57 Co 212/2025-224 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 61 950 Kč (výrok I), současně bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 918 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), naopak žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na nákladech řízení 40 807 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III), dále bylo žalovanému uloženo zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 19 010 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalobci (na těchto nákladech) 668 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož byl žalobce v období roku 2019 vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, na adrese , adresa, , a současně příjemcem služeb žalovaného. Žalovaným byla přijata pravidla pro stanovení zálohových plateb a úhrad nákladů služeb, přičemž od 2. 5. 2022 byly do těchto zavedeny sankce mimo jiné pro případ (včasného) nedoručení vyúčtování ve výši pokuty 5 Kč za každý započatý den prodlení. Žalovaný ke dni 30. 4. 2020 provedl vyúčtování jím předepsaných zálohových plateb přijatých od žalobce za služby spojené s užíváním bytu v období roku 2019 s tím, že celková výše nákladů činila 31 974,55 Kč a žalobci byl vyúčtován přeplatek 2 099 Kč. V tomto vyúčtování nebyly uvedeny údaje o plochách místností ani přepočtové koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy, údaj o celkových nákladech na teplo pro ohřev vody pro příjemce služeb, zároveň v tomto byla uvedena nesprávná hodnota podlahové plochy. Toto vyúčtování bylo následně žalovaným dne 24. 1. 2024 doplněno o plochy místností a koeficienty pro výpočet započitatelné podlahové plochy, následně dne 9. 8. 2024 doplněno o celkové náklady na ohřev teplé vody a opraveno v rozměrech podlahové plochy zúčtovací jednotky. Žalobce až před podáním žaloby vyzval žalovaného k dodání řádného vyúčtování za rok 2019 a zaplacení zákonné pokuty, námitky v zákonné lhůtě proti vyúčtování ze dne 30. 4. 2020 nepodal.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 7 odst. 2, § 13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon o službách“), a dále pod § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a vyslovil, že původní vyúčtování služeb ze dne 30. 4. 2020 neobsahovalo veškeré nezbytné údaje, jak jsou vymezeny zejména v § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. Řízení o této části nároku žalobce týkající se dodání řádného vyúčtování však bylo pravomocně zastaveno pro splnění této povinnosti žalovaným po zahájení řízení. Žalovaný tedy porušil svoje povinnosti podle § 7 zákona o službách, a sice doručit žalobci včas řádné vyúčtování. V souladu s § 13 zákona o službách pak vzniká příjemci vyúčtování nárok na pokutu za prodlení s dodáním řádného vyúčtování. Ač tedy původní vyúčtování služeb neobsahovalo veškeré zákonné náležitosti, žalobce námitky dle citovaného § 8 zákona o službách ve stanovené lhůtě (30 dnů) nepodal, ani se jinak aktivně nezajímal o možnost překontrolování vyúčtování (kupř. požadavkem nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování). Naopak bez dalšího převzal na jeho základě vyúčtovaný přeplatek. Nesprávnost vyúčtování pak začal namítat až krátce před uplynutím promlčecí lhůty. S ohledem na tyto skutečnosti tak okresní soud s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2025, č. j. 57 Co 246/2024-186, vyslovil, že pokud žalobce požaduje po žalovaném pokutu za nedodání vyúčtování, nemíří na utvrzení aktivity samotné (dodání řádného vyúčtování), když mu ani nevznikla žádná škoda, nýbrž se mu jedná toliko o vyplacení peněžitého plnění. Dále vyslovil, že skutečnost, že se žalobce rozhodl vyčkat s podáním žaloby, není protiprávní, na straně druhé žalobce není běžným příjemcem služeb, když se jedná o osobu vysokoškolsky vzdělanou v oblasti práva, která je se zákonnou úpravou v otázce vyúčtování služeb, potažmo uplatňováním námitek vůči jeho nesprávnosti, velmi dobře seznámena. Minimálně po formální stránce (ohledně absence jeho nezbytných náležitostí stanovených vyhláškou) je žalobce schopen vyúčtování posoudit a zkontrolovat tak jeho správnost. Okresnímu soudu je pak z úřední činnosti známo, a tato skutečnost vyplývá i z tvrzení samotného žalobce, že (opakovaně) vystupuje jako zástupce účastníků ve sporech týkajících se této problematiky. Pokud žalobce nenamítal nesprávnost