21 CO 12/2022-81 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 5.11.2021 č.j. 36 C 153/2021-48 zamítl žalobu v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 150 000 Kč (výrok I). Dále rozhodl, že se žalované právo na náhradu nákladů nepřiznává (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody podle ustanovení § 77a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), způsobené předběžným opatřením soudu I. stupně ze dne [datum] spočívajícím, mimo jiné, v povinnosti žalobce opustit společné obydlí, jež s žalovanou, svojí bývalou manželkou, sdílel. 2. Dále z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 30.12.2020, č.j. 0 Nc 1811/2020-43 bylo nařízeno předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí spočívající mimo jiné v povinnosti žalobce opustit společné obydlí na adrese [adresa]. K odvolání žalobce bylo toto usnesení odvolacím soudem změněno tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá, a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 32 Co 35/2021-70. Žalobce uzavřel s panem [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem byla bytová jednotka v obci [obec] [anonymizováno] [obec] o dispozici 2+KK a o výměře 43,20 m2 a lodžií o výměře 12,30 m2. Nájem byl uzavřen na dobu určitou od [datum] do [datum]. Možnosti dřívějšího ukončení nebyla ve smlouvě sjednána. Měsíční nájemné bylo sjednáno (kromě měsíce ledna) na 15 000 Kč měsíčně. Žalobce uhradil nájemné za leden ve výši 10 160 Kč, a dále za únor až říjen včetně, vždy ve výši 15 000 Kč a dále též jistotu ve výši 18 400 Kč. Zaplatil též provizi realitní kanceláři [právnická osoba] ve výši 18 150 Kč. Dne [datum] zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu, ve které požadoval zaplacení částky 150 000 Kč. Požadoval úhradu nájemného za období od března do prosince 2021. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – západ č.j. 13 C 152/2020-123 ze dne 29.1.2021, který nabyl právní moci dne [datum]. Dále soud I. stupně zjistil, že po incidentu, jenž vedl k návrhu na vydání předběžného opatření, se žalovaná dostavila na vyšetření k praktickému lékaři. Žalobce je nemocný – má srdeční a plicní problémy. 3. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ustanovení § 77a o.s.ř., § 736 a 2287 občanského zákoníku a § 413 zákona o zvláštních řízeních soudních. Uzavřel, že Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobci byla předběžným opatřením způsobena škoda, když byl v jeho důsledku nucen obstarat si dočasné bydlení jinde. Skutečností nicméně zůstává, že předběžné opatření trvalo pouze měsíc. Dočasnost předběžného opatření vyplývá již z jeho samé povahy. Z právní úpravy je přitom zřejmé, že nemůže trvat déle než 6 měsíců, přičemž však, pokud není prodlouženo, trvá pouze měsíc. Co se týče reálných možností sehnání levnějšího bydlení, tak soud má za to, že nájemné bylo pro dnešní poměry v rámci běžných standardů. Nepochybně však bylo možné sehnat dočasné bydlení i na kratší dobu. I pokud by nebylo možné zařídit si krátkodobý nájem přes některou z internetových platforem sdíleného bydlení (Airbnb apod.), je jistě v možnostech každé osoby domluvit si individuální podmínky nájmu dle svých potřeb. Jak již uvedeno výše, žalobce je navíc vystudovaný právník a tudíž by měl být schopen se pohybovat v oblasti vyjednávání smluvních podmínek. Obstarat si ubytování na krátkou dobu je sice nepochybně složitější, než si obstarat ubytování dlouhodobé, rozhodně to však není nemožné. Žalobce, doktor práv, si byl těchto skutečností nepochybně vědom a muselo mu být zřejmé, že nájem na dobu jednoho roku je časově neúměrně delší, než bude pro účely předběžného opatření třeba. Navíc, je pravdou, že celá situace se odehrávala v době pandemie, kdy nebylo využito mnoho bytů, které jsou jinak pronajímány turistům, zpravidla vždy na pár dnů. Logicky alespoň část pronajímatelů jistě vyhledávala alternativní řešení a nabídka bytů pro potřeby žalobce zde tedy nepochybně musela být. 4. Soud I. stupně odkázal rovněž na ustanovení § 2287 o. z., které žalobci umožňovalo pro změnu poměrů nájem vypovědět. I přesto, že toto ustanovení nebylo smlouvou vyloučeno, jej žalobce nevyužil. Tím spíše se tedy nemůže dovolávat náhrady škody za období od března dále. Příčinnou souvislost mezi předběžným opatřením a způsobenou škodou, lze shledat pouze ve vztahu k měsíci lednu, kdy předběžné opatření trvalo a k měsíci únoru, ve kterém by se žalobce musel stěhovat zpět, a kdy lze přirozeně očekávat, že trvá nějaký čas, než se člověk vystěhuje a znovu nastěhuje do původního bydliště; a zařídí věci potřebné. Příčinnou souvislost nelze naopak spatřovat ve vztahu k ostatním měsícům, kdy již nebyl žádný důvod, pro který by se žalobce nemohl vrátit; resp. záleželo to jen na něm, nikoli na účinku předběžného opatření. Vzhledem k tomu, že žaloba směřovala pouze na měsíce, u kterých již nebyly dány podmínky pro náhradu škody, nezbylo soudu, než žalobu zamítnout. