69 CO 119/2022-416 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 540.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení ve lhůtě dvou měsíců (výrok I.). V rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 57.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 222.575 Kč, ve znění opravného usnesení, ve lhůtě dvou měsíců (výrok III.) a konečně žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku ve výši 4.600 Kč ve lhůtě dvou měsíců (výrok IV.). 2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalovaná, a to vyjma výroku II. Odvolatelka má za to, že skutková zjištění soudu popsaná v odstavci 36. jeho odůvodnění nejsou důkazně podložena, ale také jsou neurčitá. Nepodložené je skutkové zjištění proto, že doposud žalobce neprokázal, jakou konkrétní částku vynaložil ze svých peněz na pořízení stavebního materiálu a pokud by žalobce materiál v obchodě zaplatil, neznamená to, že nemohlo jít o peníze matky žalované. Záznamy matky žalované jsou zpracovány věrohodně a je třeba z nich vycházet v tom smyslu, jak tvrdila žalovaná. Neurčité je toto skutkové zjištění, protože fyzické práce měl dle soudu provést žalobce„ z větší části“ a na financování se podílet„ významně“, takže je logicky vyloučeno, aby šlo o celou hodnotu investice zjištěnou zpracovaným znaleckým posudkem a není jasné, o jakou část by mělo jít a proč i ta část, kterou žalobce neinvestoval by měla být považována za bezdůvodné obohacení. Obdobně důkazně nepodložený je skutkový závěr, že žalobce důvodně dovozoval své právo předmětné nemovitosti užívat, po případné smrti [jméno] [příjmení] mladší. Žalobci muselo být jasné, že jeho možnost v domě bydlet je pouze odvozena od věcného břemene matky žalované. V odstavci 36. napadeného rozsudku soud přechází až do spekulativních úvah, které nemají v provedených důkazech žádnou oporu a jsou založeny na nesprávném hodnocení provedených důkazů. Písemné prohlášení svědkyně [jméno] [příjmení] starší, kterému soud věří určitě nekoncipovala ona sama, ale žalobce. Tvrzení, že žalovaná byla ochotna převzít závazek obsažený v prohlášeních své matky z roku 2014, je účelové, není prokázáno, že žalovaná obsah těchto prohlášení viděla, znala před dědickým řízením. Nemůže obstát závěr soudu, že výpověď svědkyně [příjmení] starší je v souladu s darovací smlouvou, když je zjevné, že je tomu právě naopak. Čirou spekulací je pak úvaha soudu, že matka žalované považovala svými písemnými prohlášeními z roku 2014 právo žalobce v nemovitosti bydlet za„ dostatečně ošetřené“, ani není jasné, proč by taková její případná představa měla žalovanou právně zavazovat. Nejasným způsobem soud v odstavci 36. napadeného rozhodnutí směšuje skutkové a právní závěry, když není jasné, co a proč považuje za skutkově prokázané a jak toto skutkové zjištění právně kvalifikuje. Považuje tak za podstatné, co si myslela, matka žalované, a co si domluvila se žalobcem, aniž by bylo jasné, jakým právním jednáním měly přejít její závazky na žalovanou. Ani soud přitom neuzavřel, že žalovaná smluvně nějaké závazky své matky převzala. Soud uznává, že nebylo prokázáno, kdy byla žalovaná seznámena s písemnými prohlášeními své matky, připouští, že se tak mohlo stát až v průběhu dědického řízení. Soud tak zřejmě spatřuje bezdůvodné obohacení žalované v tom, že„ znemožnila žalobci právo dané slibem její právní předchůdkyně zrekonstruované nemovitosti užívat“. Neobjasnil však, proč by měla být žalovaná tímto slibem své matky vázána a na základě, jaké právní konstrukce by měla být povinna trpět užívání nemovitosti, kterou nabyla bez jakýchkoliv závazků, žalobcem. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, proč soud aplikoval nový občanský zákoník, když nárok žalobce měl vzniknout v důsledku jeho investic provedených v roce 2012, tedy přede dnem 1. 1. 2014, kdy nový o. z. nabyl účinnosti. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zatíženo zjevnou procesní vadou zakládající nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle názoru žalované je však na předmětnou věc nutno použít zákon č. 40/1964 Sb., což dovozuje z ustanovení § 3028 odst. 3 nového o. z. To by samozřejmě současně vylučovalo aplikaci § 1893 nového o. z., kterého se žalobce dovolává. