71 Co 67/2026-412 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 77 531 Kč vůči žalované 1), částky 44 549,50 Kč vůči žalované 2) a částky 100 037,50 Kč vůči žalované 3), to vše se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 30. 8. 2019 do zaplacení. Vyšel ze zjištění, že žalobce a žalované byli podílovými spoluvlastníky domu, žalobce s podílem 1/2, žalovaná 1) s podílem ¼, žalovaná 2) s podílem 1/8 a žalovaná 3) s podílem 1/8. Od 1. 1. 2016 nadále nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda o užívání nemovitosti. Za období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2019 žalované užívaly dům nad rámec jejich podílů. Pokud jde o hodnotu užívaných podílů vyšel okresní soud ze znaleckého posudku stanovících obvyklou hodnotu užívaných částí. V daném období byl byt o výměře 151,60 m2 užíván žalovanou 1) s užitkem ve výši 444 860 Kč; byt o výměře 124,40 m2 užíván žalovanou 2) s užitkem ve výši 352 780 Kč; byt o výměře 64,80 m2 užíván žalovanou 3) s užitkem ve výši 444 860 Kč; společné prostory užívány žalovanými s užitkem 50 958 Kč a nebytový prostor užívaný žalovanými o výměře 133,50 m2 s užitkem ve výši 352 780 Kč. Žalobce užíval nebytový prostor o výměře 238,3 m2 s užitkem 849 660 Kč. Žalované tedy měly užitek 1 531 192 Kč a po odpočtu plateb žalobci za nadužívání ve výši 320 555 Kč tedy měly žalované užitek 1 210 637 Kč, žalobce měl užitek 849 660 Kč a po připočtení 320 555 Kč pak 1 170 215 Kč. K vyrovnání spoluvlastnického podílu žalobce je třeba částka 20 211 Kč. Žalobce však nehradil nic na vodné a stočné spotřebované v prostorách užívaných žalobcem, nehradil daně a pojištění nemovitosti, což naopak hradily žalované. Tímto se naopak obohatil žalobce na úkor žalovaných. Nárok žalobce na úhradu bezdůvodného obohacení je za této situace v rozporu s dobrými mravy. Nadto žalované započetly dne 8. 1. 2024 vůči žalobci i své pohledávky za žalobcem a došlo k zániku pohledávky žalobce. Žaloba tedy není důvodná.2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, které odůvodnil tím, že pokud měly žalované užitek z užívání v hodnotě 1 210 637 Kč, náleží žalobci ½, tj. částka 605 318 Kč, po odpočtu plateb 320 555 Kč pak částka 284 763 Kč, po odpočtu započtené částky 34 475 Kč pak náleží částka 250 288 Kč a po odpočtu sporné částky za opravy a údržbu ve výši 32 940 Kč pak zůstává částka minimálně 217 798 Kč, kterou mají žalované žalobci uhradit. To, že se žalované nedomáhaly náhrady za užívání podílu žalobce, jde k jejich tíži. Není dále zřejmé, o co se měl žalobce obohatit na úkor žalovaných, zda užíváním předmětných nemovitostí nebo částkou 34 475 Kč (zápočet z 8. 1. 2024) nebo částkou 32 490 Kč (nedoložené a pouze tvrzené výdaje na údržbu a užívání domu). Neobstojí tedy závěr o rozporu nároku žalobce s dobrými mravy. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.3. Žalované navrhly potvrzení rozsudku jako správného, kdy žalobce zcela nesmyslně dospívá k částce nadužívání 605 318 Kč a pomíjí spoluvlastnické podíly žalovaných na domě. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku.4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.5. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.6. Odvolací soud zamítl dle § 205a o. s. ř. návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem svědkyně Neuwirthové, která měla prokázat tvrzení žalobce, že si žalovaná 2) přebírala platby za vodné v hotovosti v prodejně železářství. Žalobce a jeho právní zástupce byli dne 10. 10. 2024 vyzváni okresním soudem dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. aby doplnili svá tvrzení, kdy a jak žalobce hradil vodné za prostory železářství, a aby navrhli důkazy k prokázání svých tvrzení. U jednání dne 28. 1. 2025 uvedli, že žalobce žádné platby za vodné nehradil. U jednání dne 8. 4. 2025 pak uvedli, že žalobce od 28. 2. 2017 prostory železářství neužíval a vodné by mělo být účtováno uživateli prostor a tomu, kdo vodu spotřeboval. U jednání dne 1. 7. 2025 žalované zdůrazňují, že jim jde vůči žalobci o platby za vodné, které za žalobcovy prostory uhradily, a proto vodné uplatňují vůči žalobci. Na tento požadavek žalobce nijak nereaguje. U jednání dne 10. 10. 