23 CO 274/2021-391 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu v Kolíně domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou mu žalovaná dala dopisem ze dne [datum] pro nadbytečnost v důsledku rozhodnutí o organizační změně ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobce namítal, že ve skutečnosti k provedení této organizační změny nedošlo, žalovaná hledá zaměstnance na žalobcovo pracovní místo a skutečné důvody, pro které žalovaná rozvázala pracovní poměr účastníků řízení, se liší od důvodu uvedeného ve výpovědi. 2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) určil, že„ rozvázání pracovního poměru účastníků řízení výpovědí, kterou dala žalovaná žalobci dopisem ze dne [datum], je neplatné“ (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 44 094, 88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 3. Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná v březnu 2020 rozhodla s účinností od [datum] o sloučení oddělení projektů a vzorků, jehož vedoucím byl žalobce, s oddělením designu a rozhodla tak o zrušení jeho pracovního místa, avšak dospěl k závěru, že žalovaná„ ve skutečnosti uvedeným rozhodnutím nesledovala snížení počtu vedoucích zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce, jak skutkově tvrdila, nýbrž výlučně zdánlivé vytvoření důvodu pro rozvázání pracovního poměru účastníků řízení, kterým by zakryla skutečné důvody spočívající v domnělém nebo skutečném porušování povinností žalobce vztahujících s k jím vykonávané práci, popřípadě spočívající v mimoprávních okolnostech, jako jsou jeho vztahy k jiným zaměstnancům žalované“. Podle soudu prvního stupně„ nahodilá okolnost, že následkem dalšího hospodářského vývoje již žalovaná pracovní místo žalobce neobsadila, nemá pro úsudek o skutečném důvodu rozvázání pracovního poměru účastníků řízení význam“. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. V jeho obsáhlém odůvodnění shrnula obecnou problematiku skončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, ocitovala bohatou judikaturu, která se touto oblastí pracovně právních vztahů zabývá, podrobně shrnula (a zopakovala) svůj náhled na vznik a vývoj celé mezi účastníky sporné situace předcházející (a následující po) předmětné výpovědi z pracovního poměru účastníků, rozebrala průběh řízení před soudem prvního stupně a jednotlivé provedené důkazy z hlediska jejich relevantnosti, věrohodnosti a správnosti skutkových a právních závěrů, které z nich soud prvního stupně vyvodil. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávnost těchto závěrů, přičemž se znovu dovolávala rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, zejména rozsudku ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1494/2014, a aprobovaný závěr o nepodstatnosti pohnutek, které zaměstnavatele vedly k přijetí rozhodnutí o organizační změně ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání žalované nepřináší žádné nové skutečnosti, s tvrzeními, které žalovaná v odvolání uvedla, se soud prvního stupně plně vypořádal, žalobce se s jeho závěry ztotožňuje a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Žalobci byla dne [datum] předána listina z téhož dne, jíž s ním žalovaná s odvoláním na § 52 písm. c) zákoníku práce ukončila pracovní poměr výpovědí s tím, že se žalobce na základě rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce z [datum] stal jako zaměstnanec nadbytečným. 8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 366/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 9. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. 10. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 11. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila úkon k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného úkonu skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Zejména je pak na žalovaném, aby prokázal, že ke dni právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto právním jednání skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru. 12. Soud prvního stupně nepochybil v posouzení dodržení lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, když žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr účastníků podle žalobou napadené výpovědi skončit. Správně posoudil i otázku dodržení formálních náležitostí výpovědi ve smyslu § 50 zákoníku práce, neboť byla dána písemně z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce a rovněž skutkové vymezení výpovědního důvodu, lze pokládat za dostatečné tak, aby uplatněný výpovědní důvod nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. 13. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce podle pracovní smlouvy, ve znění jejích dodatků, u žalované v pracoval (s účinností od [datum]) jako„ [anonymizováno 5 slov]“. Ve výpovědi je dále zcela jednoznačně uvedeno, že výpověď je dávána„ podle § 52 písm. c) zákoníku práce“ (tzn. pro nadbytečnost) a žalobce byl současně seznámen i s obsahem„ Interního zápisu [příjmení] [jméno] [příjmení]“ ze dne [datum], z něhož vyplývá, že bylo rozhodnuto„ o sloučení dvou oddělení a to [anonymizována dvě slova] (manažer oddělení: [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] (manažer oddělení: [jméno] [příjmení])“, za účelem„ zvýšení efektivity firmy [právnická osoba]“ s tím, že tato dvě oddělení povede od [datum]„ stávající manažer oddělení [anonymizováno]“. Z textu výpovědi a podpisu žalobce (s datem [datum]) na„ Interním zápisu“ je zřejmé, že nebyl-li žalobce do té doby o přijetí nějakých organizačních změn informován, stalo se tak nejpozději současně s doručením výpovědi. 14. Soud prvního stupně vzal na základě provedeného dokazování správně za prokázané, že„ žalovaná v březnu 2020 rozhodla o snížení počtu zaměstnanců sloučením oddělení projektů a vzorků [anonymizována tři slova], a to s účinností od [datum]“. Za poněkud nadbytečné však pokládá odvolací soud z popudu žalobce prováděné dokazování a zkoumání, kdy konkrétně takové rozhodnutí mělo být přijato, jestli to bylo na tzv. [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] nebo šlo až o rozhodnutí jednatele datované [datum], zda se dne [datum] vůbec [příjmení] [jméno] [příjmení] skutečně konal a kdo se ho účastnil. 15. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila, že rozhodnutí o organizační změně není právním úkonem (právním jednáním), a jako takové nepodléhá přezkumu soudu z hlediska své platnosti (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2617/2014). Uvedené však neznamená, že při zjišťování obsahu takového rozhodnutí (opatření) je možno ignorovat interpretační pravidla a postupy pro výklad volních projevů, tedy právních jednání či právních aktů; nelze přitom pochybovat, že rozhodnutí o organizační změ