21 CO 279/2021-151 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 500 000 Kč jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a písemně se jí omluvit slovy:„ Omlouvám se Vám za nepravdivé trestní oznámení, které jsem na Vás podal pro trestný čin krádeže, a za újmu a útrapy, které jsem Vám způsobil.“. 2. Podle jejích žalobních tvrzení byla manželkou žalovaného, manželství zaniklo rozvodem dne [datum]. Za trvání manželství, ale po zániku faktického soužití, podal žalovaný na žalobkyni dne [datum] trestní oznámení. V trestním řízení sp. zn. [spisová značka] vedeném u Okresního soudu Praha – východ byla žalobkyně obžaloby zproštěna. Ve svém trestním oznámení a před soudem uvedl žalovaný řadu nepravdivých tvrzení, přičemž se žalobkyně nedopustila krádeže ani zpronevěry, o tom, že si na svůj účet ve společném jmění manželů (dále též jen„ SJM“) převedla prostředky, které byly v SJM, žalovaného informovala, důvodem zániku manželství bylo rozhodnutí žalovaného opustit společnou domácnost, při jednáních o ukončení manželství a vypořádání SJM žalovaný zatajil, že má již od roku 2017 dítě, lhal o svých příjmech a úsporách, které tvořily součást SJM, a před soudem zpochybňoval svéprávnost žalobkyně. Zvláštně se žalobkyně dotklo lživé tvrzení, že byla v minulosti těhotná a o dítě přišla. Trestní oznámení žalobkyně pro křivé obvinění Policie ČR usnesením ze dne [datum] odložila. Žalobkyně má za to, že žalovaný v trestním oznámení a před soudem lhal, aby ji přiměl k souhlasu s podmínkami vypořádání SJM, které jí vnucuje. Nepravdivým obviněním a pomluvami způsobil žalobkyni újmu jak v její majetkové sféře, tak na její cti, a to vědomě, úmyslně, s cílem jí ublížit. Samo projednávání trestního oznámení má negativní vliv na žalobkyni, jak jej přiléhavě popsal nález Ústavního soudu ČR ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15, především však zhoršuje a do budoucna téměř vylučuje naději na smírné vypořádání SJM. Trestním oznámením žalovaný dosáhl toho, že žalobkyni byly zabrány všechny peníze, které měla, a ona se ocitla zcela bez prostředků. Odpovědnost žalovaného spočívá v tom, že trestní oznámení podal s cílem poškodit žalobkyni při vědomí, že trestní oznámení je nepravdivé. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil, že na žalobkyni podal trestní oznámení s podezřením na spáchání trestného činu zpronevěry nebo podvodu. Dne [datum] mu žalobkyně e-mailem sdělila, že po něm chce na vypořádání SJM uhradit částku 5 500 000 Kč, přičemž část měla být již převedena na její účet. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného na podnikající fyzickou osobu - žalovaného, žalovaný zjistil, že z něho byly provedeny 2 transakce, a to dne [datum] a [datum], obě ve výši 1 000 000 Kč s popisem„ [anonymizována dvě slova]“ a„ [anonymizována dvě slova]“. Jednalo se o svévolné jednání žalobkyně, bez jakéhokoliv upozornění, předvídající vypořádací podíl náležející žalobkyni, určený jednostranně. V návaznosti na to žalovaný podal trestní oznámení. Žalovaný nesouhlasí s tím, že měl uvádět nepravdivá tvrzení. I v případě, že by snad někde nepravdivé tvrzení uvedl, to mohlo být způsobeno pouze jeho neznalostí, nikoliv záměrem nepravdivě se o žalobkyni vyjadřovat, dehonestovat ji nebo urážet, a již vůbec na ni nechtěl působit, aby souhlasila s podmínkami vypořádání SJM, které jí měl vnucovat. Podáním trestního oznámení pouze využil svého práva obrátit se na policejní orgán s prošetřením popsaného jednání. Sdělil pouze podstatné okolnosti případu a další již bylo záležitostí policejního orgánu, resp. soudu. Trestní řízení skončilo až zprošťujícím rozsudkem z důvodu, že podle názoru soudu částka, která byla předmětem jednání, měla náležet do SJM, a tedy k dispozici s ní byla žalobkyně oprávněna. To ovšem nemění nic na tom, že měl-li žalovaný podezření, že došlo ke spáchání trestného činu, měl právo se obrátit na příslušné orgány činné v trestním řízení. Odkaz žalobkyně na nález sp. zn. III. ÚS 1017/15 není přiléhavý, neboť se zde jednalo o vyřizování si účtů politických konkurentů a stěžovatelce v postavení starostky skutečně takové jednání mohlo přivodit újmu. Újmou, kterou mj. žalobkyně uvádí, má být to, že se vylučuje naděje na smírné vypořádání SJM. Nemožnost dohody ovšem není způsobena tímto trestním stíháním, ale z předchozí komunikace je zjevné, že právě žalovaná odmítla jednat o kompromisech. 4. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 26 770,93 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok II.). 5. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla dne [datum] převedena částka 1 000 000 Kč s popisem pro příjemce„ [anonymizována dvě slova]“ a dne [datum] částka 1 000 000 Kč s popisem pro příjemce„ [anonymizována dvě slova]“ ve prospěch účtu [bankovní účet], jehož vlastníkem je žalobkyně. Ta e-mailem ze dne [datum] oznámila žalovanému, že po něm bude požadovat zaplacení částky 5 500 000 Kč v souvislosti s rozvodem a že část peněz již převedla. Žalovaný na ni podal trestní oznámení. V něm uvedl a v průběhu trestního řízení tvrdil, že měl založený bankovní účet pro svou podnikatelskou činnost, k němuž měla dispoziční oprávnění také žalobkyně, neboť mu pomáhala při podnikání s administrativními činnostmi a účetnictvím. Žalobkyně z tohoto účtu převedla celkem 2 000 000 Kč jako zálohu na vypořádání SJM, a to v době, kdy ještě nebylo vypořádáno, a k převodu peněžních prostředků neexistoval právní důvod. Usnesením Policie ČR – územní odbor [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], oddělení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu krádeže. Žalobkyně podala proti tomuto usnesení stížnost, na základě níž Okresní státní zastupitelství Praha – východ usnesením ze dne [datum] rozhodlo, že se trestní stíhání ruší, a uložila Policii ČR, aby o věci znovu jednala a rozhodla. Policie ČR po provedení dalšího šetření opět zahájila usnesením ze dne [datum] trestní stíhání žalobkyně. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně opět stížnost, ta byla usnesením Okresního státního zastupitelství [okres] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], zamítnuta. Na základě návrhu Policie ČR byla proti žalobkyni podána obžaloba pro zločin krádeže. Žalobkyně podala návrh na předběžné projednání obžaloby a zastavení trestního stíhání, tomu však Okresní soud Praha – východ nevyhověl. Při hlavním líčení konaném dne [datum] žalobkyně mj. uvedla, že převedla z účtu žalovaného částku 2 000 000 Kč na svůj účet za účelem vypořádání SJM, aniž měli uzavřenu dohodu o jeho vypořádání. Žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zproštěna obžaloby. Soud dospěl k závěru, že peněžní prostředky na tomto účtu spadaly do SJM a žalobkyně se jejich převodem na svůj účet nedopustila trestného činu krádeže. Žalobkyně podala na žalovaného trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění, protože jí trestním stíháním, zahájeným na základě trestního oznámení podaného žalovaným, vznikla újma, především nemajetková. Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje, Obvodní oddělení [anonymizována dvě slova] [příjmení] usnesením ze dne [datum] trestní věc odložila. Žalobkyně je od roku 2015 v péči psychiatrické ambulance s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Její stav byl stabilizován. Prvotně diagnostikovaná porucha přizpůsobení byla překvalifikována na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Stav žalobkyně se na jaře 2020 zhoršil v důsledku rozvodového řízení a neshod se žalovaným. Účastníci v období od [datum] do [datum] jednali o způsobu rozvodu jejich manželství a vypořádání SJM. Žalovaný byl k uhrazení částky 500 000 Kč a k omluvě vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. 6. S poukazem na ust. § 2910, § 2894 odst. 2 a § 2951 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) soud I. stupně vyložil, že předpokladem vzniku povinnosti k náhradě škody, resp. nemajetkové újmy, je současné splnění čtyř podmínek, a to protiprávnosti jednání škůdce, vzniku škody, existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou, resp. újmou, a zavinění. Civilní soud v řízení o náhradu škody přitom není vázán zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení. Soud je oprávněn učinit potřebná skutková zjištění, včetně posouzení okolností, které byly řešeny v trestním řízení, a sám po zhodnocení důkazů vyložit, jaká zjištění má za prokázaná a na základě jakého skutkového stavu posoudil uplatněný nárok po právní stránce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 297/2009). 7. Soud I. stupně po zohlednění všech okolností dospěl k závěru, že v jednání žalovaného spočívajícího v podání trestního oznámení nel