75 Co 276/2025-120 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení částečně zastavil co do částky 30 165,30 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 165,30 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 64 162 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 64 162 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 9 276,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobce (výrok IV.) a konečně rozhodl, že žalobci bude po právní moci rozsudku vrácena poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 963 Kč Okresním soudem v Olomouci (výrok V.). Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 94 327,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2025 do zaplacení za skutkových tvrzení o tom, že v návaznosti na objednávku žalované ze dne 17. 1. 2025 byl téhož dne žalobcem (jako notářem se sídlem v Praze) sepsán notářský zápis sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále také jen jako „Notářský zápis“). Žalobce tvrdil, že předmětem Notářského zápisu byla zástavní smlouva k obchodnímu podílu v obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jen jako „Dceřiná společnost“), jejímž jediným společníkem je žalovaná. Stranami zástavní smlouvy byly , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen jako „Banka“), jako zástavní věřitel a žalovaná jako zástavce. Součástí smlouvy bylo ujednání, že žalovaná uhradí náklady spojené se sepsáním notářského zápisu, zejména odměnu notáře a úhradu hotových výdajů podle příslušné vyhlášky Ministerstva spravedlnosti. Tyto náklady vyúčtoval žalobce žalované částkou 94 327,30 Kč fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 17. 1. 2025, splatnou dne 31. 1. 2025 (dále také jen jako „Faktura“), přičemž žalovaná tuto částku žalobci přes opakované urgence do dne podání žaloby neuhradila, a to ani částečně. V průběhu řízení pak žalobce vzal žalobu co do částky 30 165,30 Kč zpět v reakci na závazné výkladové stanovisko Legislativní komise prezidia Notářské komory České republiky ze dne 21. 5. 2025, podle něhož dílčí odměna za sepsání notářského zápisu o zástavní smlouvě má být krácena na 2/3 z odměny vypočtené obecně za sepsání notářského zápisu o právním jednání.2. Okresní soud po projednání věci učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož dne 16. 1. 2025 oslovila žalovaná žalobce jako notáře se sídlem v Praze se žádostí o sepsání notářského zápisu – zástavní smlouvy. Dne 17. 1. 2025 podepsal jednatel žalované objednávku na sepsání notářského zápisu – zástavní smlouvy o zastavení podílu v Dceřiné společnosti, když v objednávce byla stanovena tarifní hodnota 60 000 000 Kč a odměna notáře měla být žalované účtována podle notářského tarifu. Téhož dne žalobce jako notář se sídlem v Praze sepsal notářský zápis , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož obsahem je zástavní smlouva mezi Bankou jako zástavním věřitelem a žalovanou jako zástavcem. Touto smlouvou žalovaná zastavila svůj obchodní podíl v Dceřiné společnosti k zajištění peněžitých dluhů vůči Bance, a to až do výše 60 000 000 Kč. Součástí Notářského zápisu je rovněž ujednání o tom, že žalovaná uhradí náklady spojené se sepsáním tohoto notářského zápisu, a to zejména odměnu notáře a úhradu jeho hotových výdajů. Dne 17. 1. 2025 vystavil žalobce žalované Fakturu se splatností dne 31. 1. 2025 za úkony notářské činnosti, a to konkrétně „úkony notářské činnosti – , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, “ v ceně 74 800 Kč bez DPH, další položky související s vyhotovením notářského zápisu v celkové ceně 2 330 Kč bez DPH, DPH v celkové výši 16 197,30 Kč a dále poplatek ve výši 1 000 Kč. Dne 24. 2. 2025 zaslal zástupce žalobce žalované předžalobní výzvu k úhradě částky 94 327,30 Kč. Dne 21. 5. 2025 sdělila Notářská komora ČR žalobci, že v souladu s notářským tarifem je odměna notáře za sepsání notářského zápisu o zástavní smlouvě krácena na dvě třetiny odměny z částky vypočtené obecně pro odměnu za sepsání notářského zápisu o právním jednání. Podle NKČR je v případě zástavní smlouvy tarifní hodnotou primárně výše zajištěného dluhu. Pouze v případě, kdy je hodnota zajištěné věci nižší než výše dluhu, je tarifní hodnotou hodnota zastavené věci. Pro postup stanovení odměny na základě ceny zastavené věci, musí mít notář prokázáno, že obvyklá cena zástavy (zde podílu) je nižší než hodnota pohledávky. Na toto sdělení NKČR reagoval žalobce dne 27. 