23 CO 275/2021-222 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu Praha - východ domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou dne [datum] pro nadbytečnost v důsledku rozhodnutí žalované ze dne [datum] o snížení stavu zaměstnanců a zrušení pozice vedoucího právního oddělení za účelem zvýšení efektivnosti a snížení nákladů s účinností od [datum]. Namítal, že nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro dání platné výpovědi, jelikož nebylo platně přijato rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost žalobce nenastala, a nebyla tak ani dána příčinná souvislosti mezi uvedeným rozhodnutím a nadbytečností žalobce. Podle žalobce došlo k pouze účelové změně (předsedkyně představenstva se rozhodla nahradit žalobce zaměstnancem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]), která byla zastřena rozhodnutím o změně organizační. Rozhodnutí nebylo přijato osobou k tomu oprávněnou, když bylo přijato pouze předsedkyní představenstva, nikoliv představenstvem samotným a nemělo za cíl zrušení pracovní pozice žalobce, ale pouhou jeho výměnu. Konečně žalobce namítal i to, že výpovědní důvod uvedený ve výpovědi nebyl vymezen natolik určitě, aby jej nebylo možné zaměnit, jelikož z výpovědi, ani z rozhodnutí o organizační změně, nelze vyložit konkrétní skutečnosti o obsahu organizační změny. 2. Okresní soud Praha - východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou přípisem ze dne [datum] je neplatná, se zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 27 104 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že předmětná výpověď z pracovního poměru splňovala zákonné náležitosti, jak co do formy, tak určitosti skutkového vymezení výpovědního důvodu, výpovědi předcházelo rozhodnutí o organizační změně přijaté k tomu kompetentní osobou, v důsledku něhož se stala práce žalobce pro žalovanou nepotřebnou, přičemž účinnost organizační změny vedoucí k žalobcově nadbytečnosti nastala předtím, než skončil žalobcův pracovní poměr uplynutím výpovědní doby a žalovaná nebyla povinna žalobci nabízet jinou práci popř. zkrácení jeho pracovního úvazku. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, v němž setrval na všech svých výhradách vůči platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] uplatněných již v žalobě, vytýkal soudu prvního stupně chybná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Podrobně rozebíral obsah své pracovní náplně ve funkci vedoucího právního oddělení žalované s tím, že tato pracovní náplň zůstala zcela zachována, pouze ji v plné šíři převzal jiný zaměstnanec žalované. Podle žalobce tak rozhodnutí žalované o organizační změně sledovalo jiný cíl, než zrušení pracovního místa vedoucího právního oddělení, a to personální změnu na tomto místě, když žalovaná pouze předstírala zrušení pracovního místa žalobce, aby je mohla uvolnit pro pana [jméno] [příjmení]. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odmítla žalobcovu odvolací argumentaci s tím, že jde o pouhé opakování námitek, s nimiž se správně vypořádal již soud prvního stupně. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrad nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobci byl dne [datum] doručen dopis žalované z téhož dne, jímž s ním žalovaná s odvoláním na § 52 písm. c) zákoníku práce ukončila pracovní poměr výpovědí s tím, že se žalobce stal nadbytečným„ vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele ze dne [datum] o snížení stavu zaměstnanců a zrušení pozice vedoucího právního oddělení za účelem zvýšení efektivnosti a snížení nákladů, a to s účinností ke dni [datum]“. 8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 12. 2018, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 333/2018 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 9. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. 10. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 11. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila právní jednání směřující k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného právního jednání skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru v něm byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Zejména je pak na žalovaném, aby prokázal, že ke dni právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru. V případě výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost v důsledku rozhodnutí o organizační změně ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce je pak na žalovaném zaměstnavateli, aby dále prokázal, zejména že bylo k tomu kompetentní osobou (orgánem společnosti) přijato rozhodnutí o organizační změně, v jehož důsledku se stal žalobce nadbytečným, a že účinnost organizační změny nastala nejpozději v následující pracovní den po uplynutí výpovědní doby podle výpovědi dané z tohoto důvodu žalobci. 12. Soud prvního stupně nepochybil v posouzení dodržení lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti skončení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, když pracovní poměr žalobce měl podle předmětné výpovědi skončit uplynutím výpovědní doby dnem [datum] a žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána v pondělí dne [datum]. 13. Správně okresní soud posoudil i otázku dodržení formálních náležitostí výpovědi ve smyslu § 50 zákoníku práce, když výpověď byla dána písemně a skutkové vymezení uplatněného výpovědního důvodu je dostatečné. Odvolací soud v tomto směru ztotožňuje s argumentací obsaženou v odstavci 30 napadeného rozsudku, kde se soud prvního stupně podrobně a s odkazy na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR vypořádal s námitkami žalobce týkajícími se právě určitosti skutkového vymezení výpovědního důvodu. Odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožňuje a na citovanou pasáž napadeného rozsudku pro zjednodušení odkazuje. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. 14. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce podle pracovní smlouvy, ve znění jejích dodatků, u žalované pracoval jako vedoucí právního oddělení. Soud prvního stupně vzal na základě provedeného dokazování správně za prokázané, že rozhodnutí předsedkyně představenstva žalované o organizační změně ze dne [datum] spočívající ve zrušení pozice vedoucího právního oddělení bylo vyústěním postupného dosahování strategie zefektivňování pracovních činností a snižování nákladů, která byla na jednání představenstva žalované probírána již v polovině roku 2018, a kde byla j