22 CO 245/2022-83 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem pro uznání uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení co do nároku na vyloučení položek [číslo] [číslo] exekuovaných na základě exekučního příkazu [exekutorský úřad], soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne [datum], v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 203 Ex 20796/21 proti [jméno] [příjmení], RČ: [číslo] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) z popsané exekuce vyloučil položky sepsané na základě exekučního příkazu ze dne [datum] [číslo] – 11, 13 – 19 a 21. Posledním výrokem (III.) vyslovil, že žalobcům se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 2. Proti tomuto rozsudku, do výroku III., podali včas odvolání žalobci. V odvolání namítají, že využili veškeré možnosti, které jim zákon umožňuje k úspěšnému hájení práva na vydání věcí neoprávněně zabavených v exekučním řízení. Nejenom že okamžitě poté, co vykonavatel exekutora vstoupil do obydlí žalobců, začali prokazovat své vlastnické právo k movitým věcem potřebnými doklady, ale též podali ve lhůtě návrh na vyškrtnutí ze seznamu movitých věcí a v návaznosti na negativní rozhodnutí žalobu na vyloučení movitých věcí z exekuce, které bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalobci tak splnili veškeré předpoklady pro přiznání náhrady nákladů ve věci, ve které byli jednoznačně úspěšní. Ustanovení § 150 o. s. ř. lze aplikovat pouze ve výjimečných případech, takových, kdy je nespravedlivé, aby ten, kdo hájí svá ohrožená práva, tedy žalobce, obdržel náhradu nákladů řízení, které při tomto hájení vynaložil. Kritéria, která bere soud při tomto postupu v úvahu, jsou zejména majetkové, osobní a sociální poměry obou účastníků. V této věci zde proti sobě v pozici žalované stojí velká společnost, zavedená a zkušená v řešení právních ale zejména exekučních řízeních, vědoma si všech niancí a zvláštností exekučního řízení a naproti tomu jako žalobci stojí fyzické osoby, hájící poprvé svá porušená práva. Žalovanou společnost, pokud jde o její majetkové poměry, lze hodnotit kladně, nejedná se o společnost, u níž připadá v úvahu postup dle § 150 o. s. ř. při stanovení náhrady nákladů z důvodů majetkových, osobních či sociálních poměrů. Lze předpokládat, že žalovaná je v nepřetržitém kontaktu s exekutorskými úřady, vzhledem k objemu případů, které řeší a má zcela jistě pravidelné informace o aktuálním vývoji svých případů. Naproti tomu u žalobců se jedná o fyzické osoby, žalobce a) je zaměstnán a jeho příjem se pohybuje okolo 32 000 Kč měsíčně čistého, žalovaná b) v současné době pobírá invalidní důchod prvního stupně a v pěstounské péči vychovává svou vnučku. Exekuční úřad [obec] byl v této věci nejlépe seznámen se stavem věci a průběhem exekučního řízení a žalovanou stranu mohl obeznámit se stavem věci i s ohledem na specifičnost daného postupu. Vykonavatelé exekutorského úřadu vstoupili do obydlí žalobců (třetí osoby), kde povinný již neměl od roku 2018 trvalé bydliště, aniž by prokázali jakékoliv závažné indicie opravňující k provedení soupisu movitých věcí v bytě třetích osob. Vlastnictví věcí zahrnutých do soupisu bylo okamžitě prokazováno žalobci již v bytě, včetně rozhodnutí o zrušení trvalého bydliště povinného, avšak bezúspěšně. Nelze klást k tíži žalobců tu skutečnost, že exekutorský úřad postupoval při soupisu movitých věcí v bytě třetí osoby sporně, žalobci tento stav svým chováním nezavinili. Žalobci nenesou žádnou vinu na existenci tohoto řízení a vzniku jeho nákladů a bylo by tak nespravedlivé, aby náhrada nákladů řízení, která jim v souvislosti s tímto řízením vznikla, jim nebyla přiznána. Nejen že bylo zasaženo do majetkové sféry žalobců, tímto zásahem utrpěli i morální a společenskou újmu. Žalobci tak navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně. 3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, které aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. odůvodňují. Soudní exekutor rozhodoval o návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu zcela sám a žalovaná nebyla nijak informována o skutečnosti, že žalobci předmětný návrh podali. Zároveň nebyla ani nijak vyzvána k vyjádření k tomuto návrhu. Žalovaná se poprvé o předmětném návrhu dozvěděla až ke dni [datum], kdy jí byla soudem doručena vylučovací žaloba. S ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/07 je tak tvrzení žalobců, že by jim měla být přiznána náhrada nákladů řízení zcela liché. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobci se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] proti žalované domáhali vyloučení celkem 21 movitých věcí z exekuce vedené oprávněnou [osobní údaje žalované], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. 203 EX 20796/21. Žalobu odůvodnili tím, že věci pojaté do soupisu movitých věcí dne [datum] pod položkami 1 – 21 jsou součástí jejich společného jmění, patří žalobcům a jejich vnučce [jméno] [příjmení] (dceři povinného, svěřené žalobcům do pěstounské péče). Vzhledem k tomu, že soudní exekutor jejich návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu zamítl (s výjimkou dvou položek), žalobcům nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. K prokázání svého vlastnictví k soudním exekutorem sepsaným movitým věcem žalobci předložili řadu listinných důkazů s tím, že tyto důkazy již předložili soudnímu exekutorovi současně s návrhem na vyškrtnutí věcí ze soupisu. 6. Žalovaná se podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] k žalobě vyjádřila tak, že s žalobou souhlasí s výjimkou dvou položek, které již byly v minulosti rozhodnutím soudního exekutora ze soupisu vyškrtnuty. 7. Soud prvního stupně za nastalé procesní situace přezkoumávaným rozsudkem rozhodl tak, jak uvedeno výše, přičemž napadeným výrokem vyslovil, že žalobcům se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Tento výrok odůvodnil ustanovením § 150 o. s. ř. a judikaturou Ústavního soudu s tím, že žalovaná důvodně v exekuci hájila svá práva založená řádným exekučním titulem a o sporu byla informována až v souvislosti s podáním žaloby iniciující toto řízení. Zavinění tohoto řízení je pak dáno výlučně postupem soudního exekutora. 8. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. Dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. 10. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 11. Dle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 12. Řízení o vylučovací (tzv. excindační) žalobě není běžným občanskoprávním sporem, nýbrž sporem specifickým, dílčím řízením, které může být vyvoláno v důsledku postupu soudního exekutora, jenž byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Obecně je přitom nutno považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozím řízení osvědčil, že důvodně hájil svá porušená či ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován zaplacením náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. 13. Soud však smí aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. v řízení o tzv. excindační žalobě pouze tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil. Tak je tomu například tehdy, pokud osoba (v tomto případě žalobci), která tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí, brání svá práva nikoliv příčiny ležící na straně oprávněného (v tomto případě žalované) nýbrž výlučně v důsledku postupu soudního exekutora. 14. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ze dne 25. 1. 2022, č. j. 203 Ex 20796/21 – 36 má odvolací soud zjištěno, že jím soudní exekutor zamítl návrh žalobců na vyškrtnutí celkem 19 movitých věcí pojatých do soupisu movitých věcí dne [datum] na podkladě exekučního příkazu ze dne 3. 1