jím přijatého vyúčtování, naopak na jeho základě přijal vyúčtovaný přeplatek, žalovaný zcela logicky nemohl dříve aktivně přistoupit ke zjednání nápravy, tedy opravě vyúčtování, což učinil až v průběhu řízení, přičemž vyúčtovaný přeplatek se ani v návaznosti na pozdější (formální) opravy vyúčtování nikterak nezměnil. S ohledem na všechny tyto skutečnosti pak okresní soud uzavřel, že ze strany žalobce se jedná o výkon práva zneužívajícím způsobem, tedy o situaci, kdy žalobce jako jednající osoba vědomě vytvořil zdánlivý skutkový stav, na který se žalovaný mohl spolehnout, přičemž později se svým chováním dostává s tímto do zřejmého rozporu a takovýto výkon práva nemůže podle § 8 o. z. požívat právní ochrany.4. Proti výrokům I a III rozsudku podal odvolání žalobce, přičemž se domáhal změny výroku I tak, aby žalovaný byl zavázán k úhradě pokuty v žalované výši a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit žalobci plně náklady řízení. Odvolací argumentaci zaměřil do právního posouzení provedeného okresním soudem. Pokud tento uzavřel, že žaloba nemíří na utvrzení aktivity samotné, ale pouze na plnění zákonné pokuty, pak tento závěr je v příkrém rozporu již se samotnou žalobou, v rámci níž se žalobce domáhal v prvé řadě řádného vyúčtování služeb. Žalobci ve vztahu mezi stranami nejde jen o řádné vyúčtování roku 2019, ale zejména o dodávání řádného vyúčtování i do budoucna. Takové budoucí dodávání lze docílit pouze tím, že zde existuje efektivní utvrzení této povinnosti. Pakliže soudy neposkytují právní ochranu zákonné pokutě, jedná se o zákonné utvrzení zcela obsoletní. Vedle toho žalobce vedl s žalovaným bohatou komunikaci o možném smírném vyřešení všech sporů mezi účastníky, týkajících se zúčtovacích období roků 2017, 2018, 2019 a 2020, avšak ze strany žalovaného na návrhy žalobce nebylo reagováno (v posledním návrhu se domáhal doručení toliko správných vyúčtování za tato období s tím, že by nepožadoval ani zákonné pokuty za jejich nedodání, ani náklady řízení). Není správný ani závěr okresního soudu o tom, že žalobci porušením povinnosti žalovaným nevznikla žádná škoda, neboť tato skutečnost při podání žaloby nemohla být známa, když vyúčtování neobsahovalo údaje, ze kterých by to bylo možné zjistit. Z nedodání vyúčtování nebo dodání vadného vyúčtování pravidelně škoda nevzniká, případně vzniká škoda minimální, neboť služby jsou uhrazeny přibližně ve správné výši předepsanými zálohami. Funkcí vyúčtování není jen doplacení částky nekryté zálohami, případně vrácení přeplatku, ale také možnost kontroly správného postupu poskytovatele služeb jejich příjemcem. Tuto druhou funkci nelze kvantifikovat v penězích. Na tyto skutečnosti reagovala i rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu, který dospěl k tomu, že nárok na pokutu není vázán na vznik újmy ani na výsledek vyúčtování, a uplatnění pokuty, kdy nevznikla škoda, není možné považovat za rozpor s dobrými mravy ani v případě, že je žádána vysoká pokuta, která časem narostla. Otázka vzniku škody je tak irelevantní. Pokud okresní soud dále žalobci vytkl, že se o řádnost vyúčtování nezajímal, pak žalobce poukázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2022 platí, že žalovaný jako poskytovatel služeb je povinen sám od sebe vystavit vyúčtování, není nutné jej o to žádat, je lhostejno, zda je vyúčtování provedeno s nedostatky, či není provedeno vůbec, případné podání či nepodání námitek nemá vliv na správnost vyúčtování, s nepodáním námitek zákon žádné následky nespojuje a případné podání či nepodání námitek nemá vliv na povinnost platit pokutu. Na tom nic nemění ani právní úprava účinná od 1. 1. 2023, která nemůže zasahovat do právního stavu před svou účinností. Žalobce jako příjemce služeb tak mohl mít plnou důvěru v poskytovatele, že služby vyúčtoval správně a nic jej nenutilo vyúčtování kontrolovat. Proto se také žalobce zcela v souladu s právem i morálkou o vyúčtování nezajímal, dokud víceméně náhodně nezjistil, že vyúčtování obsahuje nedostatky, které mohou mít závažný vliv na jeho výsledek. Jakmile tyto nedostatky zjistil, vyzval žalovaného k dodání řádného vyúčtování dopisem z 25. 4. 2023, později podal žalobu a v řízení zjištěné nedostatky vyúčtování přesně specifikoval. Náprava vyúčtování ze strany žalovaného trvala více než rok. Přitom žalovaný stále žádné své pochybení neuznává, co