69 Co 11/2026-157 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud vyhověl žalobě, a uložil žalované povinnost vydat žalobci 4 ks , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , antracitová, částečně leštěná, velikost , Anonymizováno, náležící k vozidlu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Proti výroku II. o nákladech řízení podal odvolání žalobce, a uvedl, že v rámci podané žaloby žalobce požadoval vydání „4 ks , Anonymizováno, , Anonymizováno, , velikosti , Anonymizováno, s pneumatikami , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Jak z tohoto popisu, tak z hlediska obecných znalostí, je zjevné, že pneumatiky byly požadovány z právního důvodu jako příslušenství věci hlavní (hliníkových kol), na kterých byly (v době vzniku držby žalované) „obuty“, a byly tak v rámci jejich hospodářského určení užívány společně s věcí hlavní (oboje mohlo takto společně být umístěno na odpovídající vozidlo). Tomuto právnímu posuzování zpočátku přitakal i soud, který žalobci vyměřil soudní poplatek spočítaný ze žalobního požadavku na vydání 4 movitých věcí. Teprve až u prvního soudního jednání konaného dne 29. 5. 2025 došlo ke zvratu v uvažování soudu, který až teprve nyní upozornil žalobce (jejího tehdejšího právního zástupce) na svůj (nově formulovaný) právní názor, podle kterého mají být pneumatiky samostatným předmětem řízení, s důsledky s tím spojenými, zejména potřebou doměření soudního poplatku. Na což žalobce reagoval zcela logicky a hospodárně, když odmítl požadovat žalobou vydání (takto nově soudem označených samostatných) věcí, jejichž hodnota navíc byla nižší, než kolik by činily vyměřené soudní poplatky. Pokud žalobce konstatoval, že vydání pneumatik jako samostatných movitých věcí nepožaduje, bylo to soudem (nesprávně) pochopeno jako částečné zpětvzetí žaloby (a nikoli správně jako upřesnění popisu věci hlavní, která je požadována již bez výslovného deklarování svého příslušenství – pneumatik), a soud vydal usnesení o částečném zastavení řízení. Rozhodně ale nelze uvedené skutečnosti klást žalobci k procesní tíži (při rozhodování o nákladech řízení), jak to soud prvního stupně učinil. Tedy i pokud soud nesprávně rozhodl o částečném zastavení řízení pro žalobu na vydání 4 ks pneumatik, které však ale jako samostatná věc nikdy předmětem žaloby nebyly, nelze tuto skutečnost označit za procesní neúspěch žalobce, který by měl být považován za důvod pro aplikaci ust. § 146 či § 142 odst. 2 o. s. ř. Navíc i při výše uvedeném (byť nesprávném) přístupu soudu je nutno upozornit, že pneumatiky byly předmětem toliko části řízení (do data 29. 5. 2025), kdy bylo řízení ohledně nich (jejich vydání) pravomocně zastaveno. Pak by uvedený (byť nesprávný) právní názor soudu bylo nutno aplikovat pouze na ty náklady (úkony právní služby), které byly činěny ve vztahu k (původně) celému předmětu sporu, tj. pouze do data 29. 5. 2025. Pouze ohledně těchto úkonů by totiž platilo, že předmětem sporu bylo vydání 8 movitých věcí, přičemž žalobce (by) byl úspěšný jen co do poloviny žalovaných věcí (což by obecně bylo důvodem pro aplikaci ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.). Nicméně, a to žalobce zdůrazňuje, uvedené právní názory by se v takovém případě nevztahovaly jak na zaplacení soudních poplatků za podanou žalobu (na vydání kol), tak ani na náhradu nákladů právních služeb, které vznikly po datu 29. 5. 2025 – po tomto datu totiž již bylo předmětem soudního řízení vydání toliko 4 ks kol, s čímž byl žalobce úspěšný v celém rozsahu (viz i výrok ad I. napadeného rozsudku). Tedy v takovém by byl správný procesní postup, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení za 4 úkony právní služby (plus 4x RP a DPH) a za zaplacené soudní poplatky za žaloby týkající se vydání 4 ks kol. Soud tedy postupoval (i při svém nesprávném právním názoru) chybně, když žalobci nepřiznal uvedené náklady, na jejichž zaplacení má žalobce jednoznačně nárok (ať již je postup soudu prvního stupně správný, či nesprávný).3. Žalovaná k podanému odvolání především uvedla, že se žalobce ve svém odvolání pokouší prolomit do výsledku řízení, když nadále argumentuje vymezením předmětu řízení tj., zda se jednalo o 8 věcí či 4 věci, co bylo