6. 2025 tak, že žalované zaslal opravnou fakturu (dobropis) na částku - 30 165,30 Kč s DPH, čímž upravil výpočet požadované odměny tak, aby odpovídala uvedenému krácení na dvě třetiny v souladu s notářským tarifem. Žalobce po žalované nadále požadoval částku 64 162 Kč. Dceřiná společnost disponovala ke dni 31. 12. 2023 oběžnými aktivy ve výši 10 000 Kč a v letech 2022 a 2023 byla ekonomicky neaktivní. Na různých internetových stránkách jsou inzerovány prodeje společností s ručením omezeným za ceny od 12 900 Kč.3. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ust. § 3 odst. 1 až 5, § 4 odst. 3 notářského tarifu, oddíl I Položky A Sazebníku odměny notáře za úkony notářské činnosti a za úkony některé jiné činnosti, který je přílohou notářského tarifu, §§ 513, 1968, 1970 občanského zákoníku a §§ 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., se závěrem o důvodnosti žaloby v rozsahu výrokové části III. napadeného rozsudku. Okresní soud rekapituloval, že podstatou sporu mezi stranami byl výpočet výše odměny žalobce za sepsání Notářského zápisu, jehož obsahem byla zástavní smlouva k zajištění pohledávek Banky až do výše 60 000 000 Kč, když předmětem zástavy byl obchodní podíl žalované v Dceřiné společnosti. V souladu s ust. § 4 odst. 3 notářského tarifu je podle okresního soudu tarifní hodnotou v posuzované věci primárně výše dluhu, který má být zástavním právem zajištěn, sekundárně hodnota (obvyklá cena) zastavované věci, je-li hodnota (obvyklá cena) zastavované věci nižší než výše dluhu. K výpočtu tarifní hodnoty z obvyklé ceny zastavované věci však notář musí podle okresního soudu mít jednak postaveno najisto, že je hodnota zastavované věci nižší než výše zajištěného dluhu, a jednak mu musí být hodnota zastavované věci známa. Okresní soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že hodnotu Dceřiné společnosti lze jednoduše zjistit prostým nahlédnutím do sbírky listin Dceřiné společnosti, když účetní závěrka Dceřiné společnosti ke dni 31. 12. 2023 nemá žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k určení skutečné hodnoty (obvyklé ceny) Dceřiné společnosti ke dni 17. 1. 2025. Z provedeného dokazování i tvrzení účastníků podle okresního soudu vyplynulo, že žalobce ke dni 17. 1. 2025 neměl k dispozici žádné relevantní podklady k určení skutečné obvyklé ceny Dceřiné společnosti a v situaci, kdy Banka přijala (100 %) obchodní podíl žalované v Dceřiné společnosti jako zástavu za dluhy do výše 60 000 000 Kč, pak žalobce podle okresního soudu zjevně neměl žádný rozumný důvod předpokládat, že je hodnota Dceřiné společnosti nižší než výše zajišťovaného dluhu. Objednávku ze dne 17. 1. 2025 s uvedenou tarifní hodnotou 60 000 000 Kč je tak dále třeba podle okresního soudu třeba vnímat jako ujednání účastníků o tom, že výše odměny žalobce bude vypočtena z této tarifní hodnoty, aniž by byla zjišťována skutečná obvyklá cena Dceřiné společnosti. Dále okresní soud vyložil, že z žalovanou předložených důkazů prokazujících cenu předzaložených společností s ručením omezeným nezjistil nic relevantního k hodnotě Dceřiné společnosti k 17. lednu 2025. K tvrzené hodnotě 15 000 Kč okresní soud podotkl, že tato se na první pohled jeví jako zcela nepřiměřená pro hodnotu zástavy, kterou Banka přijala k zajištění dluhů do výše 60 000 000 Kč. Je zcela jednoznačné, že takto by Banka zcela jistě nepostupovala, kdyby hodnota podílu i pro finanční instituci nebyla odpovídající zajišťovanému dluhu. Navíc je zřejmé, že bez aktivní spolupráce žalované (resp. Dceřiné společnosti) není pro žalobce možné zjistit skutečnou obvyklou cenu obchodní společnosti. V situaci, kdy žalovaná žalobci nepředložila jakýkoli důvěryhodný podklad pro stanovení skutečné ceny Dceřiné společnosti (např. znalecký posudek či nezávislý audit), tak žalobce neměl možnost ověřit skutečnou cenu zastavované věci a nezbylo mu než při stanovení tarifní hodnoty vyjít z výše zajišťovaného dluhu. Z provedeného dokazování a tvrzení účastníků pak jednoznačně podle okresního soudu vyplynulo, že žalobce žádný takový dokument ke dni 17. 1. 2025 k dispozici neměl a odměnu za sepsání Notářského zápisu tak z hodnoty zastavované věci (obchodního podílu Dceřiné společnosti) stanovit nemohl. Namítala-li žalovaná, že žalobce pochybil, když