57 Co 2/2026-417 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, a to parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 544 423,29 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku ocenění náhradních pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, jako zemědělských, když bylo prokázáno, že pozemky se nacházejí v územní rezervě dle platného územního plánu města , adresa, . Podle vymezení ploch a koridorů územních rezerv a stanovení možného budoucího využití, včetně podmínek jeho prověření, jde o plochu územní rezervy pro případnou potřebu rozšíření rozvodny nebo realizaci stavby nebo zařízení souvisejícího s výrobou nebo přenosem elektrické energie, a jedná se tak o pozemky stavební. Podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem povolovat záměry pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, přípojky a účelové komunikace. Pod toto zákonné ustanovení nepochybně spadá i rozvodna či stavba pro realizaci stavby či zařízení souvisejícího s výrobou nebo přenosem elektrické energie, jak je výslovně uvedena na str. 48 platného územního plánu města , adresa, . Tuto stavbu tedy platný územní plán města , adresa, nevylučuje, což je současně podmínka pro její povolení (viz § 122 odst. 3 stavebního zákona). Pro realizaci stavby technické infrastruktury totiž v takovém případě postačí souhlas s trvalým či dočasným odnětím ze zemědělského půdního fondu, kompletní projekt a stanoviska, stavební řízení a kolaudace (viz důvodová zpráva k zákonu č. 249/2025 Sb., o urychleném využívání některých obnovitelných zdrojů energie a o změně souvisejících zákonů). Dle důvodové zprávy v důsledku uvedených změn se výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie s celkovým nainstalovaným výkonem 1 MW a více považují za veřejnou infrastrukturu, kterou lze za podmínek stanovených v § 122 stavebního zákona povolovat v nezastavěném území, tj. pokud jsou v souladu s charakterem území a územně plánovací dokumentace je nevylučuje. Bez splnění podmínek uvedených v § 122 stavebního zákona není možné stavební využití povolit a bylo by nutné změnit územní plán, jak ostatně přepokládá § 56 odst. 3 stavebního zákona. V tomto případě však jsou podmínky § 122 stavebního zákona splněny a pozemek lze zastavět stavbou veřejné technické infrastruktury i bez změny územního plánu. Závěr znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , že se v případě pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, jedná o pozemky stavební a takto je nutné je i ocenit, je proto správný.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku jako správného. Odvolání je založeno na nesprávném právním posouzení významu § 122 stavebního zákona, jakož i na mylném směšování možnosti výjimečného povolení určité stavby s plošným určením a oceňovacím charakterem pozemku. Mezi účastníky není sporu o tom, že pozemky parc. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, se dle platného územního plánu nacházejí v územní rezervě, která není zastavitelnou plochou, nezakládá právo ke stavbě, pouze chrání možnost budoucí koncepční změny územního plánu. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, proto oceňuje pozemky v k. ú. , adresa, správně jako trvalý travní porost. Znalecký posudek žalované vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, i její odvolací argumentace neadekvátně vycházejí ze spekulativní úvahy o budoucím správním povolení, což je v rozporu s ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 14 Co 366/2017, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2016, č. j. 2 As 39/2016-51, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 57 Co 303/2020). Podle § 36 odst. 3 stavebního zákona Zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje a územním rozvojovým plánem, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí. Zásady územního rozvoje ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím. Tímto ustanovením se zdůrazňuje výsostné a prioritní postavení územních plánů ve vztahu k pozemkům, které pod územní plán spadají. Možnost výjimečného povolení určité stavby tedy nemůže vést k ocenění pozemku jako stavebního. Právní režim pozemku nemůže měnit ani skutečnost, že výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou podle § 10 odst. 1 stavebního zákona považovány za technickou či veřejnou infrastrukturu. Zákon pouze rozšiřuje okruh staveb, které lze za splnění zákonných podmínek povolit, nikoli okruh stavebních pozemků. Argumentace žalované směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 a důvodovou zprávou k zákonu č. 249/2025 Sb. je nepřípadná. Dle žalobkyně musí oceňování reflektovat stav existující v rozhodné době, nikoli stav hypotetický. Nelze vycházet z hodnoty majetku, která by byla dosažena za situace, kdyby vlastník provedl určité, dosud neuskutečněné, právní či faktické kroky (např. změnil územní plán, získal stavební povolení, provedl investice apod.).4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v celém rozsahu dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalované není důvodné.5. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní].6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 4 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1, § 11a, § 14 odst. 1, § 17 odst. 3 písm. b) a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon“) a uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 4 odst. 1 zákona, výše restitučních nároků mezi stranami nebyla nesporná (4 659 530 Kč), dosud neuspokojená výše restitučního nároku činí 689 688,95 Kč. Spornou zůstala pouze otázka ocenění náhradních pozemků, která byla soudem zjištěna ve výši 668 020,74 Kč.7. Soud prvního stupně s odkazem na již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu posoudil postup žalované, která původně evidovala nárok žalobkyně ve špatné výši, ačkoliv pozemky byly zjevně odňaty za účelem výstavby, jako liknavý a svévolný, když je to právě žalovaná, která má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši. Takto lze kvalifikovat i postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, a to nesprávným ohodnocením nároku oprávněné osoby za odňaté a nevydané pozemky (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 155/2016 ze dne 21. 6. 2016), když z tohoto důvodu nebylo možné po oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 837/2017 ze dne 10. 5. 2017 nebo sp. zn. 28 Cdo 1117/2015 ze dne 3. 8. 2015). V případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutno vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky a takový postup (jež je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5487/2017). Žalobkyni nelze klást k tíži, že využila soudního řízení k prosazení svých práv, přičemž teprve v průběhu řízení došlo k přecenění nároku a žalobkyně se mohla účastnit veřejných nabídek, což učinila a částečně ve veřejných nabídkách svůj restituční nárok uspokojila. Jelikož doposud nebyl žalovanou uspokojen celý restituční nárok, má žalobkyně právo na přímé uspokojení svého restitučního nároku, a to na v