19 CO 173/2022-107 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 36 C 257/2021-78 ze dne 28. 2. 2022 uložil žalovanému povinnost přispívat žalobkyni na výživném manželky v období od [datum] do [datum] včetně částku [částka] měsíčně, a to vždy do posledního dne v měsíci předem. Dlužné výživné za období od [datum] do [datum] v částce [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně byla žaloba, co do povinnosti žalovaného přispívat žalobkyni na výživu další částkou ve výši [částka] měsíčně v období od [datum] do [datum] zamítnuta (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III.). 2. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení výživného pro nerozvedenou manželku, a to ve výši [částka] měsíčně pro období od [datum] do [datum], tedy do rozvodu manželství. Poukázala na to, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. 8 C 128/2020-25 ze dne 22. 12. 2021, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobu dále odůvodnila tím, že do září 2020 vedli účastníci společnou domácnost, ovšem v září 2020 se žalovaný odstěhoval. Účastníci mají 4 nezletilé děti, které byly svěřeny do střídavé péče účastníků a rodičům bylo stanoveno výživné, žalovanému v celkové výši [částka] měsíčně a žalobkyni [částka] měsíčně. Žalobkyně v současné době dosahuje příjmu cca [částka] měsíčně, žalovaný pracuje jako investiční poradce a v současné době dosahuje příjmu [částka] měsíčně. Od března 2021 žalovaný přestal platit hypotéku na dům a přispívat na společnou domácnost. V současné době žalobkyně hradí náklady na bydlení sama, splácí hypotéku. Žalovaný si v současné době pronajímá luxusní rodinný dům, který zařídil luxusním vybavením a jeho měsíční náklady v souvislosti s nájmem jsou [částka]. Poukázala i na rozdílnou životní úroveň účastníků a domáhá se stanovení výživného do rozvodu manželství ve výši [částka] měsíčně. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí. Je přesvědčen, že žalobkyně by mohla dosahovat vyššího příjmu a poukázal na to, že nad rámec stanoveného výživného pro nezletilé děti hradí jejich školné. Poukázal i na to, že žalobkyně bez vědomí žalovaného využívá jejich finanční prostředky. Nájemné z pronajatého domu hradí ve výši [částka] měsíčně a za účelem vybavení své domácnosti byl nucen vzít si zápůjčku ve výši [částka]. Školné pro nezletilé děti hradí částkou [částka] měsíčně. 4. Soud prvního stupně v dané věci provedl poměrně obsáhlé dokazování, kdy vyslechl oba účastníky a zabýval se jich výdělkovými a majetkovými poměry. Měl k dispozici doklady o příjmu účastníků, zabýval se i výpisy z jejich účtů a sledoval pohyb finančních prostředků na těchto účtech. Z provedeného dokazování pak soud prvního stupně zjistil, že rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci dne [datum]. Z manželství se narodily 4 nezletilé děti, které byly svěřeny do rovnoměrné střídavé péče obou účastníků. Rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 126 Co 16/2021-452 ze dne 15. 9. 2021 bylo žalobkyni stanoveno výživné v celkové výši [částka] měsíčně, žalovanému v celkové výši [částka] měsíčně na všechny 4 nezletilé děti. Závazek žalovaného k úhradě školného nebyl součástí výroku rozsudku, ale byl obsažen v protokolu o jednání. Žalobkyně splácí hypoteční úvěr v částce cca [částka] měsíčně, žalovaný bydlí v pronajaté nemovitosti s nájmem [částka] měsíčně a má vyšší náklady s provozem své domácnosti. Za účelem vybavení nového bydlení převzal závazek až do výše [částka], přičemž aktuálně splácí kolem [částka] měsíčně. Účastníci učinili nespornou výši svých příjmů, a to žalobkyně částkou [částka] měsíčně a žalovaný částkou [částka] měsíčně. Všechny tyto zjištěné skutečnosti pak soud posuzoval při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni po dobu trvání manželství. Při svém rozhodování soud vycházel z ustanovení § 697 a § 913 odst. 1 o. z. Při svém rozhodování soud zohlednil požadavek na to, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Přihlédl k tomu, že žalovaný převzal závazek k úhradě školného na nezletilé děti a s ohledem na jejich příjmy považuje za přiměřené výživné ve výši [částka] měsíčně. Tato částka odpovídá zákonným kritériím. Protože soud rozhodoval až po zániku manželství účastníků, stanovené výživné vyměřil jako