21 CO 256/2022-89 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku svým rozsudkem č.j. 20 C 328/2021 – 62 ze dne 3. 3. 2022 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]. Výrokem II. byl žalobce uznán povinným zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 748 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované. 2. Žalobce se domáhal požadovaného určení s tím, že je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. st. [číslo], o výměře 202 m2, jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v obci [obec], k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. st. [číslo]. Tvrdil, že on a jeho právní předchůdci tento pozemek dlouhodobě užívali, hospodařili na něm a starali se o něj, neboť se důvodně domnívali, že se nachází ve výlučném vlastnictví žalobce, resp. jeho předchůdců. Dne [datum] rozhodla žalovaná o prodeji části původního pozemku (odpovídající v současnosti žalovanému pozemku) právní předchůdkyni žalobce [jméno] [příjmení]. Na základě tohoto rozhodnutí zajistil její manžel veškeré právní formality s žalovanou, o čemž následně [jméno] [příjmení] informoval, t.j. že je vše vyřízeno a žalovaný pozemek je jejich. Kopií kupní smlouvy, k jejímuž uzavření mělo dojít bezprostředně po rozhodnutí zastupitelstva (t.j. do konce roku 1994) však žalobce nedisponuje. Od tohoto okamžiku se právní předchůdci žalobce důvodně domnívali, že jsou právoplatnými vlastníky pozemku, došlo k jeho připlocení, byl obhospodařován a nakládali s ním jako s vlastním. Vlastnické právo k žalovanému pozemku přešlo postupně na otce žalobce, a poté na [jméno] [příjmení], která však byla v průběhu roku 2007 upozorněna žalovanou, že se sporný pozemek nenachází v jejím vlastnictví a že jej žalovaná pouze umožnila užívat. V roce 2007 proto přistoupila k žádosti o odkoupení žalovaného pozemku do svého vlastnictví a ve snaze zachovat své vlastnické právo, se pokusila pozemek získat za úplatu. Žalovaná do roku 2007 neprojevila zájem o žalovaný pozemek, neprováděla jeho údržbu, neužívala jej a ničeho nenamítala ani proti oplocení. Žalobce dále tvrdil, že v období od [datum] do [datum] tak došlo k vydržení vlastnického práva k žalovanému pozemku a on sám k němu nabyl vlastnické právo na základě kupní smlouvy v roce 2021. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se stala vlastníkem pozemku ze zákona a že tento je majetkem v evidenci obce, když údaj o vlastnictví je uveden ve veřejně dostupném rejstříku pro každou osobu a z kupní smlouvy je zřejmé, jaký konkrétní pozemek žalobce nabyl. 3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že v katastru nemovitostí je evidován jako vlastník pozemku parc. č. st. [číslo] žalobce. S tímto pozemkem bezprostředně sousedí pozemek parc. č. st. [číslo], jehož vlastníkem je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná obec, je oplocen a obhospodařován žalobcem, resp. předchozími zapsanými majiteli sousedního pozemku. [stát. instituce] vydal dne [datum] rozhodnutí, v němž uvedl, že obecní zastupitelstvo žalované na svém jednání dne [datum] rozhodlo o prodeji části pozemku patřícího k domu [adresa] – [ulice] [anonymizována čtyři slova]) [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], která nabyla pozemek parc. č. st. [číslo] podle ujednání v kupní smlouvě darovací smlouvou ze dne [datum], právní účinky vkladu dne [datum], opakovaně žádala žalovanou o odprodej pozemku parc. č. st. [číslo]. V žádostech uváděla, že je pozemek užíván se souhlasem žalované. Žalovaná tyto žádosti o odprodej pozemku vždy odmítla. Dne [datum] podepsali [jméno] [příjmení] v postavení prodávající a žalobce v postavení kupujícího kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo] za kupní cenu 800 000 Kč. Dne [datum] zaslal žalobce žádost žalované o odprodej pozemku parc. č. st. [číslo] s tím, že se lze domnívat, že je již vlastnické právo vydrženo. Žalovaná tento odprodej odmítla rovněž s tím, že nemá za to, že k vydržení pozemku parc. č. st. [číslo] žalobcem, resp. jeho právními předchůdci došlo, neboť byl vždy užíván se souhlasem žalované. 