23 CO 132/2022-236 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou dne [datum] pro nadbytečnost ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že pro ni nebyly splněny důvody. Namítal, že s údajným rozhodnutím o organizační změně, nebyl seznámen, bylo mu pouze ústně řečeno, že byl zrušen projekt MOD, na němž žalobce pracoval, a není práce. Podle žalobce, který byl u žalované zaměstnán na pozici„ [příjmení] [příjmení]“, se nestal nadbytečným, když mezi organizační změnou a jeho údajnou nadbytečností není příčinná souvislost a žalovaná pouze využila zrušení projektu MOD k ukončení jeho pracovního poměru. Jednalo se však pouze o skončení jednoho projektu, a žalovaná měla pro žalobce stále dostatek práce na dalších projektech, když jen pro [právnická osoba] se žalobce podílel na vývoji všech modelů uváděných na trh. Poukazoval i na to, že žalovaná krátce před výpovědí žalobci a v průběhu výpovědní doby inzerovala volná pracovní místa na pozice, jejichž náplň odpovídala pracovnímu zařazení žalobce. 2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobci dne [datum] zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 10 890 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.). 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že„ v daném případě všechny předpoklady pro výpověď z uvedeného zákonného důvodu byly splněny“. Vzal za prokázané, že k rozhodnutí o organizační změně došlo na poradě vedení konané dne [datum] z důvodu ukončení projektu MOD ze strany [právnická osoba] Následně [datum] proběhla za účasti žalobce schůzka, na které byl žalobce seznámen s organizační změnou, bylo mu vysvětleno, že byl projekt ukončen, že pro něj žalovaná nemá jiné uplatnění a že z důvodu organizační změny ukončí pracovní poměr. Přestože s tím žalobce nesouhlasil a nechtěl výpověď podepsat,„ byla mu za přítomnosti svědka předána a v souladu s ust. § 334 odst. 3 ZP platně doručena“. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda se v důsledku rozhodnutí o organizační změně stal žalobce, jako zaměstnanec, nadbytečným. Vycházel ze zjištění, že podle pracovní smlouvy byl žalobce zaměstnán na druh práce [příjmení] [příjmení], od počátku byl přiřazen k projektu MOD, přičemž mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tento projekt byl ze strany [právnická osoba] v květnu 2021 náhle ukončen. Ani jednoho ze tří zaměstnanců, kteří na projektu pracovali, žalovaná nepřeřadila na jiné projekty žalované v [obec]. Ostatní dva zaměstnanci byli přeřazeni na jinou práci v jiném městě, resp. jiném okrese; žalobce se přeřadit nepodařilo. Soud prvního stupně uzavřel, že je dána i příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobce, když nadbytečnost žalobce byla následkem zrušení projektu MOD, na který byl žalobce zařazen, což vedlo k rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně. Pokud pak žalovaná v průběhu roku 2021 inzerovala nabídku zaměstnání, jednalo se o projekt TOV, kam se žalobce převést nepodařilo, neboť klient žalované [právnická osoba] jeho přeřazení nedoporučila. 4. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobce i žalovaná; žalobce proti celému rozsudku soudu prvního stupně, žalovaná toliko proti výroku II., o nákladech řízení. 5. Žalobce v odvolání soudu prvního stupně vytýkal nesprávné hodnocení důkazů, kdy, podle žalobce, dostatečně nezohlednil vazby slyšených svědků na žalovanou. Poukazoval na to, že z dokazování vyplynulo, že porady, která se konala dne [datum], na níž mělo být rozhodnuto o organizační změně, v jejímž důsledku byla žalobci dána výpověď, se neúčastnil jediný statutární orgán žalované, do jehož pravomoci takové rozhodnutí spadalo a zároveň nebylo zjištěno, že by se jí účastnila jiná osoba oprávněná za žalovanou přijímat rozhodnutí o organizačních změnách. Dále vyjadřoval pochybnosti o platnosti výpovědi s tím, že na jejím písemném vyhotovení absentuje podpis osoby oprávněné za žalovanou jednat, když podepsána byla toliko HR manažerkou [anonymizováno] [příjmení],„ bez uvedení toho, že jedná na základě plné moci, a bez předložení písemné plné moci k tomuto jednání žalobci“. Podle žalobce z vnitřního předpisu ani stanov žalované nevyplývá oprávnění [příjmení] [příjmení] samostatně činit takový úkon, jakým je výpověď z pracovního poměru. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně pak žalobce namítal, že před výpovědí nebyl náležitě seznámen s organizační změnou, v důsledku které se měl podle žalované stát nadbytečným a rovněž zpochybňoval, že by se jeho práce stala pro žalovanou nepotřebnou a on nadbytečným. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce všechny jeho námitky odmítla. K otázce přijetí rozhodnutí o organizační změně uvedla, že jednání, kde bylo přijato, se účastnila i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která v té době u žalované zastávala pozici HR Manager, a„ lze se důvodně domnívat, že rozhodnutí o organizačních změnách, vzhledem k tomu, že se jedná o personální rozhodnutí, spadá pod rozsah působnosti právě HR Managera“. Jmenovaná vedle toho disponovala plnou mocí udělenou jí [datum], z níž, podle žalované, vyplývá, že paní [příjmení] [jméno] [příjmení] je oprávněna vést jednání společnosti (žalované) jako zaměstnavatele ve všech pracovněprávních věcech a dále je oprávněna rozhodovat o právních jednáních v pracovněprávní oblasti tj. i o organizačních změnách. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil a ve výroku II., o nákladech řízení, změnil ve smyslu jejího vlastního odvolání, jímž soudu prvního stupně vytýkala chybně stanovenou výši přiznané náhrady nákladů řízení. Požadovala rovněž přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 8. Žalobci byl dne [datum] doručen dopis žalované z téhož dne, jímž s ním rozvázala pracovní poměr výpovědí„ z důvodu nadbytečnosti ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce na základě rozhodnutí o organizačních změnách ze dne [datum] a účinného ode dne [datum]“. Za zaměstnavatele je výpověď podepsána Ing. [jméno] [příjmení], HR Managerem. 9. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění [účinnost], tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 248/2021 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 10. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. 11. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 12. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila právní jednání směřující k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného právního jednání skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Zejména je pak na žalovaném, aby prokázal, že ke dni právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru. 13. Smyslem právní úpravy výpovědi z pracovního poměru a jejího přezkoumávání soudem v řízení podle ustanovení § 72 zákoníku práce je mimo jiné zabránit tomu, aby bylo používání výpovědních důvodů zneužíváno ke zbavování se nepohodlných zaměstnanců. V případě výpovědních důvodů týkajících se tzv. organizačních změn