8 Co 11/2026-149 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že věcné břemeno cesty a stezky dle čl. 3 Smlouvy zapsané do katastru nemovitostí v řízení , číslo, na základě smlouvy o zřízení věcného břemene – bezúplatná, s právními účinky zápisu k okamžiku , datum, , Anonymizováno, , zápis proveden dne , datum, , k tíži pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, , ve prospěch pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, , oba pozemky nacházející se v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , neexistuje (odstavec I. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55.159 Kč (odstavec II. výroku).2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že soud prvního stupně posoudil věc výlučně jazykovým výkladem dle § 560 a § 986 občanského zákoníku, aniž by zohlednil zásadu preference platnosti právních jednání (§ 574 občanského zákoníku) a autonomie vůle. Z judikatury i odborné literatury plyne, že právní jednání je třeba považovat za platné, dokud není prokázán opak, a že tam, kde je možný výklad zachovávající platnost, má tento výklad přednost. Smyslem předepsané formy u převodů k nemovitostem je zejména funkce varující a zajišťovací, nikoli bezvýjimečné sankcionování formálních nedostatků. V projednávané věci pak nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by zpochybňovaly vážnost, svobodnost či určitost vůle oprávněného. Identita , jméno FO, i jeho svéprávnost nebyly sporné a jeho podpis na smlouvě o zřízení věcného břemene byl úředně ověřen. , jméno FO, byl v době uzavření smlouvy současně povinným i oprávněným (jako jednatel společnosti , právnická osoba, ). Jediným podpisem tak projevil vůli jak za sebe, tak za společnost. Trvat za těchto okolností na druhém podpisu představuje nepřípustný formalismus. Tento závěr odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4772/2015). Soud prvního stupně pochybil rovněž tím, že neprovedl výslech svědka , jméno FO, , ačkoliv tento důkaz byl navržen k objasnění okolností převodů podílů ve společnosti , právnická osoba, a následného prodeje pozemků žalovanému. Navržený důkaz mohl objasnit, že věcné břemeno bylo zřizováno s cílem zvýšit hodnotu pozemků a umožnit jejich budoucí převod, což potvrzuje existenci vážné a skutečné vůle účastníků smlouvy. Odmítnutí důkazu jako nadbytečného je nepřezkoumatelné a vedlo k neúplnému zjištění skutkového stavu. Žalovaná rovněž napadla výrok o náhradě nákladů řízení, když měla za to, že za jednání dne 24. 9. 2025, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, náleží odměna právnímu zástupci žalobkyně pouze ve výši jedné poloviny úkonu, nikoli v plné výši (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu).3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uváděla, že setrvává na názoru, že smlouva o zřízení věcného břemene nemohla být vkladovým titulem, neboť trpí zásadní vadou – zcela absentuje projev vůle oprávněného v zákonem předepsané formě. Primárně se tedy jedná o zdánlivé právní jednání, neboť vůle jedné ze smluvních stran nebyla vůbec projevena. I kdyby však o zdánlivost nešlo, jednalo by se nejméně o absolutně neplatné právní jednání pro nedostatek formy dle § 560 občanského zákoníku. Závěry soudu prvního stupně nelze označit za přepjatý formalismus, naopak odpovídají zajišťovací funkci písemné formy u právních jednání týkajících se nemovitých věcí, která chrání nejen účastníky, ale i třetí osoby a právní jistotu v katastru nemovitostí. V situaci, kdy zákon vyžaduje písemnou formu, není nutné zkoumat skutečnou vůli stran, pokud nebyla projevena způsobem, který zákon vyžaduje. Žalovaná staví své odvolání na tezi, že podpis povinných (současně jednatelů oprávněného) lze považovat i za projev vůle oprávněného. Tento závěr je však v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Statutární orgán je povinen zřetelně vyjádřit, že jedná jménem právnické osoby (§ 161 občanského zákoníku). Neníli z podpisu patrné, že je činěn za právnickou osobu, nelze jej za takový považovat. Pouhá skutečnost, že fyzická osoba zastává současně více rolí, není dostačující. Judikatura Nejvyššího soudu opakovaně dovodila, že podpis jedné osoby za jednu smluvní stranu nezavazuje bez dalšího stranu druhou, i kdyby tato osoba mohla jednat i za ni. Tyto závěry dopadají přímo i na projednávanou věc. