15 Co 61/2026-122 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 19 984,64 Kč ve splátkách po 200 Kč měsíčně s tím, že pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o osm procentních bodů a platné pro první den kalendářního pololetí v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, a to ode dne následujícího po splatnosti každé jednotlivé splátky až do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 10 485,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do 20. 8. 2025 a z částky 30 470,56 Kč za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení (výrok II.) a současně zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 405 Kč (výrok III.). V řízení se žalobkyně žalobou došlou soudu dne 14. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 30 870,56 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 6. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem postupně navyšovaným až na částku 30 000 Kč. Žalovaná na jistině úvěru vyčerpala celkem částku 47 297,64 Kč a vrátila žalobkyni pouze částku 22 313 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru ke dni 26. 6. 2025. Po žalované se domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru v částce 29 782,86 Kč, poplatků ve výši 157,70 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut v částce 500 Kč a dále úroku a úroku z prodlení. Žalovaná v prvostupňovém řízení uvedla, že žalobkyně neposoudila řádně její úvěruschopnost a je proto nutno jejich vztah vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalovaná dále uvedla, že od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru převzala částku 42 297,64 Kč, uhradila částku 22 563 Kč a zbývá jí tak doplatit částku 19 734,64 Kč. Tu je schopna splácet ve splátkách po 200 Kč měsíčně, a to s ohledem na výši svých příjmů v částce 6 400 Kč měsíčně s tím, že musí hradit jízdné do školy ve výši 1 800 Kč měsíčně, telefon ve výši 780 Kč měsíčně a pravidelně splácí ostatní úvěry ve výši 1 982 Kč měsíčně. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, neboť zkoumala jak její příjmy u společnosti , právnická osoba, , které sice neodpovídaly výši tvrzené žalovanou, ale postačovaly k úhradě splátek, tak i výdaje, od nichž odečetla výdaje zbytné a jednorázové. Ze zprávy NRKI pak vyplynulo, že se žalovaná nedostala do prodlení se splácením jiných závazků. Žalobkyně pak vzala v průběhu prvostupňového řízení žalobu částečně zpět o částku 400 Kč, a to s ohledem na dvě platby žalované po 200 Kč ve dnech 17. 7. a 20. 8. 2025. K jednání nařízenému ve věci před okresním soudem se ani jeden z účastníků řízení nedostavil, přičemž okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že se žalobkyně nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované, neboť z hlediska výdajů vycházela ze životního minima, tedy z částky hypotetické a nepřihlédla k reálným výdajům žalované. Při navyšování úvěrového rámce pak úvěruschopnost žalované nezkoumala vůbec. Proto okresní soud dovodil, že je žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze nesplacenou jistinu úvěru ve výši rozdílu mezi žalovanou vyčerpanou částkou a částkou dosud z její strany vrácenou žalobkyni. S ohledem na okolnost, že se ani jeden z účastníků řízení nedostavil k jednání okresního soudu a neprokázal výši čerpaných a vrácených částek, vycházel okresní soud z částek, které byly mezi účastníky nesporné. Tedy z vyčerpané částky ve výši 42 297,64 Kč a z vrácené částky ve výši 22 313 Kč. Rozdíl tak činí částku 19 984,64 Kč a v této části proto okresní soud žalobě vyhověl s tím, že tuto částku zavázal žalovanou zaplatit ve splátkách po 200 Kč s ohledem na její majetkové poměry v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Okresní soud pak také zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení pro případ, že by se dostala do prodlení se zaplacením těchto splátek a současně žalobu ve zbylém rozsahu, včetně celého nároku žalobkyně na požadovaný úrok z prodlení, zamítl. Okresní soud pak také zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobkyně v poměrném rozsahu.2. Žalobkyně svým včasným odvoláním napadla celý zamítavý výrok II. rozsudku okresního soudu a také výrok I., avšak pouze co do lhůty k plnění částky 19 984,64 Kč s tím, že nesouhlasila s výší splátek 200 Kč měsíčně. Žalobkyně pak odvolání směřovala i proti nákladovému výroku III. rozsudku okresního soudu. Žalobkyně v prvé řadě nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení žalované, jak je vyčíslil okresní soud. