23 CO 126/2022-175 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se se souhlasem soudu změněnou žalobou domáhal na žalované zaplacení 84 077 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z dílčích dlužných částek vždy ode dne následujícího po provedené úhradě žalobcem až do zaplacení s tím, že účastníci za trvání manželství uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba] smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 550 000 Kč a úvěru ze stavebního spoření do výše 302 500 Kč, kdy měsíční splátky na úvěr byly sjednány ve výši 4 400 Kč. Po rozvodu manželství účastníků v červenci 2015 nebyl závazek vyplývající z této úvěrové smlouvy předmětem vypořádání společného jmění manželů, a proto se marným uplynutím zákonné tříleté lhůty od zániku manželství účastníci stali podílovými spoludlužníky, jejichž podíly na uvedeném závazku z úvěrové smlouvy jsou stejné. Závazek vůči [právnická osoba] však nadále plnil pouze žalobce, kdy i po rozvodu manželství platil splátky v plné výši, tj. 4 400 Kč měsíčně, a má tedy vůči žalované, jakožto druhému dlužníku, nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu regresu ve výši poloviny plnění, když s žalovanou byli povinni plnit závazek společně a nerozdílně. 2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalované„ zaplatit žalobci částku 81 877 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 800 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 077 Kč od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku“ (výrok I.), žalobu na zaplacení další„ částky 2 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a dále zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 400 Kč od [datum] do [datum], z částky 375,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 101,50 Kč od [datum] do [datum]“ zamítl (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 45 995 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.). 3. Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci jako manželé uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu, na základě které byli povinni společně a nerozdílně hradit sjednané splátky úvěru ve výši 4 400 Kč měsíčně; po rozvodu manželství hradil úvěrové splátky pouze žalobce, přičemž za posuzované období od [datum] do [datum] uhradil ze svých prostředků celkem 168 154 Kč. Dále konstatoval, že u tamního soudu probíhá řízení o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, v němž není vypořádáván uvedený společný dluh účastníků z dané úvěrové smlouvy a„ žalobce se tedy samostatnou žalobou důvodně domáhá na žalované zaplacení jedné poloviny společného dluhu, který po rozvodu manželství výlučně sám ze svých prostředků uhradil, neboť tento dluh nemohl uplatnit v řízení o vypořádání společného jmění účastníků z důvodu uplynutí tříleté zákonné lhůty“. Obranu žalované vůči žalobcem zažalované pohledávce uplatněným zápočtem její pohledávky za žalobcem v celkové výši 114 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalobce tím, že užívá její pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], neshledal soud prvního stupně důvodnou, když žalovanou tvrzená pohledávka je podle soudu nejistá, neboť existuje objektivní pochybnost, komu předmětný pozemek patří, zda byl darován žalované, což žalobce zpochybňuje, nebo zda byl převeden na účastníky kupní smlouvou, kdy otázka úplaty za pozemek je předmětem dokazování ve sporu o vypořádání společného jmění účastníků. Soud prvního stupně uzavřel, že započtením ze strany žalované její nejisté pohledávky nedošlo k zániku pohledávky žalobce a žalobci vzniklo právo na zaplacení jedné poloviny celkové částky, kterou ze svých prostředků uhradil na společný dluh, kdy žalobce zaplatil celkem 168 154 Kč, z toho jedna polovina činí 84 077 Kč. Důvodnou shledal soud prvního stupně žalovanou vznesenou námitku promlčení ohledně žalobcem uhrazené splátky za duben 2017 ve výši 4 400 Kč, z níž by mu měla uhradit polovinu, tj. 2 200 Kč s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má nárok, aby mu žalovaná uhradila celkem částku 81 877 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou původně zažalované částky 74 800 Kč až„ po uplynutí lhůty sedmi dnů pro splnění dle předžalobní výzvy“, tedy od [datum] a„ s úhradou částky 7 077 Kč, o kterou byl žalobní nárok v průběhu řízení rozšířen, je žalovaná v prodlení ode dne [datum], neboť žalované (jejímu právnímu zástupci) byla doručena změna žaloby včetně usnesení soudu o připuštění změny žaloby dne [datum] a žalovaná mohla tuto částku dobrovolně zaplatit v průběhu dvou dnů“. 4. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci, kdy žalobcovo odvolání směřovalo proti výroku III. a odvolání žalované proti výrokům I. a III. Žalobce vzal své blanketní (ničím věcně neodůvodněné) odvolání zpět, a proto Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, ve smyslu ustanovení § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) podle ustanovení § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. řízení o odvolání žalobce zastavil. 5. Žalovaná v odvolání uvedla, že považuje žalobcem v tomto řízení uplatněný nárok ryze účelovým, ve snaze ovlivnit ve svém výsledku vypořádání zaniklého společného jmění účastníků řízení. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně poukazovala na účel využití finančních prostředků získaných poskytnutým úvěrem, které byly použity na stavbu rodinného domu ve [obec], užívaného výlučně žalovaným. Připustila, že žalobu na vypořádání společného jmění manželů podala velmi krátce před vypršením tříleté lhůty, avšak v souladu s dohodu účastníků řízení o vypořádání jejich společného jmění manželů je v něm uvedeno, že výlučným vlastníkem domu ve [obec] se stane žalobce.„ Žalovaná se důvodně domnívá, že pokud si dům ponechá ve svém výlučném vlastnictví žalobce, tak je naprosto spravedlivé, aby nesl veškeré závazky s tímto domem spojené (zejména s jeho stavbou).“ I přes existenci ústní dohody mezi účastníky řízení ohledně vypořádání společného jmění manželů nedošlo k jejímu faktickému naplnění. Žalovaná nicméně nesouhlasí s „ náhledem“ soudu prvního stupně, že nejsou-li v jejím návrhu na vypořádání společného jmění manželů uvedena žádná pasiva, tak je požadavek žalobce, jehož se domáhá v tomto řízení oprávněný. Dále namítala, že za celou dobu nebyla žalobcem k podílení se na hrazení úvěrových splátek vyzvána. Rovněž nesouhlasila s tím, jak soud prvního stupně posoudil její obranu, kdy se domnívá, že„ její nárok byl v rámci její obrany vyspecifikován řádně určitě a byl rovněž podložen odborným stanoviskem“. Nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení, kdy namítala, že vzhledem k okolnostem jsou v daném případě dány důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř., kdy„ žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, a to z důvodu, že se z jeho strany jedná o zjevné zneužití práva, kdy mu sice svědčí hmotněprávní nárok, ale vzhledem k celkovému stavu věci a přístupu žalované k vzájemnému (komplexnímu) vypořádání účastníků řízení, mu v tomto směru neměla být přiznána ochrana ve smyslu náhrady nákladů nalézacího řízení. Navrhovala, aby odvolací soud jejím odvoláním napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl, popřípadě ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání odvolací argumentaci žalované