování neprováděl.7. Podle ustanovení § 775 odst. 1 o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Krajský soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlédl ke všemu ostatnímu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a poté dospěl k závěru, že okresní soud ze svých správných skutkových zjištění vyvodil odpovídající právní závěry, přičemž ani v odvolacím řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by mohla vést k zásadně odlišnému právnímu posouzení věci. Krajský soud k rozsudku okresního soudu nemá v zásadě žádné výhrady, a proto odkazuje na jeho logické, jasné a srozumitelné odůvodnění.9. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry okresního soudu, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno bez naděje na obnovení manželského soužití. Manželé od září 2024 žijí v oddělených domácnostech, nicméně samostatný život vedou de facto již od roku 2021. Žádný z manželů nevyvinul jakékoliv úsilí vedoucí k obnovení společného soužití, kdy manžel tuto možnost zcela odmítá a manželka se v tomto ohledu vyjádřila stejným způsobem v průběhu opatrovnického řízení, které tomuto řízení bezprostředně předcházelo. Pokud jde o nezletilého syna účastníků , jméno FO, , rodiče byli schopni uzavřít dohodu stran péče i výživy pro dobu po rozvodu manželství a nelze očekávat, že by samotný rozvod manželství rodičů, kteří dlouhodobě spolu nežijí, byl na újmu nezletilého, a to i s přihlédnutím k jeho věku, kdy mu bude záhy 14 let.10. Jelikož je dána úprava péče a výživného pro dobu po rozvodu manželství rodičů u nezletilého syna obou účastníků a nebyla zjištěna existence zvláštních důvodů ve smyslu § 755 odst. 2 o. z., pro které by manželství nemohlo být rozvedeno, ostatně tyto nebyly v konkrétnostech ani tvrzeny, bylo lze vyhodnotit závěry soudu prvního stupně jako zcela správné.11. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení shledán věcně správným a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 23 z. ř. s., dle kterého účastníci v zásadě nemají právo na náhradu nákladů řízení o rozvod manželství, když nebyly shledány žádné podstatné okolnosti, které by náhradu nákladů odvolacího řízení kterémukoliv z účastníků odůvodňovaly.