4. Soud prvního stupně uvedl, že při řešení otázky vydržení vlastnického práva žalobcem je třeba s ohledem na datum uzavření kupní smlouvy aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) a pro posouzení vydržení jeho právními předchůdci je rozhodná právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“). Odkázal na ust. § 980 odst. 1, 2 o.z., ust. § 992 odst. 1 o.z., ust. § 993 o.z., ust. § 994 o.z., ust. § 1089 odst. 1 o.z., ust. § 1090 odst. 1 o.z., ust. § 1091 odst. 2 o.z., ust. § 1092 o.z., ust. § 3036 o.z., ust. § 129 odst. 1 obč. zák., ust. § 130 odst. 1 obč. zák. a ust. § 134 odst. 1 obč. zák. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), za použití ust. § 151 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 1 odst. 2, ust. § 2, ust. § 6 odst. 1, ust. § 7, ust. § 9 odst. 4 písm. b), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g), ust. § 13 odst. 1 a 4 a ust. § 14 odst. 1 písm. a) a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), vyhlášku č. 511/2021 Sb., ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 5. Prvostupňový soud se předně zabýval tím, zda mohl mít žalobce při koupi pozemku parc. [číslo] z přesvědčivého důvodu za to, že je i vlastníkem pozemku parc. [číslo] že tedy byl poctivým držitelem předmětného pozemku, resp. že se jeho držba zakládá na právním důvodu, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva. Protože nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. V tomto případě poukázal na to, že při porovnání výměry pozemků nelze přehlédnout, že žalobce nabyl kupní smlouvou pozemek o výměře 202 m2, avšak skutečně užívá pozemky o celkové výměře 452 m2, tedy pozemky o výměře více než dvojnásobně vyšší, než který skutečně kupní smlouvou nabyl. Připomněl, že pozemky jsou pravidelného tvaru a z náhledu do katastru nemovitostí je jejich rozložení a vlastnictví bez pochyb zřejmé. S ohledem na to, že pozemky nabýval od své tety, která měla informaci o tom, jak je vlastnictví pozemků do katastru nemovitostí zapsáno, nemohl být utvrzen o větším rozsahu převádějících pozemků prodávajícím, kdyby se o tuto skutečnost zajímal, zejména když kupní smlouva byla připravena advokátem. Zdůraznil, že při posouzení toho, zda je žalobce poctivým držitelem, nelze vyjít pouze z jeho subjektivního přesvědčení, které v řízení předestírá, nýbrž je třeba zvážit, zda mu nemělo být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží a poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Uzavřel, že v tomto případě, kdy existuje tak významný rozdíl ve velikosti pozemku, který žalobce nabyl kupní smlouvou, a pozemků, které fakticky užívá, by mělo v nabyvateli vyvolat pochybnosti o faktickém stavu, a to i s ohledem na skutečnost, že kupní smlouvou nabyl pouze jeden pozemek, ačkoliv je užíván dům se zahradou. Poukázal na to, že neznalost zapsaného údaje do veřejného seznamu nikoho neomlouvá. Vzal do úvahy, kým byla smlouva připravena a kdo byla osoba prodávající, a dovodil, že lze mít za to, že žalobce neměl přesvědčivý důvod se domnívat, že mu vlastnické právo náleží, a to přesto, že pozemky jsou oploceny a rodinou žalobce dlouhodobě užívány. Uvedl, že k některým shora nastíněným otázkám neprováděl další podrobnější dokazování, neboť právní závěr bylo možné postavit již na samotných tvrzeních žalobce. Připomněl, že i kdyby byl přijat opačný závěr, že žalobce má domnělý, tzv. putativní právní titul (v podobě dané kupní smlouvy), na základě kterého předmětný pozemek drží jako poctivý držitel, nemohla mu uplynout desetiletá doba, předpokládající nepřerušenou držbu poctivým držitelem. Za situace, kdy byla kupní smlouva uzavřena dne [datum] a již dne [datum] adresoval žalobce žádost žalované o odprodej pozemku, si byl tedy vědom stavu zapsaného do katastru nemovitostí. Do vydržecí desetileté doby žalobce nelze započíst ani držbu jeho předchůdkyně [jméno] [příjmení], neboť ta se nejpozději od října roku 2007 nemohla domnívat, že drží právo řádně a poctivě, a to s ohledem na její dopis. Tím totiž dala právní předchůdkyně žalované jednoznačně najevo, že si je vědoma zapsaného stavu, jakož i že předmětný pozemek užívá pouze se souhlasem žalované. I kdyby před rokem 2007 došlo z jakéhokoliv důvodu ke změně vlastnického práva (což však v řízení rovněž nebylo dostatečně tvrzeno), pak by to byla naopak žalovaná, která by nepřetržitým výkonem svého vlastnického práva od