75 Co 334/2017-250 – Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě žalobkyně a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 412 632,30 Kč (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 16 506 Kč (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala včasné odvolání žalovaná, v němž se domáhala jeho změny, eventuelně zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu.4. Po zjištění, že odvolání žalované je přípustné, podané včas a oprávněnou osobou, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je vzhledem k obsahu spisu důvodné.5. Odvolací soud o odvolání žalované rozhodl bez nařízení odvolacího jednání za souhlasu obou účastníků řízení dle § 214 odst. 3 o. s. ř.6. Z obsahu spisu vyplývá, že o žalobě žalobkyně bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 19. 1. 2017, proti kterému podala žalovaná včasné odvolání. O odvolání žalované bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 5. 4. 2018, č. j. 75 Co 334/2017-132, a to tak, že rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala dne 11. 7. 2018 žalovaná dovolání. Po předložení věci dovolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 4. 2019, č. j. 29 Cdo 4298/2018-189, vyrozuměl účastníky řízení o tom, že usnesením ze dne 12. 3. 2019, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 12. 3. 2019 v 10:40 hodin, Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci jako insolvenční soud zjistil úpadek žalované , Jméno žalované, a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo dovolací řízení ve věci přerušeno, a v dovolacím řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 29. 7. 2024, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , vzal soud na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře a osvobodil dlužníka , Jméno žalované, od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, které své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Vyslovil, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Po skončení insolvenčního řízení Nejvyšší soud rozhodl o dovolání žalované rozsudkem ze dne 5. 2. 2026, č. j. 29 Cdo 2929/2024-221, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 5. 4. 2018, č. j. 75 Co 334/2017-132, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.7. Při dalším projednávání věci – odvolání žalované proti napadenému rozsudku musel krajský soud vzít úvahu, že po skončení insolvenčního řízení žalované se rozsudkem okresního soudu žalobkyni přiznaná pohledávka stala naturální obligací. Je třeba vzít v úvahu, že v insolvenčním řízení vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované (dlužníka) a žalovaná byla osvobozena mimo jiné ve smyslu § 414 zákona č. 182/2016 Sb., o úpadku a způsobem jeho řešení (insolvenční zákon), od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Je třeba dovodit, že pohledávkou, na kterou se vztahuje insolvenčním soudem vyslovené osvobození od placení, se pak rozumí nejen jistina pohledávky, ale také její příslušenství, a to včetně příslušenství, na které věřiteli vznikne nárok až v době, kdy je již nelze přihlásit do příslušného insolvenčního řízení. Zde odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 62/2014 a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2730/18 ze dne 28. 8. 2018 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017. Ze závěrů těchto rozhodnutí vyplývá, že v obecné rovině se ta část dlužníkových závazků, na kterou dopadá institut osvobození dle § 414 insolvenčního zákona, nadále ocitá ve shodném právním režimu jako tzv. naturální obligace, tedy nelze věřiteli takovou pohledávku v soudním či jiném řízení přiznat. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat. Takovýto důsledek je nutno vztáhnout i na veškeré příslušenství takové pohledávky, tj. i na náklady řízení vedeného o takové pohledávce, a to i na ty, které dosud nebyly soudem konstituovány (nenabylo právní moci rozhodnutí o jejich přiznání), vztahují-li se k jistině, jež má být v důsledku rozhodnutí podle § 414 insolvenčního povahu naturální obligace.8. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud rozsudek okresního soudu dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobu žalobkyně zamítl.9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, a to vzhledem k okolnostem, které v průběhu řízení nastaly vzhledem k oddlužení žalované.