20 CO 339/2021-82 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) shora uvedeným rozsudkem, ve spojení s opravným usnesením, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení pozemků v [katastrální uzemí] - parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba: [příjmení] [jméno], č. ev. [anonymizováno] a parc. [číslo] z exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.), a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. a opravné usnesení). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě na vyloučení nemovitých věcí z exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované (oprávněné) vůči bývalé manželce žalobce (povinné), kterou žalobce odůvodnil tím, že exekučním příkazem byla nařízena exekuce předmětných nemovitých věcí (jako nevypořádaného SJM) k vymožení pohledávky žalované vůči jeho bývalé manželce, a jelikož poté nemovité věci na základě vypořádání SJM připadly do jeho výlučného vlastnictví, žalobce jako třetí osoba (rozvedený manžel povinné) uplatňuje právo vylučující jejich postižení v exekuci podle ust. § 267 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Při svém rozhodování soud vycházel ze zjištění, že pověřený soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], v rámci exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované jako oprávněné proti povinné [jméno] [příjmení] [příjmení] (rozvedené manželce žalobce), rozhodl exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] o nařízení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí, zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území [příjmení] [jméno] jako SJM povinné a žalobce. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 12. 2017, č. j. 15 C 377/2015-117 (ve znění opravného usnesení) bylo vypořádáno zaniklé společné jmění žalobce a jeho bývalé manželky (povinné) tak, že dotčené nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobce, a dluh, který je předmětem exekučního řízení (který soud posoudil jako součást společného jmění manželů), byl přikázán k úhradě povinné. Soud prvního stupně dále zjistil, že v exekučním řízení se žalobce (v postavení manžela povinné) domáhal částečného zastavení exekuce vedené prodejem předmětných nemovitostí (mimo jiné s tím, že na základě vypořádání SJM se stal výlučným vlastníkem nemovitostí a předmětem exekučního vymáhání je dluh povinné), přičemž jeho návrh byl jako nedůvodný zamítnut (usnesením exekučního soudu ze dne 21. 12. 2018 č. j. [číslo jednací], ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019 č. j. 20 Co 134/2019 - 80 a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 2020 č. j. 20 Cdo 4043/2019-121 bylo odmítnuto dovolání žalobce). Z insolvenčního rejstříku pak soud zjistil, že ve věci žalobce je u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení zahájené vyhláškou zveřejněnou dne [datum], v němž bylo usnesením zveřejněným dne [datum] schváleno oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, do které byly zahrnuty i předmětné nemovité věci. 3. Na podkladě výše uvedených zjištění soud prvního stupně posoudil žalobu jako nedůvodnou. Především dospěl k závěru, že s ohledem na ust. § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenčního zákona) a § 398 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, žalobce není věcně legitimován k podání vylučovací žaloby ve vztahu k dotčeným nemovitostem z důvodu, že vymáhání majetku ve prospěch majetkové podstaty přísluší insolvenčnímu správci. Současně dovodil, že žalobce se nemůže účinně domáhat vyloučení nemovitých věcí při aplikaci ust. § 267 občanského soudního řádu ve znění zák. č. 139/2015 Sb., neboť exekuce vedené proti povinné (jeho bývalé manželce) se účastní v postavení manžela povinné a vylučovací žaloba podle § 267 odst. 2 občanského soudního řádu představovala způsobilou obranu manžela povinného proti postižení věcí v exekuci jen do [datum]. Nadále má manžel povinného možnost obrany proti nepřípustnému postižení majetku v exekuci výhradně návrhem na částečné zastavení exekuce podle ust. § 262b odst. 1 občanského soudního řádu, kteréžto možnosti také žalobce využil. Pro úplnost soud dodal, že žaloba by nemohla být důvodná i pokud by byly předpoklady pro její věcné posouzení, neboť by nebyl důvod odklánět se od závěrů, k nimž dospěly soudy v řízení o návrhu žalobce na částečné zastavení exekuce. 