15 Co 64/2026-149 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 78 215,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 138 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, pod ztrátou jejich výhody (výrok I.), žalobu co do částky 49 978,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 102 193,82 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení a s 12% úrokem z prodlení z částky 29 366,02 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.) a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 7 896 Kč (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I. a III., podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání. Namítal, že jednoznačně v rozporu se zákonem je stanovení 12% úroku z prodlení ode dne 8. 4. 2025. Odkázal na znění ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Tvrdil, že nebyl schopen z důchodu ve výši 12 205 Kč jakýkoliv revolvingový úvěr splácet a žádný úvěr proto neměl být žalovanému ani poskytnut, a to i v případě, že by jiný úvěr nečerpal a nesplácel. Odkázal dále na znění ust. § 278 o. s. ř. o srážkách ze mzdy, na ust. § 1 odst. 1 a § 5 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. o životním minimu a na ust. § 26 zák. č. 117/95 o státní sociální podpoře s tím, že životní minimum osoby činilo 3 130 Kč a normativní náklady na bydlení částku 13 737 Kč. Nezabavitelná částka za poslední 3 měsíce před podepsáním smlouvy o revolvingovém úvěru v září 2023 tak činila 15 461,44 Kč. Nadto v červnu 2023 ukončila dcera žalovaného studium a podle judikatury měla nárok na výživné ještě po dobu letních prázdnin. Dále žalovaný namítal, že žalující strana ani soud vůbec nespočítaly jistotu (míněno patrně jistinu), kterou žalovaný obdržel. V soudním spise se nachází listina, ze které vyplývá, že osobní úvěr byl poskytován od 11. 1. 2022 a k srpnu 2023 činila zbylá neuhrazená část úvěru částku 58 828 Kč. Okresní soud k uvedené částce přičetl příjmy a výdaje od srpna 2023 a vypočetl tzv. jistotu. Správně však měl zohlednit veškeré úhrady z úvěru pro klienta a odečíst veškeré jeho platby na úvěr. Zejména pak není jasné, zda při uvedení výše jistoty v srpnu 2023 nebyly ve prospěch společnosti žalobkyně zohledněny též úroky, smluvní pokuta, náklady upomínek apod., přičemž k důkazu žalovaný navrhl doklad banky, kolik bylo zaplaceno úhrnem žalobkyní na účet žalovaného a kolik celkově žalovaný žalobkyni zaplatil. Namítal rovněž nesprávnost výroku o nákladech řízení, neboť žalobkyně požadovala krátce úhradu celé částky a bezprostředně po rozsudku by měla obdržet jen první splátku. Současně poukázal na skutečnost, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru byl uveden úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, toliko tato částka mohla být žalobkyni přiznána, a v průběhu úvěrového vztahu nebyl žádný důvod, aby žalobkyně původní úvěrový rámec neustále překračovala, protože se majetkové poměry žalovaného nezvyšovaly. U jednání odvolacího soudu pak žalovaný vysvětlil, že pokud tvrdí, že k čerpání žalovaného na danou úvěrovou smlouvu byla připočtena částka 58 828 Kč, vychází z listiny založené ve spise na č. l. 22.3. Na výzvu odvolacího soudu pak žalovaný ke svým osobním a majetkovým poměrům tvrdil, že až do února 2025 byl invalidní důchodce a invalidní důchod byl jeho jediným příjmem. Od února 2025 do současné doby je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , nejprve na 4 hodiny denně, následně 5 hodin a poté 6 hodin denně, a to s ohledem na jeho zdravotní stav. Čistá mzda žalovaného činila za únor a březen 2025 částku 9 661 Kč měsíčně, za duben 2025 částku 13 689 Kč, za květen 2025 částku 13 829 Kč, za červen 2025 částku 13 854 Kč, za červenec 2025 částku 15 561 Kč, za srpen 2025 částku 16 378 Kč, za září 2025 částku 15 038 Kč, za říjen 2025 částku 14 961 Kč, za listopad 2025 částku 15 356 Kč, za prosinec 2025 částku 14 786 Kč, za leden 2026 částku 15 657 Kč a za únor 2026 částku 17 308 Kč. Dále poukázal na skutečnost, že byl trestně stíhán u Okresního soudu v Bruntále ve věci sp. zn. 2 T 11/2025 pro trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 2025 bylo trestní stíhání žalovaného podmíněně zastaveno. Dále žalovaný uvedl, že zprvu své závazky hradil, a to ještě před zahájením jeho trestní stíhání, protože