22 CO 204/2021-317 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. určil, že zástavní právo k nemovitostem, a to ke stavební parcele [parcelní číslo] - zastavěná plocha a nádvoří a k pozemkové parcele p. [číslo] ostatní plocha, zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce] u [obec] a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], k zajištění pohledávky žalované 2., a to směnečné sumy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím dle směnky vystavené dne [datum] pro žalovanou 2. ze zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1. jako zástavcem a žalovanou 2. jako zástavní věřitelkou dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum], když zápis byl proveden dne [datum], rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce], pod č. j. V - [číslo], neexistuje a ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 16 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, v němž nejprve namítají, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s námitkami žalovaných a je tak nedostatečně odůvodněný. Měli za to, že soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s námitkou, že spor o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) je stále živým sporem, přičemž není s konečnou platností rozhodnuto, zda pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], obci [obec] (dále jen„ pozemky“) jsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1., případně komu budou tyto pozemky přikázány. Dne [datum] dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, na jehož základě bylo zapsáno výlučné vlastnictví žalobkyně k pozemkům do katastru nemovitostí. K dnešnímu dni tak SJM není vypořádáno a jakékoliv závěry o rozsahu SJM žalobkyně a žalovaného 1. a o jeho vypořádání jsou bezpředmětné. Za této procesní situace nelze závěr o tom, že pozemky jsou předmětem SJM opřít o nesporné tvrzení žalobkyně a žalovaného 1., učiněný v rámci řízení, neboť takové tvrzení účastníka řízení nezavazuje a má právo jej později odvolat a v tomto směru žalovaní odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu (dále též jen„ NS“) sp. zn. 22 Cdo 3251/2006. Pozemky byly v okamžiku uzavření zástavní smlouvy totiž ve výlučném vlastnictví žalovaného 1., když byly rozhodnutím žalovaného 1. určeny k tomu, aby náležely do podniku za účelem realizace jeho podnikatelské činnosti. Pozemky byly nabyty za majetek představující součást podniku, který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného 1. K tomu ten předložil důkazní prostředky. Žalobkyně tak nemá k pozemkům jakýkoliv právní titul a v důsledku zrušujícího rozsudku dovolacího soudu jí nesvědčí aktivní legitimace a ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení; žaloba byla podána předčasně. I kdyby pozemky byly v SJM, nebyl by souhlas žalobkyně k uzavření zástavní smlouvy nutný, neboť její uzavření lze s ohledem na individuální okolnosti daného případu (rozsah SJM, celkové majetkové poměry manželů, hodnota příslušných pozemků, obvyklé zvyklosti ve společnosti aj.) podřadit pod obvyklou správu majetku ve smyslu ustanovení § 145 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), k níž není třeba souhlasu druhého manžela, tj. žalobkyně. Těmito okolnostmi se však soud prvního stupně nezabýval, považoval je za nepodstatné a pouze mechanicky aplikoval rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 1723/2007. Žalovaný 1. přitom namítal, že v rámci správy SJM bylo zcela obvyklé, že veškeré majetkové operace s nemovitostmi činil žalovaný 1. sám, aniž by o každé jednotlivé transakci žalobkyni předem vyrozumíval a vyžadoval si dílčí souhlasy. Přinejmenším veškerou správu ohledně nemovitostí činil s jejím konkludentním souhlasem. Žalovaní dále namítají, že žalovaná 2. byla při uzavření zástavní smlouvy v dobré víře ve správnost stavu zapsaného v katastru nemovitostí a neměla důvod se domnívat, že by tento stav neodpovídal skutečnosti, přičemž závěry soudu prvního stupně o opaku jsou postaveny na důkazních prostředcích, které neměly být v řízení provedeny. Soud prvního stupně se totiž dopustil pochybení při provádění dokazování v tom smyslu, že důkazy navržené žalovanými neprovedl a naopak v rozporu se zásadami sporného řízení provedl některé