4. Proti uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který se zamítnutím žaloby nesouhlasil a soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení věci. K tvrzenému nedostatku jeho aktivní legitimace z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení a oddlužení uváděl, že aplikace ust. § 246 ins. zákona v dané věci nepřichází do úvahy. Poukazoval na to, že insolvenčnímu dlužníku není zcela zapovězeno nakládat s majetkem po zahájení insolvenčního řízení, pouze s ním nesmí nakládat způsobem, který by vedl k podstatným změnám majetkové podstaty a tím ke snížení uspokojení věřitelů. Pokud vyhověním žalobě nedojde k podstatné změně majetkové podstaty a ke snížení uspokojení věřitelů, nepředstavuje podání žaloby ve vztahu k uplatňovaným nárokům neúčinné jednání (§ 246 odst. 2 ins. zák.) a žalobce je aktivně věcně legitimován. Tento předpoklad je v dané věci splněn, neboť vyloučením nemovitostí z exekuce by nedošlo ke změně majetkové podstaty, v níž by nemovitosti zůstaly, a nedošlo by ke snížení uspokojení věřitelů. Žalobce nesouhlasil ani s názorem soudu prvního stupně, že není oprávněn domáhat se vyloučení nemovitostí žalobou podle ust. § 267 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 139/2015 Sb. Uznával, že vylučovací žalobou se již nemůže bránit manžel povinného, ale poukazoval na to, že v dané věci vystupuje jako bývalý manžel povinné. Dovolával se výkladu k ust. § 267 občanského soudního řádu, v komentovaném znění Občanského soudního řádu Nakl. C. H. Beck r. 2017, v němž se uvádí, že excindační žalobou se může domoci vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí i bývalý manžel povinného, jestliže výkon rozhodnutí postihuje majetek, který sice dříve náležel do společného jmění povinného a jeho manžela, ale manžel jej nabyl dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Přípustnost podání excindační žaloby bývalým manželem povinného dovozoval i z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 984/19, podle kterého má bývalá manželka účastníka smíru (zavázaného platební povinností) možnost obrany proti důsledkům na její vlastnický status, jednak excindační žalobou podle § 267 o.s.ř. a jednak návrhem na zastavení exekuce ve vztahu ke své osobě. Jelikož žalobce vystupuje jako bývalý manžel povinné, nikoli jako její současný manžel, byl oprávněn podat vylučovací žalobu podle ust. § 267 o.s.ř. Žalobce trval na vyloučení nemovitostí z exekuce s tím, že k nim má jako třetí osoba (bývalý manžel povinné) právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, a pokud by došlo k prodeji nemovitostí v rámci exekuce vedené proti jeho bývalé manželce, byl by – s ohledem na výsledek vypořádání SJM – povinen k úhradě závazků bezmála ve dvojnásobné výši než bývalá manželka, bez možnosti situaci jakkoliv ovlivnit. Vyloučení nemovitostí může legitimně očekávat, a to zejména kvůli nepoměru mezi závazky přikázané v rámci vypořádání k úhradě jemu a bývalé manželce. Žalobce navrhoval změnu rozsudku ve smyslu vyhovění žaloby, případně jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se závěry soudu prvního stupně souhlasila. Ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že soud prvního stupně správně posoudil otázku nedostatku aktivní legitimace žalobce k podání excindační žaloby při aplikaci ust. § 229 odst. 3 písm. c) a § 398 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona. Odmítala argumentaci žalobce ohledně jeho legitimace k podání vylučovací žaloby, jakožto bývalého manžela povinné zejména s tím, že v době postižení nemovitostí v exekuci, společné jmění manželů dosud nebylo vypořádáno a k vypořádání došlo až po postižení nemovitých věcí exekučním příkazem. Ze stejných důvodů podal již žalobce (jako manžel povinné) návrh na částečné zastavení exekuce a za situace, kdy v rámci exekučního řízení bylo prokázáno, že nemovitosti byly exekučním příkazem postiženy po právu, je podání vylučovací žaloby z jeho strany obstrukčním jednáním. Pokud jde o věcnou stránku, poukazovala na skutečnosti, které byly posuzovány v rámci exekučního řízení, a to, že vymáhaná pohledávka je dluhem vzniklým za trvání manželství, který patřil do SJM, a nemovitosti byly v exekuci postiženy jako majetek patřící do SJM v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle které lze takto postupovat i ve vztahu k majetku patřícímu do zaniklého SJM, které v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí nebylo vypořádáno. V dané věci byly všechny předpoklady pro postižení nemovitostí v exekuci splněny, neboť manželství povinné a žalobce trvalo od r. [rok] do r. [rok], exekuce byla zahájena v r. [rok] a až v r. [rok] došlo k vypořádání SJM. Žalovaná nav