23 CO 22/2022-339 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu v Kolíně domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] dané mu žalovanou z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti k vykonávané práci podle § 52 písmeno e) zákoníku práce. Namítal, že žalovaná využila posudku o zdravotní způsobilosti žalobce ze dne [datum], který žalobce převzal dne [datum], v němž byl uveden závěr, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění, a který byl vydán přes vědomost lékaře, který ho vydal i žalované, že příslušné akreditované pracoviště posuzující nemoci z povolání dosud nerozhodlo, zda se u žalobce jedná či nejedná o nemoc z povolání. Podle žalobce je tak závěr lékaře o tom, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci pro obecné onemocnění minimálně předčasný, neboť pokud by se jednalo o onemocnění nemocí z povolání, připadal by v úvahu výpovědní důvod podle § 52 písmeno d) zákoníku práce. 2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobci dne [datum] (výrok I.) a rozhodl, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.). 3. Soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce, který pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako operátor, trpěl od června [rok] zdravotními potížemi, které vyústily v jeho opakovanou dočasnou pracovní neschopnost, z nichž poslední skončila dne [datum]. Dne [datum] absolvoval žalobce pracovně lékařskou prohlídku, na jejímž základě poskytovatel pracovně lékařské péče žalované vydal dne [datum] lékařský posudek, v němž uznal žalobce zdravotně nezpůsobilým pro výkon dosavadní práce do [datum]. Na základě další pracovně lékařské prohlídky, ze dne [datum], byl dne [datum] vydán lékařský posudek se závěrem o (trvající) zdravotní nezpůsobilosti žalobce do [datum]. Podle lékařského posudku Kliniky pracovního a cestovního lékařství [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] [část obce] ze dne [datum], onemocnění zjištěné u žalobce (epikondylitida ulnární vlevo, tj.„ tenisový loket“) nebylo uznáno jako nemoc z povolání; tento posudek byl potvrzen rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum]. Dne [datum] vydal poskytovatel pracovně lékařských služeb žalované lékařský posudek, podle něhož žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon práce u žalované pro obecné onemocnění. Žalobce se proti lékařskému posudku vydanému dne [datum] odvolal ke [anonymizována dvě slova] [územní celek], a protože toto odvolání nemá odkladný účinek, dala žalovaná dne [datum] žalobci předmětnou výpověď z pracovního poměru. [anonymizována dvě slova] [územní celek] pak rozhodnutím ze dne [datum] návrh žalobce na přezkoumání lékařského posudku zamítl a napadený lékařský posudek v celém rozsahu potvrdil. Žalobce dále podal žádost na [anonymizováno] pracovního lékařství 1. lékařské fakulty [anonymizována dvě slova] dne [datum] o prošetření profesionality onemocnění tendosynositidy flexorů i extenzorů předloktí. Všeobecná fakultní nemocnice v [obec], [anonymizováno] pracovního lékařství pak dne [datum] vydala, jako poslední v řadě, rozhodnutí, kterým neuznala zjištěné onemocnění jako nemoc z povolání podle kapitoly II. položky 9 seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce návrh na jeho přezkoumání a [stát. instituce], odbor zdravotnictví rozhodnutím ze dne [datum] napadený lékařský posudek potvrdil a návrh na jeho přezkoumání zamítl. Na základě citovaných posudků a rozhodnutí a rovněž závěrů ústavního znaleckého posudku vydaného v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně konstatoval, že se žalobci„ nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že onemocnění tendosinositida flexorů i extenzorů předloktí, tj. onemocnění uvedené v kapitole II., v položce 9, přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., je nemocí z povolání, když pro uznání výše uvedeného onemocnění za nemoc z povolání je nezbytné splnění obou podmínek, tj. jak klinické, kde je nezbytné prokázat, že onemocnění, kterým žalobce trpí, je uvedeno v seznamu nemocí z povolání, tak hygienické, která je považována za splněnou v případě, dojde-li k dostatečnému ověření a následnému prokázání, že žalobce vykonával práci u žalované jako svého zaměstnavatele za podmínek, které mohly zavdat příčinu vzniku daného onemocnění“. Uzavřel, že„ dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost žalobce k výkonu dosavadní práce u žalované ke dni výpovědi nebyla důsledkem nemoci z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí“ a„ výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci dne [datum] dle § 52 písmeno e) je platným právním úkonem“. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že vycházel převážně z dokazování provedeného v řízení souběžně vedeném u tamního soudu pod sp. zn. [spisová značka],„ nekriticky přebírá závěry učiněné soudem v tomto řízení a následně na těchto závěrech staví své vlastní rozhodnutí“ a„ stejně nekriticky hodnotí i rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], kterým byl přezkoumán lékařský posudek Kliniky pracovního lékařství [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum]“. Podle žalobce,„ tím, že soud přebírá závěry tohoto nesprávného a neúplného dokazování, aniž by je sám přezkoumával, opakuje procesní chyby, kterých se dopustil soud v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]“. Namítal nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že z výsledků měření lokální svalové zátěže na pracovišti žalované provedeného dne [datum] Zdravotním ústavem se sídlem v [obec] vyplývá, že při provádění pracovních úkonů nedošlo k překročení hygienických limitů. Poukazoval na to, že již v podání soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], které žalobce předložil i v rámci nyní projednávané věci a jeho obsah učinil součástí svých skutkových tvrzení, podrobně popsal nesprávnost provedených výpočtů, v důsledku čehož„ není možné výsledky měření považovat za zcela relevantní“, a v této souvislosti učinil řadu důkazních návrhů způsobilých potvrdit žalobcovy závěry o nesprávnosti měření hygienických limitů. Vytýkal soudu prvního stupně, že veškeré tyto důkazy jím byly bez náležitého odůvodnění zamítnuty, což zakládá nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí. Nicméně, podle žalobce,„ i z provedeného neúplného měření lze bezpečně prokázat překračování hygienických limitů na pracovišti“. Dále poukazoval na to, že vůči posudku o neuznání nemoci z povolání uplatnil řadu námitek, a to jak přímo vůči [anonymizována tři slova] v [obec], [anonymizováno] pracovního lékařství, tak v rámci řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], a uplatnil je i v rámci řízení v projednávané věci. Vytýkal soudu prvního stupně, že se s nimi„ žádným způsobem nevypořádal, když bez dalšího převzal závěry rozhodnutí [stát. instituce] v rozhodnutí ze dne [datum], s tím, že o správnosti těchto závěrů nemá důvod pochybovat“. Rovněž namítal, že výsledky scintigrafického vyšetření, jemuž se v minulosti podrobil, byly vyhodnoceny chybně lékařem bez odpovídající specializace, a proto mělo být v rámci znaleckého zkoumání jeho zdravotního stavu zopakováno a posouzeno příslušným specialistou, což se nestalo. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že odmítl žalobcův návrh na doplnění znaleckého posudku [anonymizováno] pracovního lékařství [anonymizována tři slova] v [obec], o přezkoumání jeho zdravotního stavu i z hlediska dalších v úvahu přicházejících diagnóz, když je u žalobce dáno podezření na onemocnění astma bronchiale a rinitida, přičemž obě onemocnění mohou splňovat kritéria nemoci z povolání. Navrhoval, aby odvolací soud po doplnění dokazování rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě plně vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobce převzal dne [datum] výpověď z pracovního poměru s odkazem na ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s tím, že na základě lékařského posudku ze dne [datum] vydaného zařízením závodní preventivní péče pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci. 8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění [účinnost], tj. přede dnem, kdy nabylo účinnosti ust