2025 byli účastníci řádně poučeni dle § 119a odst. 1 o. s. ř., že všechny skutečnosti a důkazy musí být uvedeny před vyhlášením rozsudku okresního soudu a později uplatněné skutečnosti či důkazy jsou v odvolacím řízení přípustné jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Teprve v odvolacím řízení přichází žalobce s tvrzením, že vodné si žalované nechávaly hradit v hotovosti v prodejně železářství a že to může svědkyně dosvědčit. Tuto informaci i vědomí o svědkyni měl žalobce po celou dobu k dispozici a před okresním soudem ji neuvedl. Odvolací soud tedy tento důkaz nemůže provést, neboť nesplňuje podmínky ustanovení § 205a o. s. ř.7. Okresní soud správně zjistil, že nedošlo k dohodě o dalším užívání domu od 1. 1. 2016 a náhradě za jeho užívání, pouze zůstalo faktické užívání domu jednotlivými spoluvlastníky. Podstatné je dále ze znaleckého posudku okresním soudem správné skutkové zjištění, že za období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2019 by celý dům přinesl užitek obdobný částce 2 380 852 Kč (část užívána žalovanými 1 531 192 Kč a část užívána žalobcem 849 660 Kč). Tedy žalobce by s podílem o velikosti ½ měl nárok na polovinu užitku celého domu v částce 1 190 426 Kč.8. Podle § 1117 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) - Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1122 odst. 1 o. z. - Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Rovněž právní posouzení okresním soudem dle § 2991 o. z. je správné, kdy spoluvlastník, jenž nadužívá společnou věc nad rámec velikosti jeho podílu, je povinen ostatním spoluvlastníkům vyplatit o co se obohatil, tj. bezdůvodné obohacení (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016 nebo rozsudek ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1519/2021).11. Odvolací námitka, že pro pasivitu žalovaných s uplatněním jejich nároků nelze vůbec v úvahách a výpočtech zohlednit užívání části domu žalobcem, není důvodná. Je nutno vyjít z faktického stavu, že žalobce užíval (za užívání nutno počítat i pronájem prostor třetímu subjektu) nebytový prostor o výměře 238,8 m2 s užitkem v celkové částce 849 660 Kč. Žalobce si tak část svého ideálního spoluvlastnického podílu tímto faktickým užíváním nebytových prostor vyčerpal, zužitkoval a čerpal na svůj spoluvlastnický podíl prospěch z této ideální části domu, kterou užíval on. Vyloučil totiž žalované z užívání této části domu a užitek si ponechal výlučně on. Pokud žalobci v odvolání není zřejmé, zda se tímto užíváním části domu obohatil na úkor žalovaných, tak ano a je nutno tuto okolnost v celkovém poměřování užitku spoluvlastníků z domu zohlednit. Žalované totiž mají rovněž právo na podíl z užívání této žalobcem užívané části domu, z které byly vyloučeny. Dovedena odvolací námitka žalobce ad absurdum, pokud by nebylo zohledněno užívání části domu žalobcem, pak by žalované užívaly dům touto optikou v rozsahu 100 %, ač reálně jej užívaly v míře mnohem menší. Dále nutno zohlednit, že teoreticky žalované mohly užívat sice prostory o větší podlahové výměře, ale komerčně co do výnosu méně lukrativní, takže byť užívaly větší podlahovou plochu, mohly mít z domu menší užitek oproti žalobci, který mohl mít z komerčních prostor mnohem vyšší užitek. Například komerční pronájem obchodu v přízemí, může nést vyšší užitek než pronájem kanceláří nebo bytu ve vyšších patrech, ale samozřejmě může nastat i situace opačná. Konečně nutno uvést, že podíly spoluvlastníků jsou podíly ideálními na celém domě, nikoli na konkrétních částech domu, a proto je nutno do úvahy vzít dům jako celek, nikoli vynechávat některé jeho části, jak žádá v odvolání žalobce.12. Z tohoto důvodu při absenci dohody spoluvlastníků o užívání společné věci (která jasně stanoví rozsah užívání a může mít i případnou dohodu o náhradě na vyrovnání spoluvlastnických podílů či i o tom, že se na vyrovnání podílů nic hradit nebude), při poměřování nadužívání spoluvlastnického podílu u nesourodého domu (kombinace nebytových, bytových a společných prostor apod.), navíc v kombinaci s reálným rozdělením domu na části užívané jednotlivými spoluvlastníky, je nutno zohlednit všechna tato specifika a posuzovat nadužívání poměřením celkového užitku domu a užitků, kterou jednotlivé ideální části domu nesou, a na konci je srovnat se spoluvlastnickými podíly jednotlivých vlastníků, zda některý ze spoluvlast