8 Co 251/2025-60 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalobce, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se provozování omezování vstupu a vjezdu přes pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, za účelem přístup a příjezdu k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. a k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., vše v k. ú. a obci , adresa, za účelem přístupu a příjezdu k nim, a aby mu bylo uloženo uvést pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, v předešlý stav, tedy „povinnost odstranit z tohoto pozemku veškeré tam umístěné zábrany vstupu a vjezdu“. Dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši 5.000 Kč a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem jak nádvoří, tak i pozemků a že v době od , datum, do , datum, užíval žalobce pozemky na základě nájemní smlouvy, dne , datum, byla mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě má být na žalobce převedeno vlastnické právo k pozemkům, avšak až po úplné úhradě kupní ceny, k čemuž doposud nedošlo. Kupní smlouva neobsahuje ustanovení, na jehož základě by byl žalobce oprávněn pozemky užívat i před převodem vlastnického práva. Dne 26. 3. 2024 žalovaný žalobce vyzval k vyklizení pozemku s tvrzením, že je užívá bez právního důvodu. Dne 21. 7. 2025 žalovaný na nádvoří instaloval uzamykatelnou závoru, která žalobci brání v příjezdu k pozemkům.3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil v souladu s ust § 177 odst. 1, § 178 o. s. ř., dle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 1008 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba byla podána v prekluzivní lhůtě, žalobu zamítl z důvodu, že ze skutkových tvrzení a předložených důkazů není zřejmé, z jakého titulu žalobce pozemky užívá od doby, kdy přestal být nájemcem a netvrdil, že by byl vlastníkem pozemků. Patrně tak činil na základě konkludentního souhlasu žalovaného, který však podle výzvy k vyklizení ze dne 26. 3. 2024 byl odvolán. Je proto vyloučeno, aby se mohl úspěšně domáhat ochrany držby práva dle § 1003 o. z.4. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud I. stupně zcela pominul smysl a účel žaloby o ochranu rušené držby, když v žalobě uváděl, že je uživatelem nemovitostí, a to pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, vše zapsáno na LV č. , hodnota, vedeném katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , katastrálním pracovištěm , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, . Formálně je vlastníkem žalovaný, dne , datum, však mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, na základě které žalovanému splácí kupní cenu a nemovitosti dlouhodobě užívá, a to již od roku 2017. Nemovitosti jsou součástí většího , Anonymizováno, areálu, který z větší části patří žalovanému, a to včetně parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na které se nachází příjezdová cesta k objektům v areálu, včetně nemovitostí, které užívá žalobce. Žalovaný dne 21. 7. 2025 na jedinou příjezdovou cestu k objektům v jeho užívání umístil uzamykatelnou závoru a tím znemožnil žalobci příjezd vozidly k jím užívaným objektům. Ze strany žalovaného šlo o zřejmý naschvál, neboť uživatelům jiných objektů předal klíče. Z tvrzení žalobce a důkazů jasně plyne, že nemovitosti užívá, což konec konců plyne i z výzvy žalovaného ze dne 26. 3. 2024, kterou ho žalovaný vyzývá k vyklizení. Tento druh žaloby chrání pokojný, tedy faktický stav. Nebezpečí zásahu ze strany žalovaného stále trvá. V tomto směru odkázal žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 4306/2018, ze kterého plyne, že právní stav věci ustupuje stavu faktickému, tedy faktický stav má přednost před stavem právním. Soud I. stupně toto pomíjí a odkazuje právě na stav právní. V rámci ochrany rušené držby má soud řešit faktický stav, nikoliv právní. Skutečnost, že nemovitosti užívá žalobce, žalovaný nezpochybňuje, tento stav trvá roky a žalobce tak prokázal pokojný faktický stav trvající dlouhodobě, kdy pozemek užíval pro přístup k nemovitosti, kterou užívá. Faktický stav začal žalovaný zpochybňovat poté, co mezi žalobcem a žalovaným vznikly spory o platnost dané kupní smlouvy.5. Žalovaný navrhl potvrzení usnesení okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že nejdříve žalobce užíval předmětné pozemky na základě nájemní smlouvy a tato byla jediným právním titulem, poté žalovaný s žalobcem uzavřel dne , datum, kupní smlouvu, kdy předmětem této kupní smlouvy byl prodej pozemků parc. č. St. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a nově vzniklého pozemku parc. č. , hodnota, . Na základě výslovné žádosti žalobce byla kupní cena rozložena na splátky a také bylo ujednáno, že návrh na vklad bude podán až po jejím úplném zaplacení. Nájemní smlouva byla současně ukončena a tím pozbyl žalobce právní titul k užívání těchto nemovitostí. Žalobce užívá nemovitosti již od roku , Anonymizováno, bez právního důvodu, tím výrazně omezuje výkon vlastnického práva žalovaného. Žalovaný vyzval žalobce k vyklizení pozemku. I přesto žalobce předmětné nemovitosti nadále užívá. Na pozemcích se nachází velké množství odpadu včetně odpadu nebezpečného. To byl rovněž důvod, proč byl žalobce vyzván k vyklizení nemovitostí. Žalovaný se po celou dobu snažil s žalobcem dohodnout na ukončení neoprávněného užívání nemovitostí, nicméně zcela bezúspěšně. Nejdříve mu sděloval ústně, aby vyklidil nemovitosti a nepoužíval ani příjezd k nim. Již v době existujícího nájemního vztahu se žalobce nechtěl spolupodílet na nákladech spojených s opravou příjezdu a při uzavírání výše zmiňované kupní smlouvy nechtěl odkoupit podíl na příjezdové cestě, z čehož je zjevné, že ji ani neměl zájem užívat. Pokud žalobce uvádí, že žalovaný na svůj pozemek instaloval závoru, pak toto tvrzení není pravdivé, žalovaný závoru neinstaloval a není ani v jeho vlastnictví. Instalaci provedla na své náklady společnost , právnická osoba, , a to z důvodu ochrany svého majetku a bývá uzavřena pouze přes noc a v neděli, tedy v době, kdy areál není užíván a hrozí vznik škody na majetku společnosti , právnická osoba, Tato společnost tímto reagovala na opakované krádeže kovů. Dále se žalovaný domnívá, že žaloba nebyla podána včas, když lhůta pro její podání začala běžet již od prvního projevu žalovaného, který dal najevo, že si nepřeje užívání svých pozemků ze strany žalobce a žalovaný takto se prokazatelně aktivně bránil minimálně od června 2023 nejdříve ústními výzvami a následně písemnou výzvou a předžalobní výzvou. Tyto závěry vyplývají z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2509/2023.6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212 odst. 1 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zcela důvodné.7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když rozhodující pro posouzení žaloby žalobce je, že žalobce užívá pozemky parc. č. St. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, , vydaném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, , jejichž součástí jsou rovněž stavby bez č. p./č. e., a že tak činí od roku 2017. To, že tyto pozemky a budovy na nich jsou žalobcem užívány, žalovaná ani nezpochybňuje. Dále je rozhodující zjištění, že dne 21. 7. 2025 byla na pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, instalovaná uzamykatelná závora, která žalobci brání v příjezdu k pozemkům.8. Dle § 177 odst. 1 o. s. ř., domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.9. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.10. Dle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.11. Dle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu a o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do 1 roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.12. Dle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.13. Okresní soud správně vyřešil otázku včasnosti podané žaloby v prekluzivní lhůtě uvedené v ust. § 1008 odst. 1 o. z., když k rušebnímu jednání došlo 21. 7. 2025 a žaloba byla podána ve lhů