21 CO 197/2022-145 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce svým rozsudkem č.j. č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 81 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech tohoto řízení částku 46 019 Kč k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala této částky s tvrzením, že na základě telefonického jednání a následné písemné mailové objednávky provedla pro žalovanou přepravu padesáti osob dne [datum] z [obec] do [jméno] a zpět bez cestujících a dne [datum] z [obec] do [jméno] bez cestujících a zpět po stejné trase s padesáti cestujícími. Tvrdila, že přepravné bylo sjednáno v částce 103 000 Kč za jednu jízdu, celkem za obě v částce 206 000 Kč, byť žalovaná v mailové objednávce uvedla celkovou cenu 103 000 Kč, což je v rozporu s předchozí telefonickou domluvou. Žalované byly obě cesty vyúčtovány doklady [číslo] [číslo] přičemž žalovaná s odkazem na ujednání o výši přepravného za obě cesty v částce 103 000 Kč odmítla další částku ve shodné výši uhradit. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná využila její nepozornosti či chyby, která hned její text v emailu nerozporovala, avšak ústní telefonická dohoda byla na částku 103 000 Kč za jednu přepravu a dohodnutá sazba 32,96 Kč/km. Zdůrazňovala, že žalované muselo být zřejmé, jako provozovatelce silniční motorové dopravy, že za cenu 103 000 Kč by žádný dopravce přepravu nerealizoval a je naprosto podhodnocená. Žalobkyně v rámci korektního přístupu a dobrovolného uspokojení přepočetla požadovaný nárok a ponížila cenu o částku 22 000 Kč představující 669 km, o které bylo najeto méně, neboť ve skutečnosti cesta z [země] končila v [obec] a při cestě tam žalovaná nastupovala až v [obec]. Žalovaná neakceptovala ale ani tuto poníženou částku a s podanou žalobou nesouhlasila. Poukazovala na žalobkyní potvrzenou objednávku ze dne [datum], v níž byla cena dohodnuta částkou 103 000 Kč za obě cesty. Tvrdila, že zaplatila zálohu 50 000 Kč za obě přepravy a poté i doplatek 53 000 Kč. Tvrzení žalobkyně označila za účelová, též s tím, že její nepozornost či chyba při potvrzení objednávky nemůže jít k tíží žalované. 2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy účastníků tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žádná kalkulace v písemné podobě žalované zaslána nebyla, probíhaly mezi nimi jen telefonické hovory a následná mailová komunikace. Dne [datum] v 15.53 hod. žalovaná napsala žalobkyni, že„ po telefonické domluvě posílá závaznou objednávku na dohodnuté termíny a trasu do [země] a zpět: [datum] trasa [obec] – [obec] – [obec] – [obec] – [jméno] – [příjmení] – [příjmení] – [příjmení] – [anonymizováno] – [příjmení] – [anonymizováno] – [jméno], cesta tam pro 50 osob, odjezd v 19.00 hodin z autobusového nádraží [příjmení], a zpět bez cestujících. K [datum] cesta tam bez cestujících a zpět po trase [jméno] – [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] – [příjmení] – [příjmení] – [příjmení] – [jméno] – [obec] – [obec] – [obec] – [obec]; opět pro 50 osob, odjezd ve [číslo] hod z hlavního nádraží v [jméno]. Celková cena činí 103 000 Kč. [příjmení] platba bude odeslána na Váš účet do [datum] ve výši 60 000 Kč a zbytek bude uhrazen po zrealizování objednávky a to do [datum]. Ubytování řidiče je zajištěno.“ Na tuto zprávu byla ze strany jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] odeslána odpověď dne [datum] v 15.53 hod„ dobrý den, potvrzuji objednávku dle domluvy.“ Žalovaná tedy odeslala žalobkyni závaznou písemnou objednávku obou obousměrných jízd v celkové částce 103 000 Kč a odpověď žalobkyně nelze než považovat za její akceptaci včetně ujednání této celkové ceny. 3. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 1746 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), ust. § 1731 o.z., ust. § 1732 odst. 1 o.z., ust. § 1740 odst. 1 až 3 o.z. a zabýval se možnou aplikací ust. § 2321 a násl., o.z., ust. § 2582 a násl. o.z. a ust. § 2550 o.z. S ohledem na komentářovou literaturu závazkový vztah označil za smluvní typ v občanském zákoníku blíže neupravený podle ust. § 1746 odst. 2 o.z., kdy jeho obsahem mělo být zajištění přepravy určeného počtu osob na specifikované trase a termínech, když krácení trasy byla věc následná a pro úvahu soudu nepodstatná. Uvedl, že k otázce ceny měl k dispozici jen emailovou korespondenci stran, jejich následnou sms komunikaci a účastnické výpovědi a že břemeno důkazní ohledně tvrzení o sjednané ceně 2x 103 000 Kč spočívalo na žalobkyni, která je ale neprokázala. Zdůraznil, že za situace, kdy žalobkyně cenovou kalkulaci žalované zpočátku slíbila, ale nedodala, je třeba kvitovat přístup žalované, která zaslala písemnou závaznou objednávku, v níž zcela vyčerpávajícím způsobem konkretizovala termíny a trasu, počty osob, ale hlavně cenu, kterou označila zcela jasně jako celkovou, tedy rozuměno za obě poptávané obousměrné přepravy vyčerpávajícím způsobem vymezené. Soud prvního stupně konstatoval, že z této objednávky nelze dovodit cokoliv jiného, ani zmiňovaný úzus žalobkyně o sjednání cesty jedné, neboť žalovaná výslovně poptávala obě přepravy. Uzavřel, že její podání je tak návrhem smlouvy, který odpovídá postupu vymezenému v ust. § 1731 a násl. o.z. a emailové podání žalobkyně učiněné v odstupu cca tří hodin dne [datum] s textem„ potvrzuji objednávku dle domluvy,“ nelze než považovat za její akceptaci, tedy přijetí v souladu s ust. § 1740 o.z. a uzavření smlouvy o přepravě včetně ceny. Připomněl, že pokud žalobkyně tvrdí, že šlo o nepozornost či chybu, nelze tuto přičítat na vrub žalované, či tuto dokonce označit za lstivé či nemravné jednání. Vyslovil zároveň svou domněnku, že by naopak žalobkyně měla i ve vlastním zájmu přistupovat k sjednávání zakázek jiným průkaznějším způsobem. Konstatoval, že žalobkyně jiný obsah ujednání účastnic o ceně neprokázala, když se jí nepodařilo doložit ani obsah telefonické komunikace. Skutečnosti, uváděné v následných sms o vymožení tvrzeného plnění, označil za irelevantní, neboť nedokládá nic o vzájemných ujednáních o ceně přepravy. Uvedl, že se neuplatní ani možná aplikace vypořádání bezdůvodného obohacení požadovaného žalobkyní, neboť k takovému postupu není dán žádný spravedlivý důvod. Uzavřel, že k dohodě o ceně došlo a nebylo plněno z žádného důvodu vymezeného v ust. § 1991 odst. 2 o.z., proto nelze ani aplikovat případné„ doplnění“ úplaty podle ust. § 1792 odst. 1 o.z. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), e) AT a ust. 13 odst. 3 AT ve spojení s vyhl. č. 511/2021 Sb. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil provedené důkazy a dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Konstatovala, že ve svém mailu ze dne [datum] nepotvrdila, že cenu 103 000 Kč považuje za celkovou cenu za obě obousměrné přepravy. Prvostupňovému soudu vytýkala, že nebral zřetel i na další okolnosti, za kterých byl projev vůle učiněn a že tedy neposoudil celkový kontext jednání stran. Poukazovala na to, že v předchozích telefonických jednáních byla domluvena cena 103 000 Kč za jednu cestu a připomínala i výpovědi účastníků řízení. Dovozovala, že žalovaná nemohla být vzhledem k okolnostem a rozumu průměrné osoby a odborníka oprávněně přesvědčena, že cena 103 000 Kč je cenou za obě přepravy. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že nepřihlédl k následnému chování stran, kdy žalovaná přijala všechny faktury, aniž by namítala jejich oprávněnost a ve svém plnění uvedla variabilní symbol, uvedený ve vystavené faktuře. Za nesprávný označila postup prvostupňového soudu, který neprovedl znalecký posudek na cenu obvyklou za předmětnou přepravu a nezabýval se jejím nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná se na její úkor obohatila. Odvolacímu soudu pak navrhla doplnit dokazování e-maily, z nichž vyplývá, že faktury byly žalované řádně doručeny. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno. 5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Zdůrazňovala, že žalobkyni zaslala písemnou závaznou objednávku ze dne [datum], v níž zcela vyčerpávajícím způsobem konkretizovala termíny a trasu, počty osob, ale hlavně cenu, kterou označila zcela jasně jako celkovou, tedy za obě poptávané obousměrné přepravy. Její objednávka byla tedy návrhem smlouvy, který odpovídal zákonnému postupu a emailové podání žalobkyně učiněné v odstupu cca tří hodin nelze než považovat za její akceptaci, tedy přijetí a uzavření smlouvy o přepravě včetně ceny. Dovozovala, že