26 CO 118/2022-407 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 985 547,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 985 547,76 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 347 429,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně ve věci již dříve rozhodl rozsudkem ze dne 6. 8. 2019 č. j. 12C 105/2018-210, tak, že žalobě zcela vyhověl, když uzavřel, že mezi žalobcem a jednatelem žalované [jméno] [příjmení] byla uzavřena ústní dohoda, na základě které žalobce uhradil za žalovanou pohledávky v exekučních řízeních v celkové výši 1 112 547,76 Kč a očekával, že žalovaná splní svůj závazek z ústní dohody, že se žalobce stane jednatelem a společníkem žalované. Ze strany žalované se žalobci nedostalo žádného protiplnění z ústní smlouvy, proto od ní žalobce odstoupil a vyzval žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení, tedy finančních prostředků, které za žalovanou uhradil po odečtení částky zaplacené [jméno] [příjmení] ve výši 127 000 Kč. Plnění žalobce ve prospěch žalované posoudil soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 2981 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), když uzavřel, že žalobce od ústní dohody platně odstoupil, žalovaná se bez spravedlivého důvodu na jeho úkor obohatila, když získala majetkový prospěch v podobě úhrad žalobce v exekučních řízeních vedených proti žalované v postavení povinné osoby, a je proto povinna žalobou požadované plnění vydat. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení nároku ze strany žalované, protože žalobce odstoupil od ústní dohody mezi účastníky a vyzval žalovanou k vrácení finančních prostředků v desetidenní lhůtě od doručení výzvy, tj. k plnění do [datum]. Pokud byla žaloba podána dne [datum], stalo se tak v promlčecí lhůtě. 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2020 č. j. 26 Co 12/2020-260, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a jednatel žalované počátkem roku 2014 uzavřeli ústní dohodu, na základě které zaplatil žalobce za žalovanou pohledávky celkem v osmi exekučních řízeních, postupně v období od [datum] do [datum] v celkové výši 1 112 547, 76 Kč. Odstoupení od smlouvy měl odvolací soud v souladu se závěry soudu prvního stupně za prokázané dopisem žalobce ze dne [datum], jímž žalobce současně vyzval žalovanou k vrácení peněžních prostředků zaplacených na její dluhy ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy s tím, že pro posouzení věci není podstatný konkrétní obsah ústní dohody ohledně závazku žalované, protože bylo prokázáno, že k žádné ze skutečností, označovaných každým z účastníků jako sjednané plnění žalované ze smlouvy, nedošlo; žalobce se nestal společníkem ani jednatelem žalované a nebyla uzavřena žádná kupní smlouva ohledně nemovitostí umožňujících provoz motorestu. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že výzva adresovaná žalované k vrácení peněžních prostředků byla žalované doručena dne [datum] s desetidenní lhůtou k plnění a podal-li žalobce žalobu dne [datum], učinil tak před uplynutím promlčení lhůty ve smyslu § 629 odst. 1 za použití § 621 o. z. 4. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalované rozsudkem ze dne 5. 1. 2021 č. j. 28 Cdo 1966/2020-279, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020 č. j. 26 Co 12/2020-260, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 8. 2019 č. j. 12C 105/2018-210, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uzavřel, že právní posouzení věci odvolacím soudem bylo nesprávné. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. je také plnění z právního důvodu, který odpadl. Závěr o tom, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl tak předpokládá vyřešení předběžné otázky, zda byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva, která tak představovala právní důvod poskytnutého plnění. Závěr o platnosti smlouvy mezi účastníky může být významný i pro posouzení běhu promlčecí lhůty. Pro úplnost dovolací soud uvedl, že ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nekoresponduje ani ten soudy učiněný závěr, že teprve uplynutím lhůty k plnění stanovené žalobcem žalované v odstoupení od smlouvy začal běh subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení. 5. