70 CO 306/2022-363 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. výživné stanovené žalobci ve prospěch žalované naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2017, č. j. 0 P 940/2010-1251, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky [obec] ze dne 19. 9. 2018, č. j. 70 Co 208/2018-1361, ve výši 7.000 Kč měsíčně snížil s účinností od 1. 9. 2021 na částku 4.000 Kč měsíčně. Výrokem II. žalobu zamítl co do požadavku žalobce na snížení výživného o dalších 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2021. Výrokem III. okresní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Včas podaným odvoláním napadl rozsudek okresního soudu žalobce, které zaměřil pouze do výroku III., kterým okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací důvody uplatnil v souladu s ust. § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o. s. ř., neboť okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním o nemajetnosti žalované při absenci jakýchkoli důkazů a rozhodnutí soudu prvního stupně tedy spočívá ve výroku ohledně náhrady nákladů řízení na nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že okresní soud věnoval v rámci podrobného odůvodnění rozsudku pouze minimální pozornost výroku ohledně náhrady nákladů řízení, který je zcela nedostatečně a nesprávně odůvodněn pod bodem 24. odůvodnění rozsudku. Okresní soud zcela přehlédl, že aplikace ust. § 150 o. s. ř. je zcela výjimečným ustanovením, které lze aplikovat pouze za situace, pokud jsou prokázány důvody hodné zvláštního zřetele. Odkázal na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2108/21 a III. ÚS 1052/21 a s přihlédnutím k odvolacím námitkám i k oběma nálezům Ústavního soudu navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil a zavázal žalovanou k povinnosti úhrady poměrné části náhrady nákladů řízení včetně povinnosti úhrady nákladů odvolacího řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce. 3. Včas podaným odvoláním napadla rozsudek okresního soudu žalovaná. Namítala, že napadený rozsudek považuje za nesprávný, učiněný na základě nesprávných skutkových zjištění a závěrů s tím, že okresní soud současně dovodil rovněž nesprávné právní závěry. Polemizovala se závěrem okresního soudu, že v mezidobí od posledního rozhodování o výživném došlo na straně žalobce k výrazné až skokové změně poměrů. Namítala, že závěr okresního soudu ohledně změny poměrů na straně žalobce v souvislosti s jeho zdravotním stavem je nepřezkoumatelný, neboť nebyl řádně odůvodněn, když absentuje konkrétní zdůvodnění změny poměrů v porovnání s minulým obdobím, přičemž je zároveň v rozporu s provedeným dokazováním. Změna poměrů žalobce, kterou okresní soud zakládá na žalobcem udávané ztrátě plateb od jeho dcery [jméno] [příjmení] v částce 5.000 Kč měsíčně od podzimu 2018 a změny podmínek bydlení žalobce, s nimiž nyní mají bydlet i zletilé děti jeho dcery [jméno] [příjmení]. Zdůraznila, že tato změna poměrů, resp. žalobcovo tvrzení o těchto změnám, nebylo nijak prokázáno, okresní soud totiž vychází jen z tvrzení žalobce a z jeho účastnické výpovědi, aniž by k těmto tvrzením byly předloženy nějaké důkazy. Polemizovala se závěry okresního soudu a vyjádřila přesvědčení, že rozsudek okresního soudu je naprosto nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádal se všemi okolnostmi věci, zjištěními z dokazování vyplývajícími a pro posouzení věc podstatnými, když závěry okresního soudu nemají oporu v provedeném dokazování či nekorespondují s pravidly logiky. Okresní soud se pečlivě nezabýval ani majetkovými poměry žalobce z hlediska jeho předchozího bezúplatného zbavování se majetku. Naopak okresní soud věnuje podstatnou část svého rozhodování přezkumu majetkových poměrů matky žalované, které však nemají žádný legitimní vliv na úpravu výše výživného žalobce, a to včetně neodpovídajících údajů o brigádách žalované a příjmů z nich. Vyjádřila přesvědčení, že na straně žalobce k žádným podstatným změnám odůvodňujícím snížení výživného nedošlo, nadále je třeba zohledňovat účelové bezúplatné zbavení se majetku v podobě nemovitostí a obchodního podílu převodem na blízké rodinné příslušníky žalobce s tím, že žalobce disponuje dostatkem finančních prostředků a takovou životní úrovní, která mu 4 až 5 let (dle tvrzení žalobce) umožňuje finančně zabezpečovat i potomky z druhé linie, k nimž mu zákonná vyživovací povinnost nesvědčí. Navíc žalobce disponuje finančními úsporami ze spoření, které nyní činí 86.000 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu žalobce na snížení výživného zamítne a uloží žalobci povinnost zaplatit jí náklady řízení, příp. aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že její odvolání shledává naprosto nedůvodným. