23 CO 203/2022-33 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že výrokem I. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč s příslušenstvím v tomto výroku specifikovaným, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 10 638 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, když vyjádření žalované s ohledem na jeho obsah, který dle jeho závěru obsahoval pouze„ vágní a neurčité odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu“, nelze považovat za splnění výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Namítala, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly dány zákonné podmínky. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně písemný odpor, který následně písemným podáním doplnila. V něm uvedla, že„ nárok ani zčásti neuznává, cena již byla uhrazena a žalovaný nárok neodpovídá dohodnuté ceně s tím, že trvá na tom, že vzájemné nároky obou účastnic byly již zcela vypořádány“. Má za to, že odpor byl tedy řádně odůvodněn ve smyslu výzvy soudu prvního stupně dle § 114b o. s. ř. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že odůvodnění odporu žalovanou je zcela nedostatečné a i v krátkém textu logicky rozporné, když žalovaná tvrdí, že cena již byla uhrazena a zároveň, že žalovaný nárok neodpovídá dohodnuté ceně. K písemnému podání nebyly přiloženy žádné důkazy. Za tohoto stavu, kdy žalobkyně navíc od žalované neeviduje žádnou platbu ohledně žalované částky, považuje postup žalované za obstrukční s cílem oddálit pravomocné rozhodnutí ve věci. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 5. Žalovaná uplatnila v projednávané věci odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205b o. s. ř., neboť z jejího odvolání obsahově vyplývá, že je přesvědčena o tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. 6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1, 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 7. Podle ustanovení § 114b o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li ve věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu uplatňován žalobou, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 8. V dané věci se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené části díla, které bylo na základě smluvního vztahu mezi účastnicemi pro žalovanou ze strany žalobkyně provedeno. Žalobkyně pro žalovanou dodala včetně montáže 1 ks automatických dveří [anonymizována dvě slova] a dodání zboží vyfakturovala částkou 62 000 Kč se splatností [datum]. Ze strany žalované byla dne [datum] uhrazena pouze částka 32 000 Kč a ve zbylém rozsahu, tj. 30 000 Kč, nebylo plněno ani přes výzvu žalobkyně. 9. Ve věci byl soudem prvního stupně vydán dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] – 6, elektronický platební rozkaz, ve kterém byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů žalovanou částku a náklady řízení nebo v téže lhůtě podat odpor. Platební rozkaz obsahoval usnesení s uložením povinnosti žalované v případě, že bude podán odpor proti platebnímu rozkazu, podat ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemné vyjádření ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem a v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, vylíčit v tomto vyjádření rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření přiložit listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Proti platebnímu rozkazu, který byl žalované doručen dne [datum], podala žalovaná dne [datum] odpor a dne [datum] odůvodnění, ve kterém uvedla, že nesporuje objednání zboží, a to 1 ks automatických dveří, včetně montáže, avšak žalovaný nárok ani zčásti neuznává, neboť cena byla uhrazena. Žalovaný nárok, dle žalované neodpovídá dohodnuté ceně a ani z předložených důkazů oprávněnost nároku není osvědčena, a to ani zčásti. Uvedla, že trvá na tom, že vzájemné nároky obou stran byly již zcela vypořádány. Soud prvního stupně uzavřel, že odůvodnění odporu je velmi obecné a vágní a žalovaná neoznačila a nepřipojila ke svým tvrzením ani žádný důkaz. Za tohoto stavu proto v souladu s ustanovením § 153a odst. 2, 3 o. s. ř. rozhodl dne [datum] rozsudkem pro uznání, aniž by nařídil jednání ve věci (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). 10. Pro účely vydání rozsudku pro uznání vychází soud pouze ze znění žaloby, zkoumá její projednatelnost a případný rozpor žalobního nároku (tak, jak je skutkově vylíčen v žalobě) s hmotným právem. V žádném případě nepřezkoumává důvodnost žaloby a nezabývá se ani předloženými důkazy. V daném případě návrh žalobkyně na vydání platebního rozkazu potřebné náležitosti splňoval. Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti, nebo co do základu. V případě, že nárok zcela neuzná, musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, případně označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat, vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě, že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor mohl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce, postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy, jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li prokázány, mohou vést k tomu, že bude, případně může, mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Takové vyjádření je možno podat již v odporu proti platebnímu rozkazu, aniž by bylo učiněno samostatným podáním. 11. V daném případě se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná tuto povinnost nesplnila. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR účelem fikce uznání žalobního nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. je zejména zvýšení efektivity a zrychlení soudního řízení v případech, v nichž se žalovaný pokouší o procesní obstrukce nebo je pasivní. Nelze tedy mechanicky aplikovat ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. v případě, kdy okolnosti případu nenasvědčují tomu, že se jedná