69 CO 140/2020-779 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.144.620,75 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 11.117,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Úvodem je třeba uvést to, že odvolání žalobkyně je rukou psané a jen těžko čitelné a z jeho obsahu lze jednoznačně dovodit to, že žalobkyně s tím, že okresní soud její žalobu o náhradu škody zamítl, nesouhlasí, poněvadž dosud nic nezdědila od smrti své matky [příjmení]. [příjmení] od roku 1999. I když měla ručně psanou závěť, psanou za života matkou, kterou předložila ihned u prvního projednání dědictví. Nic nebylo vzato v úvahu, jen byly brány v úvahu křivé výpovědi sestry [anonymizováno] [příjmení]. Jen ona měla právo dědit - ne žalobkyně, i když pro rodiče skoro nic nedělala. Ona„ prý“ nemůže pracovat v kanceláři Zemědělského družstva [obec], proč jí patří„ vše“. S touto myšlenkou bylo celé dědictví projednáno a žalobkyně byla vedlejší osoba. I když měla žalobkyně závěť, nedědila ani 1.000.000 Kč ([číslo]). Vklad do Zemědělského družstva [obec] [obec] bylo představenými družstva dle nahlédnutí do spisu, dříve podáno na Okresní soud v Šumperku a najednou vše„ ztratilo“. Neví, kdo měl vliv na„ rozkradení“. Pracovala tam i se sestra žalobkyně [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně neví, zda-li tam ještě pracuje, či má vliv. Najednou potom dědily její děti. Nyní musí platit žalobkyně dle rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 435/2016 částku 539.754 Kč spolu s náklady řízení 75.900 Kč z důvodů, že řízení u Okresního soudu v Šumperku prý nebylo dořešeno, stále ještě musí platit daně, i když je vše v exekucích. Žalobkyně nemá příjem, jen malý zbytek starobního důchodu. Dále žalobkyně podání doplnila na výzvu soudu a opětovně vyjádřila nesouhlas s rozsudkem, žádala především, aby byl potrestán viník, že dosud nic nezdědila. Má dluhy, je v exekucích, opatrovala maminku, po které měla dle platné závěti dědit vše. Po smrti matky [příjmení]. [příjmení] došlo k vykradení osobních věcí žalobkyně a věcí mé rodiny a do dnešního dne nebylo nic. Žalobkyně je skoro bezdomovec, nemá co jíst, nemá dostatečné prostředky na léčení a bydlení. Na počátku projednání dědictví sestra [anonymizováno] [příjmení] zpochybnila dědictví žalobkyně. Také zjistila podivné jednání vůči její osobě v rámci projednání dědictví. Zřejmě nebyl zájem, aby dědila vůbec. Nesouhlasila s tím, že bylo možno vše řešit již v průběhu jednání o dědictví. Vůbec nebyl zájem na její účasti na jednání, jde jí o to, aby došlo ke zjištění, kdo nese a nesl vinu na tom, že nic nezdědila. Prý je to vinou konkursu Zemědělského družstva ve [obec], ale k projednání jejího odvolání se účastnila v říjnu 2005 na Krajském soudu v Ostravě, kdy ji nic o tom nebylo řečeno, jen přislíbeno, že vše bude podrobně projednáno v dědickém řízení a žalovanou žádala o náhradu škody, ale to jen proto, že prý není možno a nebylo možno žalovat pracovníky soudu, notářku atd. Nemůže souhlasit se zamítnutím žaloby, která byla prostřednictvím právního zástupce doplněna podáním z 10. 7. 2019. Nesouhlasí s tím, že za doby projednání dědictví došlo ke konkursu Zemědělského družstva [obec] [obec]. Nesouhlasila také se zaplacením cestovních nákladů žalované, protože byla úspěšná, žádala, aby byli předvoláni praví viníci, např. sestra žalobkyně [příjmení] [příjmení] a další spoluvlastníci [anonymizováno] [příjmení], [příjmení] a další, kteří se podíleli na projednání dědictví, žádala, aby došlo ke zrušení zamítnutí či změně rozsudku, že konečně bude žalobkyně dědit bez exekucí dle usnesení Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 1 D 737/99 z 27. 7. 2004 a znovu projednání celého procesu a žádala o prominutí cestovních výloh straně žalované. Také žádala o ustanovení jiného právního zástupce na náklady státu, neboť nemá prostředky pro svého právního zástupce. 