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalované totiž žalobkyně předložila listinu s označením výpis čerpání, splátek a úhrad, z níž je patrné kdy, v jaké výši a jakým způsobem žalovaná peněžní prostředky čerpala. Z této listiny vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 47 297,64 Kč a žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 22 313 Kč. Částka bezdůvodného obohacení tak činí 24 984,64 Kč. A protože okresní soud již žalobkyni přiznal nárok na částku 19 984,64 Kč, měl by jí dále přiznat nárok na částku 5 000 Kč. Žalobkyně dále nesouhlasila s určením lhůty plnění částky 19 984,64 Kč, jak ji okresní soud stanovil ve výroku I. svého rozsudku. Okresní soud pochybil, pokud umožnil žalované splácet dluh ve splátkách po 200 Kč měsíčně, neboť splátkami v této výši by byl dluh uhrazen za téměř deset let. Dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je obecná lhůta k plnění stanovena na tři dny, přičemž soud je oprávněn tuto lhůtu určit delší či povolit plnění ve splátkách. Avšak dle komentářové literatury i dle konstantní judikatury přitom platí, že by dluh měl být ve stanovených splátkách uhrazen nejpozději do jednoho roku. Nastavení splátek by mělo být rozumné a přiměřené k výši dluhu a povolením splácení dluhu ve splátkách by nemělo dojít ke zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. S ohledem na možnosti žalované žalobkyně navrhla, aby byly splátky stanoveny ve výši 500 Kč měsíčně a také aby byla žalované uložena ztráta dobrodiní splátek v případě prodlení s jejich splácením.3. Žalobkyně pak v rámci svého odvolání vzala svou žalobu v rozsahu týkajícím se výroku II. rozsudku okresního soudu částečně zpět, a to v rozsahu přesahujícím částku 5 000 Kč. Žalobu tak vzala zpět ohledně jistiny ve výši 5 485,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do zaplacení. Učinila tak v rámci svého odvolání, přičemž nejasnosti tohoto částečného zpětvzetí žaloby osvětlila v rámci jednání odvolacího soudu dne 15. 4. 2026. Zejména pak uvedla, že se nadále domáhá na jistině zaplacení pouze dosud nesplacené jistiny úvěru a že vzala zpět své nároky na zaplacení částky 157,70 Kč na poplatcích, na zaplacení částky 430 Kč na nákladech za vymáhání a na zaplacení částky 500 Kč na smluvních pokutách.4. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobkyně nijak neprokázala poskytnutí jistiny úvěru v celkové výši 47 297,64 Kč a neunesla tak v tomto směru důkazní břemeno. Okresní soud pak také zcela správně stanovil výši měsíčních splátek v částce 200 Kč. V tomto ohledu uvedla, že žalobkyně ji neměla s ohledem na její tíživou finanční situaci žádný úvěr ani poskytnout, přičemž celá situace vznikla i zapříčiněním žalobkyně. Stanovením splátek v částce 200 Kč měsíčně pak nebude žalobkyně nijak poškozena na svých právech. Okresní soud pak dle žalované také zcela správně stanovil výši náhrady nákladů řízení.5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní (co do jistiny ve výši 5 485,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do zaplacení) se odvolací soud v prvé řadě zabýval posouzením této otázky. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná proti tomuto částečnému zpětvzetí žaloby nijak nebrojila, postupoval odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v jeho výroku II. výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku částečně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Učinil tak v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak bylo učiněno žalobkyní.6. Odvolací soud se pak dále zabýval věcným přezkumem zbylé části odvoláním napadeného výroku II. rozsudku okresního soudu, tedy nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč (jako dosud žalovanou nevrácené jistiny úvěru poskytnuté jí žalobkyní) a také výší splátek částky 19 984,64 Kč určené okresním soudem ve výroku I. jeho rozsudku ve výši 200 Kč měsíčně a návrhem žalobkyně, aby byla žalovaná zavázána splácet stanovené splátky pod ztrátou jejich výhody. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné uvést, že okresní soud stanovil tyto splátky nikoliv jako splátky dle § 160 o. s. ř. (ted