16 Co 223/2025-299 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobci a) až e) se žalobou domáhali vůči žalované 1 z důvodu nezákonného rozhodnutí o předběžném opatření [na základě usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 12. 2023, č. j. 118 Nc 1018/2023-9 vydaného podle 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), na návrh , anonymizováno, , odboru sociálních věcí jako orgánu sociálněprávní ochrany dětí (dále též jen „OSPOD“), které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2024, č. j. 13 Co 42/2024-24 změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá] náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s odebráním nezletilých žalobců c) až e) (dále též jen „, Anonymizováno, “) po dobu dvou a čtvrt měsíců, a to žalobkyně a) (dále též jen „matka“) ve výši 114 750 Kč, žalobce b) (dále též jen „otec“) ve výši 108 000 Kč, , jméno FO, 119 250 Kč, , jméno FO, ve výši 119 250 kč a , jméno FO, ve výši 126 000 Kč. Žalobci tvrdili, že bylo zasaženo do jejich rodinného života a důstojnosti, jakož i do vzájemného práva na rodičovskou péči a výchovu dětí. Při odebírání nebyl respektován zájem dítěte. Odebrání představovalo pro rodiče i děti veliké trauma, stres a psychické utrpení, odloučení vnímali jako veliké příkoří, se kterým se budou ještě dlouho vyrovnávat. Intenzita prožitého příkoří byla znásobena tím, že děti byly odebrány před Vánocemi a strávily je v cizím prostředí, rodiče naopak strávili Vánoce bez dětí. Při stanovení výše zadostiučinění žalobci vycházeli z částek, které byly přiznány za nezákonné odloučení matky a novorozené dcery v řízení zakončeném usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. I. ÚS 2232/21, kdy matce bylo přiznáno za každý měsíc odloučení 24 000 Kč a dceři 28 000 Kč. Tyto částky žalobci moderovali na vlastní situaci s přihlédnutím k tomu, že děti byly odebrány ve věku, kdy si již vytvořily k rodičům silný citový vztah, musely opustit svůj domov a přestěhovat se do cizího prostředí a dále při zohlednění míry růstu inflace. , jméno FO, a , jméno FO, požadovali zadostiučinění ve výši 53 000 Kč za každý měsíc odloučení. Obě děti byly umístěny u stejné pěstounky, odloučení od rodičů těžce prožívaly. , jméno FO, měla nervové záchvaty a záchvaty vzteku, projevovala svůj odpor k pěstounce a vzdor, kopala ji, byla na ni sprostá, odmítala ji poslouchat, musela chodit do cizí školky. , jméno FO, v průběhu pěstounské péče znovu začal nosit plenky, ačkoli před odebráním už ovládal chození na záchod. Zohledněn byl i jeho nízký věk, v době odebrání mu byly 3 roky (, jméno FO, 6 let), ve svém věku byl na svou rodinu ještě citelně fixován. , jméno FO, požadovala zadostiučinění ve výši 56 000 Kč za měsíc odloučení. V době odebrání jí byl 1 rok, byla v celodenní péči matky, byla kojená a neexistovaly žádné indicie, které by odůvodňovaly její odebrání z péče rodičů. Matka požadovala zadostiučinění ve výši 51 000 Kč za měsíc odloučení. Trauma z odebrání dětí se u ní projevilo ztrátou 10 kg tělesné hmotnosti a ztrátou laktace, přitom předpokládala, že , jméno FO, bude kojit stejně dlouho jako její sourozence. Navíc vůči její osobě žádné z děti nevyslovilo žádné výhrady. Oba rodiče prožívali v době odloučení hluboký stesk, obávali se, jak se dětem u pěstounů daří. Styděli se za to, že byli státem označkováni jako zlí rodiče. Odebrání dětí vnímali jako křivdu. Žili v nejistotě, jak dlouho vše bude trvat a že věc bude předána policii. Otec z těchto důvodů požadoval zadostiučinění ve výši 48 000 Kč za měsíc odloučení.2. Matka dále požadovala po žalované 1 náhradu škody ve výši 39 000 Kč za to, že jí v důsledku odebrání dětí nebyl po dobu tří měsíců vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 13 000 Kč měsíčně. Následně podáním ze dne 20. 4. 