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která žalovaná odkazuje (zejména ve věcech ručitelských prohlášení), se týkají zcela odlišných skutkových situací. V těchto případech šlo o posouzení, zda se fyzická osoba platně zavázala k ručení, a to navíc v kontextu zásady poctivosti a zákazu těžit z vlastního protiprávního jednání. Žalobkyně se pak rovněž plně ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že výslech , jméno FO, byl nadbytečný. Otázkou sporu byla platnost smlouvy jako vkladového titulu, nikoli okolnosti převodů obchodních podílů či následných dispozic s nemovitostmi. Svědek se neúčastnil uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene a nemůže nikterak nahradit absenci projevu vůle oprávněného.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tyto zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se stala vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , s právními účinky zápisu ke dni , datum, , přičemž žalovaný se stal vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , s právními účinky zápisu ke dni , datum, . K tíži pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, , je v katastru nemovitostí ve prospěch pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, , zapsáno věcné břemeno cesty a stezky. Smlouvou o zřízení věcného břemene - bezúplatnou - uzavřenou mezi , jméno FO, , , jméno FO, jako povinnými a , právnická osoba, jako oprávněnou ze dne , datum, měla být zřízena ve prospěch panujícího pozemku p. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , služebnost stezky a cesty přes služebný pozemek p. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , jenž byl ve společném jmění manželů , jméno FO, ; v části smlouvy určené k podpisům jsou jako povinní vlastnoručně podepsáni dne , datum, , jméno FO, a , jméno FO, , ve vyznačené části pro podpis jednatele oprávněného , jméno FO, žádný podpis není uveden (srov. znění smlouvy o zřízení věcného břemene založené na č. l. 35 – 36 spisu).7. Takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud rovněž správně právně posoudil ve smyslu ust. § 986 a § 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když je nutno zdůraznit, že právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, vyžaduje písemnou formu, kdy projev vůle stran směřující k uzavření dané smlouvy musí být rovněž v této formě zachycen.8. Pokud v projednávané věci na namítané smlouvě o zřízení věcného břemene chybí za stranu oprávněnou příslušný podpis osoby za ni jednající (ve smyslu ust. § 161 o. z.), nelze než dospět k závěru, že právní jednání nebylo provedeno v předepsané formě. Uvedenou absenci je pak nutno hodnotit jako chybějící projev vůle směřující k uzavření předmětné smlouvy, který nelze zhojit ani výkladem ve smyslu ust. § 555 o. z. a násl., resp. dále posuzovat jeho platnost či neplatnost ve smyslu pravidel uvedených v ust. § 574 o. z. a násl., jak žalovaná nesprávně namítá ve svém odvolání. Výkladem projevu vůle totiž nelze zhojit jeho absenci. Ve smyslu ust. § 551 o. z. pak platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. V takovém případě se jedná o zdánlivé právní jednání a nahlíží se na něj jako by nebylo učiněno. Nelze tedy dále posuzovat ani jeho platnost. V této souvislosti proto zároveň neobstojí ani námitky žalované proti neprovedení důkazu výslechem , jméno FO, k otázce výkladu vůle stran.9. Z ustálené judikatury obecných soudů (srov. rozsudek NS ČR ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4038/2009 či ze dne 8. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2739/2012), na kterou přiléhavě ve svém vyjádření k podanému odvolání odkázala žalobkyně, vyplývá, že i v případě, kdy jsou uzavírány písemné smlouvy mezi fyzickou osobou a právnickou osobou (či dvěma právnickými osobami), kdy za právnickou(é) osobu(y) jedná totožná fyzická osoba, k zachycení projevu vůle nepostačuje jediný podpis této osoby uvedený za jednu stranu smlouvy (tak