se dopouštěl trestního jednání vůči svému otci , jméno FO, , který mu svěřil svou druhou platební kartu a takto odhadem připravil svého otce o 150 000 Kč až 200 000 Kč. , jméno FO, toto jednání žalovanému odpustil, trestní oznámení proti němu nepodal a dokonce mu pomáhal s úhradou škod pocházejících z trestné činnosti, přičemž žalovaný spolu s otcem do současné doby zaplatili na úhradu dluhů částku 300 000 Kč s tím, že s výjimkou žalobkyně jsou v podstatě všechny závazky žalovaného již uhrazeny, přičemž žalovanému zbývá zaplatit částka 2 000 Kč za duben 2026 a 800 Kč za květen 2026. Dále uvedl, že není schopen platit žalobkyni více než 1 000 Kč měsíčně a namítal, že podaným odvoláním nemůže být jeho postavení zhoršeno oproti stavu z rozhodnutí okresního soudu. Navíc při navýšení splátek by nemohl hradit dluh vůči svému otci za úhradu pohledávky vůči , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ve výši 200 000 Kč a na úhradu úvěrů u , Anonymizováno, , které žalovaný doplatil částkou 51 952,90 Kč.4. U jednání odvolacího soudu pak žalovaný na dotaz odvolacího soudu uvedl, že pokud jde o jeho majetkové poměry, pravděpodobně dojde k navýšení jeho nákladů na topení, které okresnímu soudu uváděl v částce 10 000. Tyto nově odhaduje na 60 000 Kč ročně.5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Ztotožnila se se závěrem okresního soudu, který přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, a to v návaznosti na výzvu žalobkyně k plnění ze dne 31. 12. 2024, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k úhradě nesplaceného úvěru v délce 14 dnů s tím, že do prodlení se žalovaný dostal počínaje dnem 15. 1. 2025. Žalobkyně v tomto směru odkázala dále na označený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 22 Co 31/2025. Dále poukázala na to, že žalovaný ani jednou splatnost dluhu nerozporoval. K výši poskytnutých peněžních prostředků žalobkyně uvedla, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr, pro který byl ve smlouvě sjednán úvěrový rámec. Pokud tento celý úvěrový rámec vyčerpal, musel nejdříve na smlouvu něco uhradit, aby mohl čerpat dále. Poukázala na výpis čerpání splátek a úhrad, ze které vyplývá, že žalovaný v pravidelných měsíčních splátkách uhradil částku 43 713 Kč. I v tomto směru žalobkyně poukázala, pokud jde o důkazní sílu uvedené listiny, na rozhodovací praxi Krajského soudu v Ostravě i Krajského soudu v Praze. Ze stejné listiny pak vyplývá, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové částce 119 851 Kč, jak specifikovala ve svém doplnění žaloby ze dne 8. 9. 2025. Po odečtení úhrad žalovaného tak výše bezdůvodného obohacení z neplatně sjednaného úvěru činila částku 76 138 Kč. Správným pak žalobkyně shledala rozsudek i ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve stanovení splátek pod ztrátou jejich výhody, což odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností obou stran, přičemž i v tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodovací praxi odvolacích soudů, konkrétně na tam označené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích. K námitkám žalovaného pak žalobkyně u jednání odvolacího soudu uvedla, že neregistruje na úvěrovém účtu žádné čerpání částky 58 000 Kč, úvěr byl poskytnut na základě sjednaného úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč a výše čerpání, kterou žalobkyně v řízení doložila, představuje čerpání toliko za dobu od uzavření úvěrové smlouvy nadále.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen částečně.7. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 6. 5. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 105 504,02 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 9. 2023 pod č. , Anonymizováno, , na základě níž mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši 103 000 Kč. Ke dni podání žaloby představovala dlužná částka neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 102 193,82 Kč, poplatky za pojištění ve výši 910,20 Kč, náklady na vymáhání pohledávky v částce 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, kapitalizovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 15. 1. 2025 do 7. 4. 2025 částkou 2 878,97 Kč a současně do 7. 4. 2025 kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru částkou 19 810,99 Kč. Dále