důkazy„ navíc“, tedy provedl důkazy ke skutečnostem, které žádný z účastníků netvrdil (ani nevyplývaly z obsahu spisu) a jejichž provedení ani nikdo nenavrhoval. Byť účastníci navrhovali důkaz spisem o vypořádání SJM, nikdo nenavrhl konkrétní listiny, o něž by soud měl opřít svůj závěr o nedostatku dobré víry a odkázali na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1653/2009. Dále se soud prvního stupně nevypořádal s tím, že vznesená námitka neplatnosti zástavní smlouvy je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) za situace, kdy žalobkyně věděla o nesouladu stavu zapsaného s jí tvrzeným skutečným právním stavem a přesto nezajistila nápravu dle ustanovení § 985 o. z. Pokud by tak učinila, bylo by žalované 2. zřejmé, že pozemky jsou součástí SJM a z této skutečnosti by při nabývání zástavního práva vycházela. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítne a žalovaným přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že zrušující rozhodnutí dovolacího soudu ve sporu o vypořádání SJM nemá pro danou věc význam. Žaloba byla podávána na základě tvrzení, že pozemky patří do SJM. To, že žaloba byla podána již v době, kdy žalobkyně byla zapsána jako výlučná vlastnice na základě rozsudku odvolacího soudu, jen potvrzovalo její aktivní legitimaci. Žalobkyně poté, co nebyla požádána o souhlas se zřízením zástavního práva k pozemkům, vznesla námitku neplatnosti zástavní smlouvy, na kterou je třeba v důsledku toho nahlížet jako na neplatnou. Pozemky je pak třeba považovat za součást SJM vzhledem k tomu, že i výnosy z podnikání tvoří zdroj SJM a současně nebylo prokázáno, že by pozemky tvořily součást podniku žalovaného 1. Žalovaná 2. věděla o všech záležitostech týkajících se pozemků, že tyto jsou předmětem vypořádání SJM a bylo jejím rizikem, že zástavní smlouvu podepsala. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro změnu nákladového výroku, odvolání žalovaných do výroku o věci samé však shledal nedůvodným. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovaným žalobu na určení neexistence zástavního práva smluvního na pozemcích, které vzniklo na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne [datum]. Pozemky byly předmětem soudního řízení o vypořádání SJM žalobkyně a žalovaného 1. vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 249/2010 a pokaždé, když soudy rozhodovaly (poprvé [datum]), byly pozemky přikázány do jejího výlučného vlastnictví vzhledem k tomu, že bylo zřejmé, že žalovaný 1. bude muset platit vysokou částku na vypořádání podílů. Toho si žalovaný 1. musel být vědom a stejně tak žalovaná 2., jakožto přítelkyně žalovaného 1., která se s ním zúčastňovala soudních jednání, dokonce ho leckdy zastupovala i jako obecná zmocněnkyně a nahlížela do spisu. Dne [datum] vyhlásil odvolací soud rozsudek, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o tom, že pozemky budou přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Žalobkyně dne [datum] při podání návrhu na zápis svého výlučného vlastnického práva zjistila, že žalovaní uzavřeli dne [datum], tedy 17 dnů od vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, zástavní smlouvu k předmětným pozemkům s právními účinky zápisu ke dni [datum] k zajištění směnečné sumy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím dle směnky vystavené dne [datum] pro žalovanou 2., tedy pro výlučný dluh žalovaného 1. Vzhledem k tomu, že v době sjednání zástavní smlouvy byly pozemky v SJM žalobkyně a žalovaného 1. a zřízení zástavního práva k nemovitým věcem nelze považovat za obvyklou správu majetku patřícího do SJM, žalobkyně vznesla námitku (relativní) neplatnosti této smlouvy z důvodu absence jejího souhlasu s uzavřením smlouvy, a to ve vztahu k žalovanému 1. dopisem ze dne [datum], který na danou námitku reagoval v dopise ze dne [datum] negativně, a ve vztahu k žalované 2. dopisem ze dne [datum], která na danou námitku nereagovala, dopis převzala dne [datum]. Žalobkyně má pochybnosti i o existenci zajištěné pohledávky. Žalovaní věděli, že majetkový režim pozemků zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Pozemky tím, že jsou zatíženy zástavním právem, jsou znehodnocovány a žalobním požadavkem se proto žalobkyně snaží dosáhnout výmazu zástavního pr