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl, když uzavřel, že žalovaná byla ke dni podání návrhu právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku, jejím jediným společníkem byl [jméno] [příjmení], [datum narození], který je spolu s [jméno] [příjmení], narozeným [datum] jednatelem společnosti (do [datum] byla jednatelkou také [jméno] [příjmení], [datum narození]). Žalovaná byla a je vlastníkem pozemku parc. [číslo] na němž stojí stavba [adresa] – [anonymizována dvě slova] nadjezdu“ a pozemku parc. [číslo] vše v [anonymizováno] ú. Jelenice u [anonymizováno], zapsané pro obec Malý Újezd na [list vlastnictví] vedený u Katastrální úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mělník. Žalobce a jednatel žalované [jméno] [příjmení] měli v úmyslu společně podnikat, mj. provozovat stavební činnost a motorest„ U nadjezdu“, založili proto dne [datum] [právnická osoba] cz. s. r. o. Již v té době měla žalovaná finanční problémy a na uvedených nemovitostech vázlo zástavní právo k zajištění daňových a dalších pohledávek, hrozil prodej nemovitostí žalované v dražbě, když již v roce 2013 jedna neúspěšná dražba proběhla. Na základě dohody účastníků žalobce vyplatil předem vymezený počet exekucí žalované. Mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] byly společné podnikatelské plány, že žalovaná společnost se stane součástí majetku [právnická osoba] cz. S. r. o. Následně mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] vznikly neshody, když se žalobce dozvěděl o další neuhrazené exekuci, a u Okresního soudu v Mělníku zahájil pod sp. zn. 13 C 21/2015 řízení proti [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 142 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce v celkové výši 835 000 Kč; v rámci soudního řízení proběhla mediace, která trvala od [datum] do [datum], jejímž předmětem byl i posuzovaný nárok. 6. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně ujednání mezi účastníky hodnotil jako neformální příslib žalované k poskytnutí protihodnoty v podobě majetkové účasti ve společnosti žalované za to, že žalobce uhradí exekuce za situace, kdy žalované hrozila dražba nemovitostí v jejím vlastnictví. Soud prvního stupně proto uzavřel, že na straně žalované došlo objektivně k bezdůvodnému obohacení získanému na základě neformálního příslibu poskytnutí protiplnění a žalobci tak svědčí právo, aby mu žalovaná takto získaný majetkový prospěch ve smyslu ust. § 2991 a § 2993 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále i jen,,o. z.“) vydala, a to od okamžiku, kdy se stalo zřejmým, že daný příslib nebude žalovanou realizován a odpadl tak právní důvod plnění ze strany žalobce. Za takový okamžik, ze kterého soud prvního stupně dovozuje počátek běhu promlčecí doby, označil soud dopis žalobce adresovaný jednatelům žalované nazvaný,,Odstoupení od ústní dohody“ ze dne [datum]. Zároveň soud prvního stupně uzavřel, že v průběhu mediačního řízení došlo ke stavění tříleté promlčecí doby, tedy ta běžela od [datum] do [datum], následně od [datum] do ukončení mediace dne [datum] došlo ke stavění běhu promlčecí doby s odkazem na § 647 o. z. Žaloba byla podána dne [datum], tedy před uplynutím promlčecí doby. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, přiznal žalobci i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř. a v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně již jen proto, že dne [datum] došlo k úhradě předmětné pohledávky žalobci prostřednictvím exekuce, žalobce uhrazenou pohledávku po zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR žalované nevrátil. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. PL. ÚS 40/18 žalovaná namítala, že za situace, kdy žalovaná pohledávka byla žalobci na základě pravomocného rozsudku následně zrušeného dovolacím soudem již uhrazena, nemůže soud po vrácení věci znovu rozhodnout o povinnosti žalované k uhrazení žalované pohledávky žalobci. Žalovaná dále vytýkala soudu prvního stupně, že skutková zjištění a právní posouzení věci soudem prvního stupně jsou nesprávné. Žalobce nejdříve tvrdil, že mezi účastníky byla počátkem roku 2014 uzavřena ústní dohoda, jejímž předmětem byl mj. závazek žalované„ odprodat“ žalobci nemovitost, na které vázly exekuce; po sdělení právního názoru prvního stupně, že by dohoda, jejímž obsahem měl být závazek o převodu