3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná, která navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Žalobkyní nebyly v řízení tvrzeny, natož prokázány, relevantní skutečnosti, za kterých by měla být dovozována odpovědnost státu k náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Nebyl prokázán vznik a výše tvrzené škody ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudu či nezákonným rozhodnutím soudu a tvrzenou škodou. Délka dědického řízení vedeného před Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 1 D 737/99 nebyla s ohledem na okolnosti předmětného případu nepřiměřená, ani zde nebyly žádné průtahy soudu. Jak již bylo v řízení před soudem prvého stupně zjištěno, délku dědického řízení ovlivnila žalobkyně sama svým jednáním (nereagováním na výzvy soudu a neustálým zasílám nejasných podání apod.). V případě pohledávky vůči Zemědělskému družstvu [obec] nebyla žalobkyni prokázána jakákoliv příčinná souvislost mezi tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení a škodou. Povinnost přihlásit své pohledávky měli věřitelé dle § 20 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání v tehdy platném znění, tj. v daném případě tato povinnost žalobkyně měla být splněna do 5. 8. 2006, když první přezkumné jednání se dle sdělení správce konkurzní podstaty konalo 5. 6. 2006. Žalobkyni nic nebránilo přihlásit předmětnou pohledávku do konkurzního řízení, což mohla dokonce i v průběhu dědického řízení. Prohlášení konkurzu bylo všem oznámeno vyvěšením na úřední desce a bylo na žalobkyni, aby si střežila svá práva a o právní osud dlužníka se zajímala. Žalobkyní nebyla vůbec prokázána výše škody, když v konkurzním řízení by v této výši nemohla být nikdy žalobkyně uspokojena vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka. Tvrzení a důkazy o bonitě dlužníka a možném faktickém vymožení pohledávky ze strany žalobkyně navíc zcela chybělo. Pokud jde o akcie společnosti, neexistuje jakákoliv příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudu a škodou, kdy navíc žalobkyně netvrdila a neprokázala vůbec bonitu dlužníka, není tak zřejmá a je sporná výše případné škody. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vztahuje vědomost o škodě ke dni, kdy dlužníci vstoupili do likvidace, resp. byli vymazáni z obchodního rejstříku (rok 2003) je žalobou uplatněný nárok již promlčen. V případě krádeže v domě [adresa] [obec], nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokázáno, jaké věci, jež měly být ukradeny, měla žalobkyně vlastnit a v jaké výši měla škoda vzniknout. Nebyla prokázána jakákoliv příčinná souvislost. Do domu bylo vniknuto za použití násilí a překonání překážek, nikoli tak, že by dům nebyl dostatečně zajištěn a uzamčen, nedošlo k žádnému nesprávnému postupu soudu či soudního komisaře. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně o škodě dozvěděla již v roce 2003 a žaloba byla podána v roce 2008, je i tento nárok žalobkyně promlčen. Pokud jde o další v žalobě vyjmenované pozemky, které nebyly zahrnuty do dědického řízení a rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 1 D 737/99-153, pak se nejedná o nesprávný úřední postup soudu ani nezákonné rozhodnutí. Vydání usnesení o dědictví nebrání případnému dodatečnému projednání dědictví, pokud by další majetek zůstavitelky tu byl. Žalobkyni není nikterak bráněno, aby podala návrh na dodatečné projednání dědictví, kdy však je třeba, aby byly předmětné pozemky zapsány v katastru nemovitostí jako majetek zůstavitelky. 4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející podle § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. Po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 5. Žalobkyně v rámci odvolacího jednání zmínila otázku svého zastoupení ustanoveným zástupcem. K této námitce žalobkyně je třeba uvést, že žalobkyni byl v průběhu řízení na její žádost ustanoven zástupce v osobě advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který za žalobkyni odstranil vady žaloby. Ustanovení zástupce však bylo zrušeno usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 2. 2013, č. j. 10 C 128/2008-194 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 9. 2013, č. j. 12 Co 336/2013-208, a to výlučně pro chování žalobkyně, která neposkytovala ustanovenému zástupci potřebnou součinnost a zavdala tak důvodný podnět k žádosti o zrušení ustanovení advokáta podle § 20 odst. 2 zákona o advokacii, a to jak pro narušení nezbytné důvěry mezi advokátem a klientem, tak pro neposkytnutí potřebné součinnosti. Řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, č. j. 30 Cdo 4060/2015-356. Žalobkyně tak fakticky nevyužila dobrodiní zákona a neustanovení dalšího zástupce není tak porušením práva žalobkyně na právní pomoc (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1316/2017). 6. Žalobkyně se touto žalobou domáhá náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem státu, spočívajícím v nepřiměřené délce dě