16 Co 57/2026-83 – Krajský soud v Ostravě

1. Dopisem ze dne 26. 3. 2025, doručeným žalobkyni jako zaměstnankyni téhož dne, jí žalovaná jako zaměstnavatelka oznámila, že vypovídá její pracovní poměr pro neplnění požadavků zaměstnavatelky pro řádný výkon práce na sjednané pracovní pozici pracovník podpory zákazníků podle § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), v tom smyslu, že žalobkyně byla dne 24. 5. 2024 písemně upozorněna na nedostatky v její práci a byla jí poskytnuta přiměřená lhůta k jejich odstranění. Přesto k nápravě nedošlo a její pracovní výsledky nadále neodpovídaly požadavkům zaměstnavatelky.2. Žalobou podanou dne 30. 7. 2025 se žalobkyně proti žalované domáhala určení neplatnosti zmíněné výpovědi (dále jen výpovědi) se zdůvodněním, že je výpověď neurčitá; žalovaná se v ní totiž omezila na konstatování, že vytýkacím dopisem ze dne 24. 5. 2024 (dále jen vytýkacím dopisem) upozornila žalobkyni na nedostatky v její práci a určila jí lhůtu k nápravě, přičemž nebylo jasné, v čem žalobkyně nenapravila nedostatky ani kdy se v její práci po 24. květnu 2025 objevily. Ve vytýkacím dopise navíc žalobkyni ve skutečnosti žádnou lhůtu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků neposkytla a hovořila o skutcích představujících porušování pracovněprávních povinností, nikoli neuspokojivé pracovní výsledky. Pak by ovšem musela žalobkyni vytýkací dopis doručit během šesti měsíců před výpovědí, což se nestalo. Žalobkyně působí u žalované v pracovním poměru na dobu neurčitou jako pracovník podpory zákazníků a žalované písemně oznámila, že výpověď pokládá za neplatnou a že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že vytýkacím dopisem žalobkyni upozornila na neuspokojivé pracovní výsledky. Žalobkyně zaprvé vykazovala svou práci zcela nekonkrétně a zároveň tak, že vykázané pracovní úkony ani nepokrývaly celou pracovní dobu. Zadruhé práci vykazovala s několikadenním odstupem, ač byla povinna tak činit téhož, nejpozději následujícího pracovního dne. Zatřetí opožděně vyřizovala tikety (dotazy zákazníků) na helpdesku, kdy ji museli opakovaně urgovat její kolegové. S ohledem na charakter nedostatků a obsah vytýkacího dopisu je jasné, že měla žalobkyně zjednat nápravu ihned, což byla v dané situaci přiměřená lhůta. V dalším podání žalovaná zevrubněji rozvedla jednotlivé skutky a jejich průvodní okolnosti, předložila snímky odpovídající elektronické konverzace z helpdesku, která je měla zachycovat, a označila jejich svědky. Na jednání žalovaná uvedla, že vytýkacím dopisem žalobkyni upozornila na neuspokojivé pracovní výsledky i na porušování pracovněprávních povinností. Žalobkyně obdržela výpověď pro závažné porušení těchto povinností a žalovaná dokonce mohla její pracovní poměr okamžitě zrušit.4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 44 612 Kč (výrok II). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně pracovala u žalované od 1. 8. 2017 jako pracovník podpory zákazníků. Dne 24. 5. 2024 jí byl doručen vytýkací dopis nazvaný „upozornění na porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a možnost výpovědi.“ V tomto dopise bylo uvedeno: „Přes předchozí upozornění jednatelem společnosti , právnická osoba, nadále neplníte své pracovní povinnosti podle pokynů vedoucích pracovníků.- Nesprávné vykazování práce- Zpětné vykazování práce- Neřešení tiketu na helpdeskuZaměstnavatel toto Vaše opakované porušení kázně posuzuje jako velmi závažné poškozující morálku kolektivu a způsobující finanční ztráty zaměstnavateli. V této souvislosti Vás upozorňujeme, že v případě dalšího porušení nařízení nebo nedostatečného plnění vašich pracovních povinností s Vámi může být pracovní poměr rozvázán výpovědí podle § 52 písm. f) nebo g) zákoníku práce.“ Dne 26. 3. 2025 byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), s odůvodněním, že nesplnila požadavky pro řádný výkon práce na sjednané pracovní pozici pracovník podpory zákazníků. Dne 24. 5. 