2025 vzala matka žalobu v této části zpět.3. Z důvodu nesprávného úředního postupu OSPOD se každý z žalobců domáhal po žalované 2 náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. Nesprávný úřední postup spatřovali v tom, že OSPOD primárně nerealizoval taková opatření, při kterých by děti nebyly odňaty z rodinného prostředí, dále v nedostatcích při samotném odebrání dětí a také v nečinnosti po dobu prvních několika dnů odloučení od dětí.4. Žalovaná 1 namítala, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), neboť odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím může být založena pouze tehdy, pokud zvláštní právní úprava obsažená v jiných právních předpisech nezakládá odpovědnost jiného subjektu. V daném případě odpovědným za vzniklou újmu a škodu je navrhovatel předběžného opatření podle § 77a o. s. ř. Navíc oba uplatněné tituly, tj. nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup OSPOD, se prolínají a jsou založeny na totožných skutečnostech, žalobci by tak mohli být odškodněni duplicitně.5. Žalovaná 2 naopak uvedla, že z hlediska § 8 OdpŠk jsou splněny podmínky nezákonnosti rozhodnutí, neboť se jednalo o rozhodnutí předběžně vykonatelné, které bylo pro nezákonnost změněno. Za stát je v tomto případě příslušné jednat Ministerstvo spravedlnosti podle § 6 odst. 1 písm. a) OdpŠk, neboť k vydání nezákonného rozhodnutí došlo v občanském soudním řízení. V případě, že by byla dovozena odpovědnost navrhovatele podle 77a o. s. ř., tak žalovaná 2) namítala, že ze strany OSPOD k žádnému pochybení nedošlo, jak vyplývá ze zprávy ombudsmana.6. Okresní soud napadeným rozsudkem řízení zčásti zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby ohledně náhrady škody ve výši 39 000 Kč s příslušenstvím (viz bod 2 odůvodnění) a úroků z prodlení za dobu od 24. 5. 2024 do 24. 11. 2024 z ostatních uplatněných nároků (výrok I), žalované 1 uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 54 000 Kč, žalobci b) částku 54 000 Kč, žalobkyni c) částku 63 000 Kč, žalobci d) částku 63 000 Kč a žalobkyni e) částku 63 000 Kč, a to vždy se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 25. 11. 2024 (tj. po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované 1) do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobu ve zbývající části vůči žalované 1 zamítl (výrok III), zamítl rovněž žalobu vůči žalované 2) (výrok IV), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou 1 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V), žalované 1 uložil povinnost zaplatit žalobci b), žalobkyni c), žalobci d) a žalobkyni e) plnou náhradu nákladů řízení na účet Okresního soudu v Karviné do patnácti dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým bude určena její výše poté, co bude pravomocně rozhodnuto o odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobců (výrok VI), a konečně rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a), žalobcem b), žalobkyní c), žalobcem d), žalobkyní e) a žalovanou 2 se žalované 2 právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok VII).7. Okresní soud se primárně zabýval otázkou pasivní legitimace a tím, zda požadavek na nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí konzumuje požadavek z titulu nesprávného úředního postupu. Dospěl k závěru, že žalobci se domáhali dvou samostatně vymezených nároků, byť spolu tyto nároky časově a věcně souvisejí, proto není v takovém případě vyloučena příslušnost více různých organizačních složek státu. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu je podle § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a) OdpŠk úřadem příslušným jednat jménem státu ministerstvo spravedlnosti, namísto něhož jedná v tomto řízení na základě dohody uzavřené podle § 6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb. , Jméno žalované A, . V řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem je podle § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. b) OdpŠk příslušné jednat jménem státu Ministerstvo práce a sociálních věcí, neboť k tvrzené újmě došlo vytýkaným postupem OSPOD na úseku sociálněprávní ochrany dětí. S námitkou, že pasivně legitimován by měl být navrhovatel předběžného opatření, který za újmu/škodu odpovídá podle § 77a o. s. ř., se okresní soud neztotožnil, neboť toto ustanovení míří na případy, kdy navrhovatelem je strana soukromoprávního vztahu, která je účastníkem sporného řízení. Prvostupňový soud dále v tomto směru poukázal zejména na právní názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. I. ÚS 399/24, z něhož vyplývá, že stát za škodu odpovídá tehdy, zruší-li odvolací soud na základě odvolání vykonatelné rozhodnutí, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, což se stalo i v projednávané věci. Za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o nařízení předběžného opatření odpovídá stát právě proto, že jde o nezákonné rozhodnutí, že v řízení o opravném prostředku vyjde najevo, že předběžné opatření nemělo být vůbec nařízeno, a rozhodnutí, kterým bylo nařízeno, je v důsledku toho zrušeno nebo zm