dluh na výživném za období od [datum] do [datum]. Jelikož vycházel z toho, že měsíční výživné činí částku [částka], vznikl žalovanému dluh za uvedené období v celkové výši [částka]. Jedná se o období 29 dnů v měsíci červnu 2021, v období od července 2021 do prosince 2021 se jedná o 6 měsíců a v lednu 2022 pak období 23 dnů. V tomto období žalovaný na výživu žalobkyně nic nehradil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit toto dlužné výživné v obecné pariční lhůtě 30 dnů. Protože žalobkyně požadovala výživné [částka], ve zbytku, tedy v částce [částka] měsíčně, byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ohledem na stejný poměr úspěchu účastníků ve věci bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 5. Proti tomuto rozsudku si včas podal odvolání žalovaný, který s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasil. Žalovaný nijak nezpochybnil skutková zjištění soudu prvního stupně, namítal však jejich nesprávné hodnocení. Vypracoval přehled příjmů a výdajů jak v domácnosti žalobkyně, tak v domácnosti žalovaného a dospěl k závěru, že po rozhodnutí soudu prvního stupně disponuje domácnost žalobkyně vyššími příjmy než domácnost žalovaného. Z tohoto vypracovaného přehledu je zřejmé, že do příjmů obou domácností zahrnuje i výživné placené žalobkyní a výživné placené žalovaným. Nesouhlasí s tím, že by výživné nebylo možno započítat do příjmu každé z domácností. Je přesvědčen, že jím uváděné náklady bydlení v pronajaté nemovitosti jsou na spodní hranici možného a není možné žádným jiným způsobem tyto náklady více optimalizovat. V tomto směru polemizuje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na jím vypočtené příjmy obou domácností je zřejmé, že životní úroveň obou účastníků je přibližně stejná a není důvod pro stanovení výživného. Navrhl proto rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba žalobkyně na určení výživného pro nerozvedenou manželku zamítá. 6. Žalobkyně ve svém vyjádření považuje odvolání žalovaného za nedůvodné a poukázala i na judikaturu Ústavního soudu ČR s tím, že podle jejího názoru původní požadavek na stanovení výživného ve výši [částka] měsíčně byl důvodný. Ztotožnila se však s rozsudkem soudu prvního stupně, a proto do části rozsudku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta, odvolání nepodala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v odvoláním napadeném výroku potvrdil. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Protože rozsudek soudu prvního stupně byl napaden pouze žalovaným, a to ve výroku I., kterým mu byla uložena povinnost platit výživné pro nerozvedenou manželku, pouze v tomto rozsahu byl rozsudek odvolacím soudem přezkoumáván. Pokud jde o výrok II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta, tento výrok odvoláním napaden nebyl a nabyl tak samostatně právní moci ve smyslu § 206 odst. 3 o. s. ř. 9. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, bylo provedeno řádně a v souladu s příslušnými procesními ustanoveními. V tomto směru odvolací soud pochybení neshledal a řízení před soudem prvního stupně netrpí žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž je jinak odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 10. Odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně provedl řádně dokazování a náležitým způsobem zjistil skutkový stav. Tato skutková zjištění soudu prvního stupně odvolací soud převzal a nezjistil důvod pro doplnění nebo opakování dokazování. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo zpochybnit věcnou správnost rozhodnutí soudu prvého stupně, kdy soud uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu nerozvedené manželky částkou [částka] měsíčně. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že tato částka odpovídá výdělkovým a majetkovým poměrům obou účastníků a přispívá k tomu, aby jejich hmotná a kulturní úroveň byla přibližně stejná, jak předpokládá ustanovení § 697 o. z. Soud prvního stupně se dostatečně zabýval odůvodněnými potřebami oprávněné (žalobkyně) a jejími majetkovými poměry a náležitým způsobem hodnotil i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (žalovaného). Výsledkem tohoto posouzení je pak právě stanovení výživného [částka] měsíčně po dobu trvání manželství. V tomto sm