věcí hlavní a co příslušenství, když přece náklady řízení a vyměření soudního poplatku je odvozeno a vyměřeno dle hodnoty sporu, který ale takto označil sám žalobce, který podal žalobu formou formuláře EPR, v němž sám musel tvrdit jednak hodnotu vydávaných věcí, ty sám specifikoval, formulář se na základě žalobcem vložených skutečností vygeneroval a tudíž od začátku to byl žalobce, který ovládal předmět řízení, ze kterého pak byl určen soudní poplatek a náklady řízení. Je absurdní se po více jak roce vymlouvat v odvolání o nákladech řízení, že pneumatiky, o které původně žalobce rovněž usiloval, bylo jakési příslušenství a že soud špatně pochopil částečné zpětvzetí žalobce i přesto, že toto částečné zpětvzetí učinil advokát tudíž profesionál. Měl-li žalobce pochybnosti o nesprávnosti vymezení předmětu řízení pak se měl odvolat do celého rozsudku, a ne do výroku o nákladech řízení, kde tato otázka nemůže být řešena. Nad to ještě žalovaná upozorňuje, že celá hodnota vydávaných věcí byla žalobcem od začátku nadhodnocená, když se jednalo o věci, které byly více jak deset let staré a na běžném trhu mohly mít hodnotu maximálně v řádech stovek korun. Z výše uvedeného je podle žalované zřejmé, že soud o nákladech řízení rozhodl správně, když evidentně žalobce nebyl plně úspěšný ve věci, přičemž tento neúspěch byl od začátku dán nesprávným žalobním tvrzením žalobce. Soud tak správně rozhodl o nákladech řízení v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci, soud provedl komplexní zhodnocení úspěšnosti stran, ze strany soudu se nejednalo o pouhé mechanické posuzování výsledku sporu, ale soud komplexně vzal v úvahu nejenom výsledek řízení, ale také průběh řízení a závěrečná procesní stanoviska stran. V neposlední řadě soud zohlednil individuálních okolností, včetně chování účastníků v řízení a skutečnost, že to byl žalobce, který přispěl k prodlužování řízení. Soud tak dle názoru žalované pečlivě zvážil všechny relevantní okolnosti a spravedlivě a přiměřené rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě výše uvedeného žalovaná navrhuje, aby odvolací soud potvrdil výrok II. napadaného rozsudku a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném výroku II. o nákladech řízení podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované vydání 4 ks , Anonymizováno, , Anonymizováno, , velikost , Anonymizováno, s pneumatikami , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, . U jednání ve věci dne 29. 5. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do požadavku na vydání 4 ks pneumatik , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Usnesením soudu ze dne 19. 8. 2025 vydaným u jednání dne 19. 8. 2025, které nabylo právní moci dne 19. 8. 2025, bylo řízení zastaveno co do vydání 4 ks pneumatik , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, .6. Napadeným rozsudkem soud žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Okresní soudu vysvětlil, že stran 4 kol žalobce byl ve věci úspěšný, ale když žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu 4ks pneumatik bez udání důvodu tak zavinil zastavení řízení. Protože předmětem řízení bylo vydání celkem 8 movitých věcí (4 kola+4 pneumatiky, respektive 4 kol se 4 pneumatikami), a podíl každé procesní strany je tak právě 50 %, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Rozhodnutí o nákladech řízení obsažené ve výroku II. napadeného rozhodnutí není správné. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo náhradu nákladů řízení proti účastníku, který úspěch ve věci neměl. V projednávané věci bylo původně předmětem řízení vydání čtyř kol se čtyřmi pneumatikami. Jak náhradní kola (disky) automobilu, tak i náhradní pneumatiky nejsou součástí automobilu, ale jsou jeho příslušenstvím (na rozdíl od kol a pneumatik, které jsou na automobilu namontovány a jsou tak jeho součástí), a jako takové mohou být samostatným předmětem žaloby o vydání věci, v němž budou mít v zásadě rovnocenné postavení. Okresní soud tedy nepochybil, pokud zohlednil částečné zpětvzetí žaloby ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. do poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, a to tak že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů říze