Krajský soud v Ostravě 8 Co 83/2026-153 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, z téže částky za období od 25. 12. 2025 do zaplacení, dále za období od 25. 1. 2026 do zaplacení a od 25. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, vše do tří měsíců od právní moci rozsudku. Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29.620 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 korunách měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci, za který se splátka platí, počínaje první splátkou za měsíc následující po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, až do úplného zaplacení. Žaloba na zaplacení částky 19.066 Kč, úroku z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení podle výroku I. a úrok ve výši 20 % ročně z částky 48.432,19 Kč od 8. 7. 2025 do 30. 7. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 48.432,19 Kč o 31. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 8. 7. 2025 dosáhne částky 171.648 Kč, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci II. výroku co do podmínek plnění ve splátkách, kdy nebyla stanovena ztráta výhody splátek pro případ prodlení, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost, jak je uvedena v odstavci II. výroku, pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky delším než 45 dní. Dále požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že judikatura dlouhodobě vyžaduje, aby soudy při povolení splátek výslovně formulovaly podmínku ztráty výhody splátek, vyplývá z ní, že ztráta výhody splátek je standardní a žádoucí formulací, která zabezpečuje rovnováhu mezi ochranou dlužníka a efektivním výkonem práva věřitele. Bez uvedené sankce by mohl být zneužit k dalšímu oddalování plnění. Soud by proto měl podle § 160 o. s. ř. a ustálené judikatury doplnit výrok tak, aby obsahoval formulaci „pod ztrátou výhody splátek“.3. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že nechává na zvážení soudu, jak ve věci rozhodne. Zároveň žádala, aby ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ustanovením § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak k nim dospěl okresní soud, když tato nebyla odvoláním ani napadena. Rozhodující je tak zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované 50.000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši dne 13. 9. 2024 a na daný úvěr splatila částku 18.380 Kč. Žalovaná doložila své majetkové poměry, kdy její příjmy v průměru činí cca 30.000 Kč, má jedno zletilé dítě, jehož výživné bylo stanoveno naposledy částkou 4.000 Kč. Bydlí v nájmu a platí částku 16.550 Kč. Žalovaná má další dluhy, přičemž doložila smlouvu o úvěru u , právnická osoba, a přehled úhrad. Žalovaná má dluh i u žalobkyně, o kterém bylo rozhodnuto v řízení před tamním soudem pod sp. zn. 119 C 23/2025. Souhrn doložených pravidelných plateb, to je nájem, splátky dluhů žalované, převyšuje 28.000 Kč.6. Odvolací soud se dále zcela ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, které rovněž nebyly odvolatelem zpochybněny, že daná smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spolu s ustanovením § 580 odst. 1 a § 588 o. z. z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Skutečnost, že žalovaná dožila svůj relativně nízký příjem, ještě neznamená, že není třeba zkoumat její výdaje a zohledňovat celkový kontext majetkových poměrů žalované.7. Z toho důvodu okresní soud zcela správně nárok žalobkyně posoudil podle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení a správně uložil žalované povinnost zaplatit rozdíl mezi poskytnutou částkou 50.000 Kč a žalovanou zaplacenou částkou 18.380 Kč, což je částka 31.620 Kč, a to v pravidelných splátkách po 500 Kč, když ani proti této výši splátek žalobkyně ničeho nenamítá.8. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, je zřejmé, že brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ustanovení § 87 odst.1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. V případě neplatné úvěrové smlouvy určil splatnost dosud nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě mezi účastníky nedošlo. Splátkami, jak je stanovil okresní soud, nedošlo ke stanovení lhůty k plnění již dříve splatného dluhu ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř., ale byla určena splatnost samotného dluhu ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Nebyly-li tedy splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu tohoto ustanovení se stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách (když úhrada jistiny úvěrového dluhu najednou neodpovídá možnostem spotřebitele), pak ani nelze stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody. V takovém případě by se totiž jistina stala splatná najednou, což odporuje smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Pro případ, že se změní možnosti spotřebitele ve vztahu ke splácení dluhu, ustanovení § 87 odst. 3 ZoSÚ umožňuje stranám, aby na návrh některé z nich soud sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnil.9. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek Okresního soudu v napadené části, to je ohledně splatnosti přiznané částky, dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně nákladového výroku.10. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které by náležela náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalovaná žádné náklady nepožadovala, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.