69 Co 218/2025-313 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zřídil služebnost stezky přes části pozemků p. č. , hodnota, , zahrada a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, zapsaných na LV č. , hodnota, a LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to bez časového omezení ve prospěch každého vlastníka pozemku p. č. , hodnota, , zahrada, zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu ze dne 7. 7. 2024, č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vyhotoveným , právnická osoba, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1. částku , právnická osoba, Kč a žalované 2. částku 2.000 Kč, jako úplatu za zřízení služebnosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalované 1. uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení státu ve výši 3.077,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalované 2. uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši 3.077,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Soud rozhodl, že se žalobkyni po právní moci rozsudku vrací poměrná část zaplacené zálohy na náklady důkazu ve výši 1.845 Kč (výrok V.). Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok VI.).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná 1. a domáhala se, aby rozsudek okresního soudu byl vůči ní v meritu věci změněn tak, že žaloba o zřízení nezbytné cesty bude zamítnuta. V důvodech podaného odvolání uvedla, že žalobkyně užívala původně pro vstup na svůj pozemek p. č. , hodnota, část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ve vlastnictví žalované 2.), a to v rozsahu, který žalovaná 1. uvedla ve vyjádření k předžalobním výzvám žalobkyně. Účastnickou výpovědí žalobkyně bylo potvrzeno, že předtím, než došlo k neoprávněnému posunutí plotu žalované 1., užívala žalobkyně, respektive nájemci jejího pozemku, vždy pouze pozemek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (žalované 2.). Tomu odpovídá i skutkové zjištění soudu prvního stupně, že se na pozemek žalobkyně jezdilo přes pozemek žalované 2. K přístupu na p. č. , hodnota, (pozemek žalobkyně) byla užívána toliko část pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (žalované 2.) do doby, než vlastník tohoto pozemku posunul svou bránu na dnešní umístění tak, že žalobkyni zamezil k přístupu k jejímu pozemku. Následně bylo oplocení pozemku žalované 1. neoprávněně částečně odstraněno, k čemuž nedala žalovaná 1. nikdy souhlas. V řízení vyšlo najevo, že za neoprávněným posunutím plotu žalované 1. stojí manžel žalované 2. Proto tohoto vyzvala k navrácení jejího oplocení do původního stavu. V dané věci by zřízení nezbytné cesty (stezky) i přes pozemek ve vlastnictví žalované 1. (tedy nikoliv pouze přes pozemek žalované 2.), bylo toliko vyhověním přání žalobkyně v rozporu se zákonem (§ 1032 odst. 1 písm. c/ o. z.). Nezbytnou stezku nelze zřídit na základě přání žalobkyně a pro ulehčení přístupu, ale toliko v souladu se zákonem a judikaturou. Zjevná libovůle, a to snaha o dosažení komfortu je z účastnické výpovědi žalobkyně zřejmá. Argumentace soudu prvého stupně ohledně nemožnosti zřízení nezbytné stezky pouze přes pozemek žalované 2., toliko z důvodu posunutí oplocení žalované 2. samotnou žalovanou 2., nemůže obstát. Posunutí oplocení není krokem trvalým, nevratným a neměnným. Žalovaná 2. v průběhu řízení navrhovala, aby byla případná nezbytná cesta zřízena přes alternativní cestu, a to přes pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , hodnota, . K tomu soud prvého stupně uvedl, že není důvodu, aby soud nyní zcela změnil faktickou situaci na místě a zřizoval nezbytnou cestu úplně jinudy, přes pozemky třetích osob za situace, pokud byl dlouhodobě jakožto přístup k nemovitosti žalobkyně užíván pozemek žalované 2. Dle žalované 1. je tak s podivem, že soud prvního stupně zřídil služebnost stezky i přes pozemek žalované 1. (p. č. , hodnota, ) a tak změnil faktickou situaci na místě, když dlouhodobě byl jakožto přístup užíván pouze pozemek žalované 2. (p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Žalovaná 1. má za to, že je možné zřídit služebnost stezky pouze přes pozemek žalované 2. a není žádného rozumného důvodu, aby byla služebnost stezky zřízena i přes pozemek žalované 1. Žalovaná 1. dále