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle ustanovení § 150 a § 151 odst. 1,2 o. s. ř., když nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení ani přesto, že byla ve věci plně úspěšná a že právní služba její zástupkyně byla v plném rozsahu účelná. Uvedl, že odpovědnost za škodu způsobenou předběžným opatřením je velice přísná objektivní odpovědnost, přičemž je nepochybné, že žalobci škoda v důsledku předběžného opatření vznikla. Úspěch žalobce závisel čistě na úvaze soudu, v jakém rozsahu lze spatřovat příčinnou souvislost. Skutečnost, že žalobce zažaloval pouze období, které soud I. stupně neshledával v příčinné souvislosti s předběžným opatřením, nic nemění na tom, že mu určitá škoda vznikla a domáhal se jí tak, z obecného hlediska, na platném základě, ovšem bez záruky, jak soud vyhodnotí příčinné spojení. V tomto tedy spatřuje soud I. stupně důvody hodné zvláštního zřetele, pro které výjimečně žalované náhradu nákladů nepřizná. 6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce i žalovaná. 7. Žalobce ve svém odvolání namítal, že se po vydání usnesení Okresního soudu Praha – západ ocitl, vzhledem k opatřením přijatých na základě Usnesení vlády ČR ze dne 23. 12. 2020, ve zcela zoufalé situaci, když veškeré hotely a penziony byly uzavřené. Nutnost okamžitého řešení dané situace byla dána zejména jeho zdravotním stavem v důsledku prodělaných závažných operací. Soud prvního stupně nepřihlédl k okolnostem, za kterých žalobce nájemní smlouvu uzavíral. Žalobce se vzhledem k mimořádné situaci musel přizpůsobit smluvním podmínkám pronajímatele, nikoli klást si, pro pronajímatele zjevně nevýhodné a nepřijatelné, podmínky. Soud prvního stupně vůbec nevzal v potaz, že v době vydání usnesení Okresním soudem Praha – západ byla vládou ČR přijata dosud nejpřísnější krizová opatření a platil zákaz ubytovacích služeb a že žalobce byl v důsledku vydaného Usnesení Okresního soudu Praha – západ pod časovým i psychickým tlakem. Žalovaná se nařízení předběžného opatření domáhala s jediným cílem, aby v řízení o vypořádání SJM mohla tvrdit, že rodinný dům užívá výlučně ona sama, a proto ho požaduje přikázat do svého vlastnictví. Ve snaze dosáhnout svého zájmu proto křivě obvinila žalobce a účelově předložila zcela nevěrohodné důkazy. Žalobce nemohl předvídat, zda ze strany žalované, bude či nebude podán návrh na prodloužení nařízeného předběžného opatření, případně, zda nebude podán nový návrh. Žalobci vznikla naléhavá potřeba okamžitého zajištění náhradní bydlení, pro vyjednávání jakýchkoli podmínek proti požadavkům pronajímatele nebyly, s ohledem na krizový stav a zejména naléhavost řešení, dány podmínky. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 8. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání žalobce důrazně ohradila proti tomu, že by se útok žalobce ze dne [datum] vymyslela. Z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření, vyplývá pouze to, že žalovaná nepředložila dostatečné důkazy k tomu, aby předběžné opatření mohlo být nařízeno, nikoliv že k jednání žalobce nedošlo. Kromě toho po zrušení předběžného opatření odvolacím soudem se mohl žalobce, z důvodu aby předešel vzniku škody, vrátit do rodinného domu, kde má zapsáno trvalé bydliště. Návrh na vypořádání SJM byl podán až [datum], takže návrh na vydání předběžného opatření s ním nemohl souviset. Návrh na prodloužení předběžného opatření by mohla podat pouze v případě, když by žalobce jednal v rozporu s nařízeným opatřením. Dále namítala, že žalobce zveličuje své zdravotní problémy. Je nesporné, že v minulosti prodělal operaci srdce, ale bylo to již v roce 2017 a od té doby došlo k radikálnímu zlepšení jeho zdravotního stavu. 9. Odvolání žalované směřovalo proti nákladovému výroku II rozsu