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, i protože chybí popis právního posouzení věci (zjištěného skutkového stavu). Odůvodnění rozsudku neobsahuje vysvětlení, o jaký právní vztah mezi účastníky jde a jak, kdy měla konkrétně získat žalovaná bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, když je zjevné, že veškerá jednání týkající se investic žalobce do nemovitosti matky žalované probíhaly bez účasti žalované a výlučně mezi žalobcem a matkou žalované. Soud dokonce ani řádně neposoudil právní vztah mezi matkou žalované a žalobcem, není zřejmé, zda shledává, že šlo o vztah obligační či o vztah z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud jde o posouzení námitky promlčení, dovozuje soud, že se žalobce dozvěděl dne 30. 11. 2016, kdy mu žalovaná zabránila v dalším užívání nemovitosti, že se žalovaná na jeho úkor obohatila, neboť do té doby měl dobrou víru, že může nemovitost i nadále užívat. To ale neodpovídá skutečnosti, neboť žalobce byl dne 23. 8. 2016 přítomen v notářské kanceláři [anonymizováno] [příjmení] uzavření darovací smlouvy mezi žalovanou a její matkou a dobře tak věděl, že žádné jeho užívací právo žalovaná nepřevzala. Mohl tedy nejvýše existovat nějaký jeho nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči matce žalované, která mu právně nezajistila svoje předchozí sliby, že může v nemovitosti bydlet. S kompenzační námitkou žalované se soud vypořádal tak, že ji posoudil jako promlčenou, neboť o bezdůvodném obohacení žalobce užíváním nemovitosti bez právního důvodu se žalovaná dozvěděla nejpozději dne 1. 12. 2016, ale tuto námitku uplatnila až po uplynutí tříleté promlčecí doby dne 20. 5. 2021. Tento právní názor je nesprávný, neboť podle ustanovení § 1982 a § 1989 o. z. se promlčení započítávané pohledávky posuzuje podle stavu, který byl v době, kdy se započítávané pohledávky setkaly. Samotné právo uplatnit započtení promlčení nepodléhá. Podle názoru soudu se pohledávky setkaly 1. 12. 2016, takže promlčení nepřipadá v úvahu, k tomu žalovaná odkázala na usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1852/2007. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne. 3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že vztah s paní [jméno] [příjmení] mladší a ním byl založen na úctě a důvěře a dohody byly plněny. Před započetím vestavby domku se dohodli tak, že on do vestavby vloží svoji práci a svoje našetřené peníze v hotovosti. Neměl účet, ten měla paní [jméno], proto platila nakupovaný materiál platební kartou. Není logické ani ekonomické, aby si částky nejdříve vybrala z karty či přepážky a následně platila hotově, když mohla platit hned kartou bez poplatku. Co se týče záznamů paní [jméno], nebyly žalovanou dosud předloženy coby důkaz. Dohoda byla taková, že účty, co zaplatí on, bude paní [jméno] vždy v neděli zapisovat, aby věděla kolik prostředků bylo do chaloupky investováno. Jí zakoupený materiál bude určitě zapsán a označen, že byl zakoupen bezhotovostně. Účty a paragony vždy žalobci vrátila s tím, že jsou to i jeho peníze. Doklady a písemnosti, které [jméno] [příjmení] ml. měla uloženy v dřevěné bedně si druhý den po pohřbu žalovaná odnesla. Znalec ocenil zhodnocení nemovitosti jím provedené ve stavu konce roku 2012, ač uplatnil i roky 2013, 2014, 2015, které nebyly soudem přiznány, a aby nezatěžoval spor dalšími náklady, do zamítavé části odvolání nepodával. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] jednoznačně vyplývá, že rekonstrukce domu, která byla prováděna po roce 2012, jako je střešní krytina, fasáda, výměna oken opravy instalací a podobně, nebyla při ocenění zhodnocení zohledněna. [jméno] [příjmení] mladší ve své tíživé životní situaci sepsala 7. května 2014„ závazek“, před operací v nemocnici [obec] dne 1. července 2014 vyjádřila své přání 30. 6. 2014 v „ Má vůle“. Její dcera [příjmení] slíbila splnění matčina přání, [jméno] [příjmení] ml. v dobré víře ve splnění slibu dcerou, dle obou závazků vyjádřených ve výše uvedených listinách přepsala domek dceři [příjmení]. Ta však slib daný své matce nesplnila, žalovaný je přesvědčen o tom, že žalovaná o posledním přání své matky věděla již před 30. 6. 2014. Výtky k rozhodnutí soudu, které žalovaná ve svém odvolání učinila akceptovat nelze. Náležitě jsou prokázány jak provedené práce, tak nákup materiálu. Nelze spatřovat nic spekulativního ve skutkových závěrech, které učinil soud pod bodem 33. rozsudku. Pokud jde o právní hodnocení, toto soud dostatečně vyjádřil pod body 27. až 33. rozsudku. [příjmení] [jméno