23 CO 138/2022-190 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, daného mu žalovanou dne [datum] pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Podle žalobce byly uplatněné důvody okamžitého zrušení pracovní poměru pouze smyšlené a zástupné. 2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované učiněné podáním žalované ze dne [datum], je neplatné (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 30 218 Kč, do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 3. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru, vyjma uplatněného důvodu uvedeného pod bodem c), jež soud shledal„ za zcela neurčitě skutkově vymezený, zaměnitelný“, splňuje zákonem stanovené formální náležitosti. Z provedeného dokazování pak vzal za prokázané, že„ žalovaná se o důvodech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru dozvěděla nejpozději dne [datum]“ neboť„ nejdéle v lednu 2021 měla žalovaná dostatečné povědomí o tvrzeném porušení pracovní kázně žalovaným,“ když svědek [jméno] [příjmení]„ již v lednu 2021 dával podnět nadřízeným pracovníkům žalobce, kontrolním orgánům žalované, ohledně přešetření tvrzeného porušení povinností žalobcem“, přičemž„ to, že kontrolní orgány žalované šetřily tvrzená provinění žalobce delší dobu, není nikterak rozhodné, jednalo se o orgány žalované, nikoli například o orgány činné v trestním řízení, a uvedené„ průtahy“ nelze v tomto řízení nikterak zohlednit“. Soud prvního stupně uzavřel, že„ žalovaná nedodržela zákonnou subjektivní prekluzivní lhůtu pro dání okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru dozvěděla“. V případě důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru uplatněného pod písm. d) bylo dále prokázáno, že žalovaná nedodržela ani jednoroční prekluzivní lhůtu, když žalovaný„ [anonymizováno 5 slov] objednal již dne [datum], dne [datum] podepsal fakturu na úhradu tohoto disku a následně tento disk užíval“. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, aniž by se zabýval zkoumáním, zda se žalobce vytýkaných skutků dopustil, zda jimi porušil své pracovní povinnosti, popř. v jaké intenzitě. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně chybné posouzení běhu zákonných lhůt mezi porušeními pracovních povinností žalovaným, okamžikem, kdy se o nich žalovaná dozvěděla a rozvázáním pracovního poměru pro tato porušení. Pokud jde o důvod uplatněný pod písm. d) okamžitého zrušení pracovního poměru, namítala, že byť se žalobce vytýkaného jednání - pořízení externího pevného disku z prostředků žalované dopustil již dne [datum], následně ho užíval k soukromým potřebám po celou dobu ode dne pořízení až do dne předání okamžitého zrušení pracovního poměru, kdy se tento externí pevný disk nenacházel na pracovišti žalobce, ale u něj doma, a byl žalované předán bez jakýchkoliv dat s tím, že veškerá data z něj byla před jeho předáním smazána. Podle žalované tak k porušování pracovních povinností žalovaným způsobem uplatněným v písm. d) okamžitého zrušení pracovního poměru docházelo až do okamžiku ukončení pracovního poměru a k uplynutí objektivní prekluzivní lhůty u tohoto důvodu tak nedošlo. K otázce počátku běhu subjektivní lhůty u tohoto důvodu pak soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, když jeho zjištění o tom, kdy se žalovaná dozvěděla o jednáních žalobce, která byla uplatněna jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, se týkala toliko důvodů uplatněných pod písm. a) a b). Dále žalovaná namítala, že jednání žalobce uplatněné jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru pod písm. d) představovalo útok na majetek zaměstnavatele, dosahovalo intenzity zvlášť hrubého porušení povinností, a samostatně mohlo být důvodem k platnému rozvázání pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil běh prekluzivních lhůt k důvodu, který žalovaná skutkově vymezila v okamžitém zrušení pracovního poměru, a správně uzavřel, že žalovaná překročila objektivní roční prekluzivní lhůtu, pokud dne [datum] okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobcem po uplynutí více jak jednoho roku ode dne [datum], kdy měl tvrzený důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vzniknout (měl být pořízen disk pro soukromé účely na náklady žalované). Namítal, že žalovaná se v odvolání domáhá přezkoumání běhu prekluzivních lhůt ve vztahu k jinému důvodu, než který skutkově vymezila v okamžitém zrušení pracovního poměru, kde ho vymezila tak, že si žalobce měl pořídit disk pro vlastní potřebu na náklady žalované, a nikoliv tím, že žalobce měl v období od [datum] do [datum] užívat disk pro soukromé účely. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR poukazoval na to, že důvod uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru nesmí být dodatečně měněn a pomocí výkladu právního jednání nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou jednající zaměstnavatel v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobci byla dne [datum] doručena listina nazvaná„ Okamžité zrušení pracovního poměru“, v níž žalovaná žalobci sdělila, že s ním ke dni doručení této listiny ukončuje pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Skutkově byly vymezeny čtyři důvody označené písmeny a) – d). Pod písm. a) bylo žalobci vytýkáno porušení interních norem při schvalování faktury na školení od [právnická osoba] pro [jméno] [příjmení], kterou měl žalobce v prosinci 2020 schválit, přestože byla již předtím zamítnuta panem [příjmení] s poznámkou, že školení nebylo a nebude provedeno, prosím vrátit dodavateli. V rozporu s interním předpisem žalobce s [jméno] [příjmení] nesepsal kvalifikační dohodu. Fakturované školení navíc není doloženo plněním. Podle žalované se jednalo o útok na majetek zaměstnavatele. Pod písm. b) bylo žalobci vytýkáno, že v souvislosti s výše uvedeným školením a s projektem, na kterém spolupracoval s panem [příjmení], objednal u [právnická osoba]„ úpravu databáze VW (průmyslových PC) [příjmení] [příjmení]“ za 97 940 Kč, aktualizace software měla být provedena dne [datum], avšak dle zaměstnavatele úprava databáze vůbec neproběhla. I toto jednání žalovaná považuje za útok na majetek zaměstnavatele. Pod písm. c) bylo žalobci vytýkáno pořízení věcí z prostředků zaměstnavatele k soukromým účelům, kdy„ zaměstnavatel má za prokázané“, že žalobce„ zcizil minimálně 5 ks web kamer, 5 ks reproduktorů [příjmení] a minimálně 300 ks baterií různého typu“. Pod písm. d) bylo žalobci vytýkáno, že při pořizování [anonymizováno 6 slov]„ porušil proces u zaměstnavatele, dle kterého by tento produkt nebyl povolen k užívání, protože toto zařízení je v restrikci“ a nesmí se u žalované používat. Při objednávání byla použita nesprávná kategorie produktu, která se standardně využívá na čisticí prostředky, zdravotní spotřební materiál apod. Zaměstnavatel má za to, žalobce tento disk„ pořídil též pro svou potřebu“ z financí zaměstnavatele, což žalovaná považuje za útok na majetek zaměstnavatele, přičemž tento disk nebyl dne [datum] na pracovišti žalobce nalezen. 8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. přede dnem, kdy nabyly účinnosti zákony č. 251/2021 Sb., 330/2021 Sb. a 511/ 2021 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 9. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 10. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměr