69 CO 109/2022-137 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 305.627,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 159.322 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 146.305,20 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že ze svědecké výpovědi manželky žalobce vyplynulo, jakým způsobem došlo k pádu žalobce, v důsledku kterého došlo ke vzniku újmy na zdraví žalobce, jejíž náhrady se v tomto řízení žalobce domáhá. Svědkyně tedy potvrdila, že v předmětný den, večer, ve tmě, žalobce uklouzl na neodklizeném (zasněženém a namrzlém) místě chodníku, tedy komunikace, za kterou odpovídá žalovaný jako správce komunikace. Toto místo pak bylo zachyceno další den na fotodokumentaci pořízené manželkou žalobce. Svědkyně přitom uvedla, že se pravděpodobně jednalo o okrajovou část chodníku, která je mj. používána i jako nájezd pro vozidla. [jméno] svědkyně však uvedla, že neviděla přesně okamžik pádu žalobce. Ani žalobce sám pak není po uplynutí delší doby od předmětného pádu schopen na centimetr přesně identifikovat místo pádu. Od počátku však žalobce a svědkyně tvrdí shodně, že na jinak odklizeném chodníku bylo pouze jedno ojedinělé místo, které nebylo řádně uklizeno od sněhu a představovalo tak závadu ve schůdnosti. Jako naprosto nepochopitelný a nesprávný se tedy jeví závěr soudu prvního stupně, podle kterého se na komunikaci nenacházela žádná závada ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. S přihlédnutím k obvyklému běhu věcí je pak zřejmé, že pokud žalobce upadl, nestalo se tak bez jakékoliv příčiny. Jedinou příčinou pádu žalobce, která v daném případě přichází v úvahu, i s ohledem na další skutková zjištění soudu prvního stupně (zejména kvalitní zimní obuv žalobce), je právě uklouznutí na neodklizeném místě, které se nacházelo na chodníku. Žalobci nikdy nebyla provedena před či po pádu jakákoliv zkouška na přítomnost alkoholu. Žalobce i jeho manželka shodně uvedli, že v období mezi pádem a příjezdem zdravotnické záchranné služby žalobce požil alkohol, s cílem ulevit si od bolesti a zahřát se. Záznam ve zdravotnické dokumentaci o pádu v ebrietě, ani výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy v tomto ohledu nejsou relevantní, když vypovídají pouze o subjektivních dojmech zdravotníků o opilosti žalobce v době po pádu, nikoliv bezprostředně před ním. Skutečnost, že žalobce se před pádem pohyboval bez jakýchkoliv problémů, svědčí o tom, že jeho motorické schopnosti nebyly před pádem jakkoli negativně ovlivněny alkoholem či jiným způsobem. Skutečnost, že v obci v předmětný den nesněžilo a chodníky byly uklizeny, svědčí o nenadálosti a neočekávanosti výskytu ojedinělého místa na chodníku, které uklizeno nebylo. Pokud nesněžilo delší dobu a chodník byl na pohled uklizen, nemohl žalobce závadu ve schůdnosti očekávat, ani nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby přizpůsobil svoji chůzi klimatickým podmínkám tak, jako by sněžilo, případně jako by chodník nebyl zcela uklizen. Žalobce však stejnou cestou k domu chodí pravidelně a nikdy jej na tomto místě závada ve schůdnosti nepřekvapila, a to ani v předmětný den, když z domu odcházel. Žalobce pak není povinen obcházet určité části chodníku, jak naznačuje soud prvního stupně, a logicky si tak zvolil nejkratší cestu k domu. Jestliže se na trase žalobce k domu, na chodníku ve správě žalovaného, nacházelo ojedinělé místo, které nebylo řádně odklizeno, je zřejmé, že se jednalo o závadu ve schůdnosti chodníku, která byla nepochybně jak nenadálá, tak i neočekávaná. Soud prvního stupně především nesprávně vyložil pojem závady ve schůdnosti, když podle soudu prvního stupně nepředstavuje závadu ve schůdnosti ojedinělé místo, na jinak odklizeném chodníku, za relativně dobrých klimatických podmínek, což je v rozporu i s judikaturou Nejvyššího soudu citovanou soudem prvního stupně v napadeném rozsudku. Žalobce za účelem objasnění mechaniky pádu, a dále za účelem objasnění konkrétního místa, ve kterém došlo k pádu, a tedy i místa, na kterém došlo k uklouznutí žalobce, navrhoval zpracování znaleckého posudku z oboru biomechaniky. Soud prvního stupně však tento důkaz neprovedl. Soud prvního stupně tedy neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, přičemž tímto důkazem měly být odstraněny i pochybnosti, které se týkají pozice stop krve na chodníku dle pořízené fotodokumentace. Žalobce má přitom za to, že pokud jde o stopy krve, jejich pozice na fotodokumentaci odpovídá mechanice pádu žalobce. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. K podanému odvolání se vyjádřila žalovaná s tím, že tvrzení žalobce, že uklouzl na neodklizeném místě chodníku, je mylné, neboť žalobce dle své výpovědi i výpovědi manželky, uklouzl na šikmém nájezdovém obrubníku, který dle předložené projektové dokumentace slouží pouze pro příjezd vozidel k nemovitostem. Navíc místo je dostatečně osvětleno uliční lampou a tudíž i v noci viditelné na první pohled. Za pád si může žalobce sám, neboť nepoužil chodník, který k tomuto účelu slouží a který byl i dle výpovědi žalobce uklizen od sněhu a náledí. V každém případě mohl žalobce místo, kde se sníh ojediněle v té době nacházel obejít. Navíc sníh se v daném místě nacházel i v době odjezdu žalobce do [obec], žalobce tedy o něm věděl a byl dobře obeznámen s místem, kde upadl. Žalobce v tomto případě neprojevil dostatečnou obezřetnost při chůzi, když jednak věděl, že se v daném místě nachází zbytky sněhu. V době pádu, jak uvádí žalobce, měl obě ruce v kapsách, což rovněž není známkou obezřetné chůze v zimním období. Na základě výpovědi žalobce i manželky žalobce vyšlo najevo, že žalobce byl pod vlivem alkoholu již před pádem, kdy požil, jak uvádí 2 – 3 piva. Tomu odpovídá i lékařská zpráva, že se jednalo o pád v opilosti, a že tato opilost byla zcela zjevná. Tvrzení žalobce, že se opil až po pádu, když vypil 4 – 5 panáků slivovice, tedy v době, kdy masivně krvácel z nosu a přitom dle výpovědi manželky žalobce klečel na toaletě, je ryze účelové a nepravdivé. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. 4. K odvolání žalobce se vyjádřil vedlejší účastník s tím, že žalobce opět uvádí jiné okolnosti, než uváděl v průběhu řízení, a to, že se jednalo o ojedinělé místo se ztíženou schůdností. Žalobce v průběhu soudního sporu upravuje svá tvrzení tak účelově, aby se domohl svého domnělého práva na odškodnění, když ale v daném případě zde není odpovědnost žalované vůbec na místě. Odhlédneme-li od okolností na straně žalobce a jeho stavu v době události, když toto vlastně ani v danou chvíli není až tak podstatné, jestli byl pod vlivem alkoholu či ne, tak je zcela nesporné, že žalobce nejprve tvrdil, že došlo k pádu na místě, kudy se vjíždí k nemovitosti – na šikmé nájezdové ploše, toto vyplývalo z žaloby, jeho dřívějšího tvrzení i tvrzení v předžalobní upomínce jeho předchozího právního zástupce, kterou vedlejší účastník přikládá, stejně tak přikládá původní žádost žalobce, kde uvádí, že spadl na zledovatělém zasněženém chodníku – nikde nepíše nic o ojedinělém místě se zhoršenou schůdností. Stejně tak jak uváděl on ve svém výslechu i jeho manželka, nikde se nejednalo o tom, že by zde bylo ojedinělé místo se zhoršenou schůdností, ještě při posledním jednání uváděl i advokát žalobce, že město zde nechává na okraji chodníku nahrnutý sníh a že toto mělo být též v době pádu. Při místním šetření také žalobce měnil své výpovědi, a to tak, aby se případně domohl svého domnělého práva na náhradu škody. Jeho tvrzení se v průběhu soudního řízení neustále mění i v rozporu s výslechem jediného svědka, který byl ještě svědkem žalobce. Je tedy zcela evidentní, že jeho nynější tvrzení se nezakládají na pravdě a k pádu zřejmě došlo jen a výlučně z jeho neopatrnosti, a to ať zaviněné ovlivněním alkoholem či jinými okolnostmi. Tvrzená ojedinělá závada ve schůdnosti byla zcela seznatelná, když toto vyplývá i z okolnosti, že v blízkosti pádu je veřejné osvětlení a z toho, že dané místo je žalobci známo a okolnosti stavu komunikace mu byly nesporně známy, stejně tak jako mohl využít bezpečnější místo pro přístup ke své nemovitosti. K tomuto vedlejší účastnice odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 75 Co 312/2021 [ulice] účastnice zároveň přikládá fotografii, na které je vidět lampa veřejného osvětlení, tudíž místo pádu bylo osvětleno a jakákoli závada ve schůdnosti byla rozpoznatelná a zavinění na pádu je tedy na s