23 CO 248/2020-343 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou na žalovaném domáhá zaplacení 31 250 Kč z titulu náhrady škody, kterou jí měl žalovaný, jako její zaměstnanec, dne [datum] způsobit tím, že při plnění pracovních povinností odstavil stroj VZV zn. STILL, RX 20-20, ev. č. D 215 (dále jen„ VZV“) do dráhy stroje FTS CEIT 1300 (dále jen„ FTS“), přestože podle interního předpisu„ Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách“ platného od [datum] (dále i jen„ Pravidla“), s nímž byl žalovaný seznámen, bylo zakázáno vozíky najíždět i stavět do dráhy FTS, v důsledku čehož došlo ke kolizi automatického tahače FTS se strojem VZV a k poškození čtecí hlavy s kabelem na stroji FTS. Na opravu stroje FTS žalobkyně vynaložila 41 250 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“). Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu částky 31 250 Kč, když náhradu vzniklé škody snížila o 25 %. 2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 31 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31 250 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a ve stejné lhůtě žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 43 525 Kč, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 3. Soud prvního stupně shledal, že žalovaný způsobil škodu tím, že VZV postavil s vidlemi v bezpečnostní poloze do (magnetické) dráhy autonomního robota FTS. Vidle byly položeny proti směru jízdy FTS, došlo ke kolizi vidlí VZV a tahače FTS, čímž došlo k poškození čtecí hlavy autonomního robota. Uzavřel, že interní předpis – Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách s platností od [datum] obsahoval zákaz stavět cokoliv do dráhy FTS tahače, ale tento pokyn nebyl fakticky realizovatelný a běžnou praxí (v době ohledání na místě samém) zaměstnanců bylo spoléhat na (automatické) zastavení FTS tahače před překážkou. Teprve po této události došlo k zanesení pravidla o neodkládání vidlí VZV do dráhy FTS tahače, resp. jakékoliv překážky do výše 8 cm, do interního pokynu v písemné podobě. Zaměstnanci však byli školeni ústně, v týmových pohovorech či jiných školeních týkajících se„ BOZP“ o chování na halách a nedokonalostech autonomního robota, který není schopen číst všechny překážky ve své dráze, a o nutnosti dbát zvýšené opatrnosti v případě zastavení v dráze robota FTS tak, aby v dráze nebyla nízká překážka, tj. např. vidle VZV. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný si musel být vědom možného střetu vidlí VZV s FTS tahačem. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Poukazoval na to, že i při místním šetření soudu bylo prokázáno, že zaměstnanci, jejichž náplní práce je doplňování dílů na jednotlivá pracoviště výrobní linky, nemohou své úkoly plnit jinak, než že zastavují své vozíky v dráze FTS tahače, aby mohli vyložit plné a naložit prázdné přepravní palety, čímž nutně musí porušovat směrnici zmiňovanou žalobkyní. O údajném ústním pokynu ohledně zákazu směru pokládky vidlí VZV hovořili až v rámci svých svědeckých výpovědí svědci [příjmení] a [příjmení], oba zaměstnanci žalobkyně. Žalovaný nadále zpochybňoval tvrzení žalobkyně, že se dne [datum] zúčastnil školení ohledně pravidel a pokynů pro provoz FTS tahačů na halách. Namítal nedostatečný způsob proškolování zaměstnanců a popíral, že by byli nadřízenými ústně informováni o tom, že vozíky VZV nemají parkovat proti směru jízdy FTS tahače. Poukazoval na to, že i svědek [příjmení] potvrdil, že dodržování zákazu stavění vozíků do dráhy FTS tahače nebylo možné a zaměstnanci žalobkyně při plnění pracovních úkolů tak činit museli, a že zároveň bylo zaměstnancům známo, že tahače FTS jsou vybaveny automatickým zařízením, které FTS tahač před překážkou zastaví a umožní mu opětovnou jízdu poté, co je překážka odstraněna. Žalovaný je přesvědčen o tom, že až do nehody nebylo žalobkyni, ani jejím zaměstnancům, známo, že automatické zařízení zastavující FTS tahače před překážkou na překážky nízké, jako jsou vidle VZV, nereaguje, neboť pokud by tomu tak bylo, byla by taková skutečnost zcela jistě obsažena v textu interního předpisu již před nehodou a nikoliv až po ní. V odvolání zpochybňoval i výši žalobkyní uváděné škody. Navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukazovala na to, že vnitřní předpisy žalobkyně s názvem„ Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách“ v rozhodné době v oddílu 2.6 obsahovaly obecný příkaz spočívající v tom, že obsluha manipulačního vozíku nesmí najíždět či stavět do dráhy FTS vozík a paletu. Po škodné události do těchto pravidel byla doplněna výslovná zmínka o tom, že„ paprsek skeneru“ snímá prostor od výšky 80 mm, tudíž úkolem obsluhy je zabezpečit, aby v prostoru před tahačem nezasahovaly vidle ekonoru (jiný výraz pro manipulační vozík) a ostatní technické prostředky pod touto snímanou plochou. Toto doplnění pravidel bylo provedeno i proto, že pravidla nově povolovala stát ve výjimečných případech v dráze FTS tahače:„ stát na dráze a před FTS je povoleno pouze v případě úkonů nutných pro zajištění výměny materiálu u montážní linky“. Znění původního textu Pravidel však nenechávalo žádný prostor pro pochyby o tom, co se smělo, respektive spíše nesmělo, tedy stavět cokoliv do dráhy FTS tahače. Do dráhy FTS tahače se nesměl stavět ani manipulační vozík, ani paleta a to nehledě na to, jestli by se manipulační vozík postavil do dráhy FTS tahače přední, boční nebo zadní částí, nebo jestli by měl vidle zcela u země, ve výšce jednoho metru nad zemí nebo zcela nahoře. Nová úprava byla odůvodněna tím, že skenery překážek jsou již na lepší úrovni, proto je možné, aby se ve výjimečných případech stavěly do dráhy FTS tahačům manipulační vozíky. Původní text pravidel byl zcela vyhovující a obsluze manipulačních vozíků nenechával žádný prostor pro úvahy nad tím, co lze stavět do dráhy FTS tahače. Podle žalobkyně zákaz, který v pravidlech byl, byl jednoznačně splnitelný a žalovaný měl možnost manipulační vozík odstavit o několik metrů dále na místě, kde by ke škodné události nemohlo dojít. Dále uvedla, že pokud žalovaný zpochybňoval svůj podpis na listině o proškolení, svá tvrzení neprokázal. Poukazovala i na to, že svědek [příjmení] byl pracovně zařazen na svařovně, je proto logické, že nebyl s příslušnými pravidly, o která se jedná, seznamován. Žalobkyně disponovala informací o tom, že senzor FTS tahače na překážky blízko u země nereaguje a připomněla, že svědci [příjmení] a [příjmení] vypověděli, že si nepamatují, že by došlo alespoň k jedné stejné či obdobné škodné události, která je předmětem sporu. K výši škody uvedla, že byla určená dodavatelem žalobkyně, který provedl opravu poškozeného FTS tahače. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů. 7. Poté, co zopakoval výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], uzavřel, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by nebyl seznámen s Pravidly a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách platnými od [datum], ovšem pravidlo, které striktně zakazovalo najíždět či stavět do dráhy FTS manipulační vozíky, nebylo reálné v praxi dodržovat. Naproti tomu měl odvolací soud za zpochybněné tvrzení žalobkyně, že zaměstnanci byli ústně speciálně proškoleni o tom, že v případě VZV nesmějí být vozíky zastaveny v protisměru tahače FTS, tedy vidlemi proti tahači“, a uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný byl, byť ústně, proškolen či upozorněn či jiným způsobem mu bylo dáno na vědomí v době před škodní událostí, že způsobem jak VZV postavil, jej do dráhy FTS stavět nelze. Uvedl, že vyhodnotil-li žalovaný situaci tak, že je třeba VZV zastavit v dráze tahače FTS, což bylo běžnou tolerovanou praxí, kterou si vyžádal provoz žalobkyně, a za situace, kdy dosud nedošlo k žádné nehodě mezi obslužným vozidlem a tahačem FTS a bylo známo, že tahač FTS je schopen rozpoznat překážku v dráze a automaticky se zastavit, a nebylo prokázáno, že by byl ústně proškolen o tom, že tahač FTS rozpozná překážku až od výšky 80 mm, šlo o situaci, kdy žalovaný o tom, že může způsobit škodu, vědět vzhledem k okolnostem nemusel a nemohl. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat zavinění na straně žalovaného. 8. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jednak odmítl dovolání žalobkyně směřující proti výrokům rozsudku krajského soudu o nákladech řízení (výrok I.) a dále rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Dovolací soud shledal dovolání přípustným pro řešení procesní otázky, jaké náležitosti má o