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a II. jako věcně správný potvrdil a ve výroku III. změnil a zavázal žalovanou k povinnosti úhrady poměrné části náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně včetně povinnosti úhrady nákladů odvolacího řízení. V dalším písemném vyjádření k doplnění odvolání žalované nesouhlasil s jejími jednotlivými odvolacími argumenty a zrekapituloval svůj odvolací návrh. 5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce zdůraznila, že nemá žádný pravidelný měsíční příjem. Polemizovala s odvolacími argumenty žalobce a navrhovala, aby krajský soud rozhodl v souladu s jejím odvoláním a náklady řízení byly přiznány v její prospěch. 6. K odvolání žalované krajský soud konstatuje, že legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku totiž vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Pokud žalovaná napadá celý rozsudek okresního soudu včetně výroku II., kterým byla žaloba co do požadavku žalobce na snížení výživného o dalších 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2021 zamítnuta, pak oprávnění podat odvolání proti této části rozsudku žalované nesvědčí, neboť tímto rozhodnutím soudu jí nebyla způsobena žádná újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Odvolací soud proto odvolání žalované proti výroku II. rozsudku okresního soudu podle § 201 a § 218 o. s. ř. odmítl. 7. Krajský soud k odvolání žalobce i žalované přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu. 8. Krajský soud odkazuje na skutková zjištění okresního soudu, jak plynou z odůvodnění napadeného rozsudku. Krajský soud doplnil dokazování, přičemž takto zjistil z potvrzení vystaveného 14. 11. 2022 [anonymizována tři slova] (ATU), [anonymizováno], že žalovaná je zapsána jako řádná studentka této univerzity ve studijním roce 2022 [číslo], přičemž studijní rok probíhá od 19. září 2022 do 27. května 2023. Pro studium na [anonymizováno] student potřebuje irské číslo sociálního pojištění PPS. Její adresa v Irsku během semestru je [anonymizována čtyři slova], [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno]. Potvrzení bylo vystaveno pracovištěm pro mezinárodní aktivity [anonymizována dvě slova]. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení v [obec a číslo] ze dne 11. 8. 2022 bylo zjištěno, že od zářijové splátky 2022 žalobci náleží starobní důchod vyplácený ve výši 20.505 Kč měsíčně. Z potvrzení o pohybech na účtu žalobce vedeném u [anonymizováno] bylo zjištěno, že po rozhodnutí okresního soudu žalobce na účet matky žalované uhradil 30. 5. 2022 částku 7.000 Kč, 29. 6. 2022 částku 7.000 Kč, 31. 7. 2022 částku 4.000 Kč, 31. 8. 2022 částku 4.000 Kč, 30. 9. 2022 částku 4.000 Kč, 31. 10. 2022 částku 4.000 Kč a 30. 11. 2022 částku 4.000 Kč. 9. Na základě skutkového stavu zjištěného před soudy obou stupňů krajský soud prvořadě konstatuje, že si je plně vědom postupujícího věku i dlouhodobě zhoršeného zdravotního stavu žalobce. Na tomto místě však zdůrazňuje i prioritní povahu jeho vyživovací povinnosti k dosud nezaopatřené, vysokou školu v zahraničí studující žalované, která v době posledního rozhodování o výživném byla studentkou gymnázia (§ 923 o. z.). Žalované je možno naopak přisvědčit, že dřívější dispozice žalobce s majetkem je nutno i nadále ve shodě s posledním rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 19. 9. 2018, č. j. 70 Co 208/2018-1361, posuzovat na základě principu potenciality (§ 913 odst. 2 o. z.). Žalobcem tvrzený úbytek příspěvku 5.000 Kč od dcery [jméno] [příjmení] pak kontrastuje s bezplatným zaopatřením jejích studujících dětí - vnoučat žalobce na náklady žalobce a jeho vážně nemocné manželky bez přispění jejich výživou