namítla, že si žalobkyně způsobila nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. Žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, již od roku 1992 a přístup na tento pozemek ztratili již její právní předchůdci. Žalobkyně získala spoluvlastnický podíl k pozemku darem od svých rodičů a další spoluvlastnický podíl nabyla kupní smlouvou od manželů , Anonymizováno, a , jméno FO, . Žalobkyně měla možnost zjistit, jak je to s přístupem k předmětnému pozemku, tím spíše, když pozemek získala částečně od svých rodičů. Jestliže za druhou část předmětného pozemku zaplatila i kupní cenu, mohla a měla zde být její motivace k zajištění bezproblémového užívání pozemku, včetně přístupu k němu. Žalobkyně uvedla, že v roce 2009 s velkým překvapením zjistila, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl ke dni 2. 11. 2009 převeden z majetku , právnická osoba, na třetí osobu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že se žalobkyně snažila zajistit si přístup na svůj pozemek v roce 2010, kdy u , právnická osoba, žádala o převedení části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . K tomu však došlo až poté, co již byl tento pozemek převeden do vlastnictví třetí osoby, navíc po 18 letech od nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. , hodnota, bez prokázaných již dřívějších snah o zajištění si přístupu. Od roku 2010 žalobkyně další kroky k zajištění přístupu ke svému pozemku nepodnikla. Žaloba o zřízení nezbytné cesty byla žalobkyní podána v roce 2023. Žalobkyně se o zajištění přístupu ke svému pozemku začala zajímat po 18 letech vlastnictví poté, co byl pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, převeden do majetku , právnická osoba, ČR na třetí osobu. , právnická osoba, ČR žalobkyni poučil, že problém je třeba řešit komplexně i spolu s ostatními zahrádkáři a obcí a cestou soukromoprávních vztahů. Žalobkyně další kroky neprovedla, žalobu o zřízení nezbytné cesty podala až v roce 2023. Podmínkou zřízení nezbytné cesty je spojení určitého pozemku s veřejnou cestou. Pro přístup ke svému pozemku žalobkyně využívá část p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1, který je v podílovém spoluvlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je osazen dopravní značkou „zákaz vjezdu“ s dodatkem „soukromý pozemek“ (což bylo potvrzeno i šetřením na místě samém dne 23. 2. 2024). Souhlas s užíváním pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, neomezeným okruhem osob tak neexistuje, když nesouhlas byl vyjádřen aktivním jednáním podílových spoluvlastníků tohoto pozemku – osazením dopravní značky „zákaz vjezdu“ s dodatkem „soukromý pozemek“. Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nelze označit za veřejnou přístupovou účelovou komunikaci. V případě kulturních akcí ve , Anonymizováno, dochází navíc k instalaci dalších zábran pro zamezení vjezdu automobilů, o čemž svědčí i výslech žalované 2. a svědka , jméno FO, . Z toho opět nevyplývá, že by pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, mohl být užíván neomezeným okruhem osob. Stejný závěr o neexistenci veřejné cesty na pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je uveden i v dopisu , právnická osoba, ČR z 13. 1. 2010 a znaleckém posudku vypracovaném , tituly před jménem, , právnická osoba, . Žalobkyní doložený souhlas s veřejným užíváním části pozemku jako účelové komunikace, lze posoudit jako jakési jednostranné prohlášení podílových spoluvlastníků pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o tom, že část těchto pozemků užívá žalobkyně, nikoliv neomezený okruh osob. Prohlášení těchto osob není smlouvou, lze je jednoduše odvolat. Žalobkyně měla možnost deklarovat existenci veřejně přístupné účelové komunikace doložením rozhodnutí silničního správního úřadu příslušného podle § 40 zákona o pozemních komunikacích.3. Proti rozsudku okresního soudu v meritu věci podala odvolání i žalovaná 2. Nezbytnou cestu lze zřídit pro pozemek, který není dostatečně spojen s veřejnou cestou. Pozemek ve vlastnictví žalované 2. však spojen s veřejnou cestou není. Žalovaná 2. využívá pro vstup na svůj pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví fyzických osob. Soud pochybil, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je ve