103 CO 13/2022-90 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně rozsudkem č. j. 6 C 9/2021-52 ze dne 19. 11. 2021 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl v plném rozsahu žalobu, jíž se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 73 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 050 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že dne [datum] došlo, na základě pokynu strážníka městské policie, k nucenému odtahu vozidla zn. Opel [registrační značka], podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále též jen„ zákon o silničním provozu“), z ulice [ulice] v [obec a číslo] na odstavné parkoviště. Dle údajů centrálního registru vozidel byla k uvedenému dni vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaná. Žalobce vyúčtoval žalované v souvislosti s tímto provedeným odtahem a odstavením vozidla na střeženém parkovišti náklady odpovídající částce 1 900 Kč za samo provedení úplného odtahu, dále 3 x 250 Kč za prvé tři dny umístění vozidla na střeženém parkovišti, dalších 300 Kč denně od čtvrtého dne až do [datum] (tedy za dalších 176 dní), v souladu s nařízením hlavního města Prahy účinným ode dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že již od [datum] žalovaná předala, na základě kupní smlouvy uzavřené v písemné formě téhož dne, panu [jméno] [příjmení]. Ten vystupoval za společnost [právnická osoba], jejímž jednatelem byl jeho známý [jméno] [příjmení]; [jméno] [příjmení] se prezentoval jako osoba, která pro tuto společnost vozidlo kupuje. Jmenovaný si od žalované po uzavření kupní smlouvy a zaplacení kupní ceny předmětné vozidlo, včetně klíčů a dokladů, téhož dne převzal a nadále jím disponoval, aniž by v centrálním registru vozidel provedl převod vozidla na svou osobu či na kupujícího uvedeného v kupní smlouvě, k čemuž jej žalovaná písemně v den popisu kupní smlouvy plnou mocí zmocnila. Žalovaná následně dne [datum] oznámila změnu vlastníka vozidla pojišťovně, která v důsledku této skutečnosti ukončila se žalovanou sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. V souladu s ustanovením § 27 odst. 1 písm. o), odst. 5 zákona o silničním provozu se vozidlo odstraní na náklad jeho provozovatele. Soud prvního stupně uzavřel, že„ neměl žádné výhrady ke správnosti postupu žalobkyně, pokud se jedná o provedení odtahu vozidla … a jeho odstavením na střeženém parkovišti, stejně tak posoudil jako správné vyčíslení nákladů tím vzniklých“. Uzavřel však, že ve věci je významné prokázání skutečnosti, že [jméno] [příjmení] se žalovanou jednal (pod smyšleným jménem) jako kupující a uzavřel s ní kupní smlouvu o koupi předmětného vozidla, téhož dne jí uhradil kupní cenu v hotovosti a vozidlo převzal. Dovodil, že„ není rozhodné, že žalovaná neznala skutečnou totožnost kupujícího, který nadto v kupní smlouvě uvedl v údajích o kupujícím název, sídlo a identifikační číslo společnosti svého známého, jejímž jménem údajně jednal“. Podstatné je, že„ žalovaná vozidlo předala za úplatu jiné osobě, která je převzala a nadále s ním dle své vůle nakládala; neprovedení převodu v centrálním registru vozidel na nového nabyvatele má v takovém případě pouze deklaratorní význam a nevypovídá nic o skutečném vlastníkovi“. Žalovaná své vozidlo za úplatu předala kupujícímu, který s ním odjel, a od té doby s ním nemohla nijak nakládat. Je tak vyloučena odpovědnost žalované vůči žalobci za vznik nákladů za provedený odtah vozidla a za parkovné. V rozhodné době žalovaná již totiž nebyla vlastníkem, natož provozovatelem, předmětného vozidla. Proto jí nesvědčí povinnost k úhradě nákladů tak, jak jí byly vyúčtovány žalobcem. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. V odvolání namítá, že rozhodující z hlediska pasivní věcné legitimace žalované je bez dalšího to, že v rozhodném období a i nadále je provozovatelem předmětného vozidla zapsaným v registru vozidel. Ze strany žalované tvrzený prodej předmětného vozidla není pro její pasivní legitimaci rozhodný. Za provozovatele vozidla totiž může být v dané věci považovaná pouze osoba zapsaná jako provozovatel v registru vozidel, nikoli osoba jiná, a to i kdyby vozidlo od žalované v době před odtahem opravdu zakoupila. Takovou osobu zapsanou v registru je právě žalovaná. Žalobce zde odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018 ze dne 23. 