2024 byla písemně upozorněna na nedostatky v práci, byla jí poskytnuta přiměřená lhůta k jejich odstranění, přesto k nápravě nedošlo a pracovní výsledky žalobkyně nadále neodpovídají požadavkům zaměstnavatele. Žalovaná prodává personální, mzdové a docházkové softwary a povinností žalobkyně byla pomoc stávajícím zákazníkům s případnými problémy či nejasnostmi. Komunikace mezi žalobkyní a zákazníky se odehrávala telefonicky i písemně a zákazníci, kteří měli zaplacenou podporu, se na ni elektronicky obraceli prostřednictvím tzv. helpdesku, kdy měli zaměstnanci žalované jejich dotazy (nazývané tikety) vyřizovat.5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 50 odst. 4, 52 písm. f), písm. g) zákoníku práce a s odkazy na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že navzdory rozdílné právní kvalifikaci žalobkyni vytýkaných skutků ze strany žalované ve vytýkacím dopise na jedné straně a ve výpovědi na straně druhé mohly tyto skutky naplnit pouze zákonný výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy porušování pracovněprávních povinností, nikoli důvod zakotvený v § 52 písm. f). I kdyby mělo jít o druhý jmenovaný důvod, neposkytla žalovaná žalobkyni zákonem předpokládanou lhůtu k nápravě. Skutek, na němž výpověď založila, navíc v rozporu s § 50 odst. 4 zákoníku práce neurčitě vymezila, protože jeho popis postrádá specifikaci „nesprávného vykazování práce,“ množství těchto skutků a doby, kdy k němu (k nim) došlo. Totéž platí pro tzv. zpětné vykazování práce a neřešení tiketů na helpdesku. Skutečnosti, jež byly důvodem výpovědi, není sice potřebné rozvádět do všech podrobností, na druhou stranu však nelze pomocí výkladu právního jednání nahrazovat či doplňovat vůli, kterou zaměstnavatel v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil.6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na zrušení rozsudku a vrácení věci prvostupňovému soudu, které zdůvodnila tím, že je napadený rozsudek předčasný, protože soud prvního stupně neprovedl řádný výklad výpovědi v kontextu vytýkacího dopisu, ústních a písemných výtek k práci žalobkyně a pohovorů vedených s ní jejími nadřízenými. Navíc neprovedl výše zmíněné důkazy navržené v podání ze dne 6. 10. 2025. V době doručení výpovědi bylo oběma účastnicím naprosto jasné, které konkrétní skutky jsou žalobkyni vytýkány.7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s poukazem na jeho odůvodnění, k němuž dodala, že další výklad výpovědi nebyl namístě, protože postrádala podstatnou náležitost, takže by interpretace znamenala nepřípustné nahrazení či doplnění (žalovanou neprojevené) vůle. Nelze v tomto kontextu přihlížet k vytýkacímu dopisu, neboť ten nebyl právním jednáním a nebyl součástí výpovědi. Kdyby mělo být výpovědním důvodem porušování pracovněprávních povinností podle § 52 písm. g) zákoníku práce, nedodržela žalovaná pravidlo o minimálním časovém rozestupu mezi vytýkacím dopisem a výpovědí, což by samo o sobě způsobilo její neplatnost.8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.9. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.10. Při právní kvalifikaci případu v mezích odvolacího přezkumu a ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Na rozdíl od prvostupňového soudu došel k závěru, že žalovaná žalobkyni lhůtu k nápravě ve vytýkacím dopisu poskytla. Upozornila ji totiž na to, že jí v případě dalších nedostatků může dát výpověď. Tím projevila vůli, aby žalobkyně zjednala nápravu okamžitě. Vyvstává zde tudíž pouze otázka přiměřenosti takové lhůty [§ 52 písm. f) část věty za středníkem zákoníku práce]. Ta by sice byla problematická, pokud by ji zaměstnavatel měl ve všech případech používat jako nástroj překlenutí vlastní neobratné formulace vytýkacího dopisu či zkrátka k rychlejšímu rozvázání pracovního poměru s „nežádoucím“ zaměstnancem. Nicméně v tomto případě - pokud by odvolací soud měl zohlednit pozdější konkretizaci žalobkyni vytýkaných skutků - by bylo objektivně možno neuspokojivé pracovní výsledky daného charakteru odstranit ihned a zároveň by šlo o lhůtu přiměřenou tehdy, jestliže by je žalobkyně vykazovala masivně či dlouhodobě. Výpověď tudíž nemohla být neplatná pro neposkytnutí lhůty k nápravě.11. Mezi vytýkacím dopisem a doruče