23 CO 278/2021-105 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu v Rakovníku domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného mu zaměstnavatelem [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] z důvodu porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem s tím, že konkrétní důvody, které jsou v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedeny, považuje žalobce za nepravdivé, smyšlené a účelové, když se žalobce nikdy nedopustil hrubého porušení povinností zaměstnance. 2. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které dala (původní) žalovaná žalobci z důvodu porušení pracovních povinností zvlášť závažným způsobem, je neplatné (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 21 696 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). 3. Soud prvního stupně konstatoval, že bylo na žalovaném zaměstnavateli, aby prokázal, že u žalobce byla splněna podmínka okamžitého zrušení pracovního poměru v subjektivní lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy zaměstnavatel zjistil, že se žalobce měl dopouštět jím tvrzených porušení pracovních povinností. Přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) žalovaná (původní) však nebyla schopna sdělit, kdy konkrétně mělo k jednotlivým tvrzeným porušením ze strany žalobce dojít a doložit k těmto svým tvrzením důkazy, když pouze uvedla, že pochybnosti o činnosti žalobce začala mít již počátkem roku 2018 poté, co převzala (bez konkrétního bližšího časového údaje) účetnictví žalované paní [jméno] [příjmení], která, jako účetní, upozorňovala na pochybení žalobce, a následně začal vyzývat a upozorňovat na pochybení žalobce také jednatel žalované (původní) [jméno] [příjmení], což bylo hlavně v měsících březen, duben a květen 2019. Na základě těchto„ velmi obecně doplněných tvrzení“ dospěl soud prvního stupně k závěru, že zanikla možnost žalované rozvázat se žalobcem pracovní poměr jednostranným úkonem uplynutím subjektivní lhůty dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, neboť„ žalovaná, jak sama tvrdí, se o důvodech k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděla nejpozději v březnu roku 2019“, když„ v tuto dobu měl již žalobce upozorňovat na tvrzená pochybení jednatel žalované [jméno] [příjmení]“. Soud prvního stupně se proto již„ nezabýval otázkou, zda okamžité zrušení pracovního poměru bylo důvodné, tj. zda důvody okamžitého zrušení pracovního poměru tak, jak jsou uvedeny v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] představují porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a zda opravňovaly zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem, navíc za situace, kdy žalobce prokázal předloženou generální plnou mocí, že byl oprávněn za žalovanou jednat ve všech záležitostech právních, obchodních, úředních, finančních a jiných, kdy naopak tvrzení žalované, že dne [datum] mělo dojít k vypovězení této plné moci, prokázáno nebylo“. 4. Proti tomuto rozsudku podala (původní) žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a to konkrétně v tom, že se žalovaná o všech důvodech okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce dozvěděla nejpozději v březnu 2019, tedy ve lhůtě delší než 2 měsíce před okamžitým zrušením pracovního poměru. Podle žalované, pokud by byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny jí navržené důkazy, soud by k takovému závěru nemohl dojít a nedošel by ani k nesprávnému právnímu závěru o tom, že subjektivní lhůta dle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce nebyla v daném případě zachována, pročež právo rozvázat se žalobcem uvedeným způsobem pracovní poměr zaniklo. Zejména namítala, že soud prvního stupně neprovedl žalovanou navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, konkrétně výslechy jednatele a likvidátora žalované (původní), účetní [jméno] [příjmení] a dalších svědků, z nichž by bylo zjištěno, v jakém okamžiku se žalovaná dozvěděla o jednotlivých důvodech okamžitého zrušení pracovního poměru. Poukazovala na to, že v okamžitém zrušení pracovního poměru„ uvedla vícero důvodů, v důsledku jejichž existence byla oprávněna pracovní poměr s žalobcem okamžitě zrušit“ a vytýkala soudu prvního stupně, že se„ spokojil s dílčími zjištěními dovozenými z procesního tvrzení žalované, aniž by žalované umožnil prokázat konkrétní tvrzení o okamžicích, ve kterých se žalovaná dozvěděla o jednotlivých jednáních žalobce porušujících zvlášť hrubým způsobem povinnosti žalobce vyplývajících z právních předpisů k jím vykonávané práci“. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. 5. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Krátce po podání odvolání ([datum]) byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno], zjištěn úpadek žalované, na její majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanoven [osobní údaje žalovaného], [IČO] (který tak vstoupil do práv a povinností žalované v tomto [anonymizováno]). 7. Usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 10 C 168/2019 - 87, soud prvního stupně vyrozuměl účastníky o tom, že prohlášením konkursu bylo řízení přerušeno a o podmínkách, za jejichž splnění lze v řízení pokračovat. Podáním ze dne [datum] žalobce navrhl, aby bylo v řízení pokračováno. Po opětovném doručení napadeného rozsudku byla věc předložena odvolacímu soudu. 8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Žalobci byla dne [datum] doručena poštou listina datovaná dnem [datum], nazvaná„ Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce – pro porušení pracovních povinností zvlášť závažným způsobem“, v níž žalovaná žalobci oznámila, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Ve skutkovém vymezení důvodu rozvázání pracovního poměru bylo žalobci vytýkáno, že: „ objednával za společnost zboží, např. od [právnická osoba] [anonymizováno], které však není v majetku žalované evidováno a ani nebylo fyzicky dohledáno“ a existuje podezření, žalobce z finančních zdrojů společnosti zakoupil zboží, které použil pro vlastní potřebu „ prováděl z platební karty společnosti výběry z bankovního účtu, které nebyly dosud nijak proúčtovány, a nedoložil doklady k výběrům peněžních prostředků z účtu společnosti. Nijak neprokázal důvod těchto výběrů a použití finančních prostředků“ a existuje podezření, že vybrané prostředky použil pro vlastní potřebu.„ Pokladní doklady, které předal společnosti, z větší části nekorespondují s daty výběru a nepokrývají veškerou vybranou hotovost.“ „ účetnictví žalované, na kterém do [datum] spolupracoval s bývalou paní účetní [jméno] [příjmení], se nezakládalo na pravdě a bylo zcela zkreslené“ „ v říjnu a listopadu 2018 dal bez předchozího souhlasu pokyn k úhradě faktur bývalé účetní, přestože účetnictví nebylo řádně předané a ukončené“ „ na opakované žádosti ze strany účetní společnosti a jednatele žalované, nedoložil doklady k vybrané hotovosti“ 10. Vzhledem k době, kdy došlo k právním jednáním směřujícím k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, která jsou předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do [datum], tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti (část) zákon č. 285/2020 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 11. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 12. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do dvou měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však do jednoho roku od dne, kdy důvod k výpovědi vznikl. 13. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. 14. Podle ustanoven