7. 2019. Pojem provozovatele vozidla je ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vymezen na základě evidenčního principu. Žalovaná je proto, jako zapsaný vlastník a provozovatel předmětného vozidla, odpovědná za škodu, jež byla tímto vozidlem žalobci způsobena (náklady na odtah a umístění vozidla na střeženém parkovišti), a to na základě principu objektivní odpovědnosti. Novelou citovaných zákonů provedenou zákonem č. 239/2013 Sb. s účinností od [datum] byla totiž změněna dosavadní definice provozovatele vozidla v obou těchto zákonech. Ve znění účinném po této novele je provozovatel vozidla dle zákona o silničním provozu definován jako vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu. Takovýto příklon k registračnímu principu platí bezpochyby při odpovědnosti za správní delikt podle zákona o silničním provozu. Je-li třeba nalézt vztah odpovědnosti za škodu spočívající ve vynaložených nákladech v režimu právní úpravy představované zákonem č. 361 /2000 Sb. a zákonem č. 56/2001 Sb. účinné od 1. 1. 2015, není důvod nevycházet z téhož registračního principu. Pro to svědčí výslovná právní úprava § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, která stanoví, že odstranění vozidla se vždy provede na náklad jeho provozovatele. Je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Žalobce v tomto směru odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 769/21 ze dne [datum], z něhož se rovněž podává, že Ústavní soud uzavřel, že jestliže je výslovně stanoveno, že vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele, přičemž jako provozovatel byl evidován stěžovatel, je evidentní, že stěžovatel je i osobou odpovědnou, tudíž je pasívně legitimovanou v řízení. Soud prvního stupně proto věc nesprávně právně posoudil. Žalobce proto navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl (s výjimkou části napadeného výroku I., ohledně níž vzal své odvolání zpět) změněn tak, aby žalobě bylo vyhověno. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zpět v rozsahu části napadeného výroku I. rozsudku, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 050 Kč za období od [datum] do [datum]; proto v tomto rozsahu odvolací soud podle § 207 odst. 2 občanského soudního řádu odvolací řízení zastavil. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1,5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal v tomto rozsahu odvolání žalobce opodstatněným. 6. Odvolatel – žalobce obsahově uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v řízení, s ohledem na shledanou významnou skutečnost, že žalovaná, byť nadále zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, před provedením odtahu předmětné vozidlo prodala třetí osobě; jinými slovy, že pro závěr, zda žalovaná byla či nebyla v rozhodném období provedení odtahu a následného umístění vozidla na střeženém parkovišti jeho provozovatelem, je významná soukromoprávní otázka vlastnictví či držby předmětného vozidla. 7. Odvolací soud (poté, co v části zopakoval dokazování dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů správně zjistil, že dne [datum] byl v [obec] proveden, na pokyn strážníka městské policie, odtah vozidla [registrační značka], a to podle § 27 odst. 1 písm. o), odst. 5 zákona o silničním provozu, následně bylo vozidlo umístěno na střeženém parkovišti. Správně zjistil, že jako vlastník a provozovatel vozidla byla v registru silničních vozidel v době odtahu a dosud evidována žalovaná (evidována od [datum]). Žalobce je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, jehož působností je mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy jako vlastníka komunikace, spočívající v odstranění silničních vozidel za účelem a k naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel a jejich h