23 CO 88/2022-545 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Ústí nad Labem (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované upustit od nerovného zacházení se žalobkyní, spočívajícího v zastavení jejího nápadu jako člence senátu a jako samosoudkyně oddělení 14, úseku občanskoprávního a jejím zařazením jako soudkyně do oddělení 16 a 40, úseku správního soudnictví, a dále povinnost odstranit následky nerovného zacházení se žalobkyní tak, že prostřednictvím předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem ve lhůtě tří dnů od doručení rozsudku vydá dodatek rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bude žalobkyni plně obnoven nápad jako člence senátu i jako samosoudkyni v oddělení 14, úseku občanskoprávního, a jímž bude zároveň vyřazena z oddělení 16 a 40, úseku správního soudnictví (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na ochranu před nerovným zacházením v pracovním poměru soudkyně spočívajícím v jejím přeložení z občanskoprávního úseku na úsek správního soudnictví, na základě dodatku k rozvrhu práce ze dne [datum], vydaného předsedkyní žalované, s účinností od [datum]. Bylo tak učiněno bez souhlasu žalobkyně a proti její jasně vyjádřené vůli a dle žalobkyně i v rozporu s principem rovného zacházení s ní jako zaměstnancem žalované, přes nesouhlas kolegia předsedů senátů civilního úseku a soudcovské rady. Konkrétní jednání žalované spočívající v nerovném zacházení ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákoníku práce spatřovala žalobkyně v tom, že jí byla změněna náplň výkonu funkce z civilní na správní agendu, ačkoliv bylo možné práci rozdělit mezi soudce, kteří ji vykonávali doposud. I když byla předsedkyní žalované prezentována určitá kritéria, na základě kterých byli konkrétní dva soudci vybráni, tyto nebyly dodrženy. Soud prvního stupně uzavřel, že v jednání žalované prostřednictvím její předsedkyně nelze shledat obecně, ani zároveň konkrétně ve vztahu k žalobkyni, jednání svévolné či škodolibé, přičemž zdůraznil, že předmětem přezkumu jednání žalované není přezkum z hlediska správy soudu, řešení existujících problémů zatíženosti ve smyslu jejich správnosti nebo vhodnosti vedle jiných možných řešení. Tím, že žalobkyni žalovaná přidělila práci stejného druhu, výkonu činnosti soudce v jiném soudním oddělení žalovaná prostřednictvím svého vedení vykonávala své pravomoci ve smyslu § 41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích a k tomuto kroku přistoupila z objektivní potřeby řešení posílení svého úseku správního soudnictví, a to na úkor jiného, v tu dobu málo zatíženého úseku – úseku civilního. Pro volbu konkrétních soudců žalovaná zvolila postup volby spíše bezformální, když formální postup (například ve formě výběrového řízení v takovém případě není upraven). Žalovaná vybrala dva soudce z okruhu soudců určených na základě jejich aktuálního zařazení a vytížení, s přihlédnutím k jejich možnému přesunu a schopnostem. Pokud se žalovaná rozhodla některé ze soudců do výběru nezařadit, učinila tak dle závěru soudu prvního stupně z důvodu, které z prvního stupně neshledal svévolnými či škodolibými. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalovaná. Poukazovala na vadu řízení spočívající v chybném postupu soudu prvního stupně, který rozhodl ve věci a rozsudek vyhlásil v jiném složení senátu, než ve kterém bylo jednáno, kdy bylo odročeno jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku. Měla výhrady i k osobě přísedící paní [příjmení], kdy poukazovala na to, že měl být členem senátu namísto omluveného přísedícího [příjmení] přísedící pan [příjmení], který byl členem senátu již v průběhu řízení. Poukazovala na to, že seznámení nové členky senátu s obsahem spisu bylo učiněno při„ neveřejném jednání“, ačkoliv občanský soudní řád takový institut nezná. Fakticky se jednalo o poradu senátu, ale vzhledem k rozsahu provedeného dokazování ve věci provedenou s nedostatečným časovým prostorem. Poukazovala na to, že mělo být postupováno podle § 119 odst. 3 o. s. ř. Soudu prvního stupně vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav, kdy zpochybnila zejména závěr o potřebě posílení správního úseku žalované. Ačkoliv již v minulosti došlo k určitým opatřením k řešení situace na tomto úseku, která však nebyla žádným relevantním způsobem vyhodnocena, přesto došlo ke snížení počtu nedodělků na tomto úseku. Dle žalobkyně měl soud konstatovat, že byla učiněna nabídka předsedů senátů civilního úseku vypomoci na správním úseku, že předvýběr místopředsedkyní byl učiněn bez respektování údajných kritérií stanovených předsedkyní žalované. Nebyl dán žádný důvod, proč by mělo být při volbě soudce k zařazení na správní úsek vybíráno z okruhu soudců, kteří vykonávají již samosoudcovskou agendu. Setrvávala na stanovisku, že ona byla vybrána na základě nahodilé skutečnosti, kdy předseda senátu správního úseku uvedl, že by se mu s žalobkyní dobře spolupracovalo. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci, když odmítl aplikovat rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně dle žalobkyně pochybil při právním hodnocení skutkových okolností tím, že se nezabýval tvrzeními žalobkyně o všech konkrétních skutkových okolnostech, ve kterých spatřovala nerovné zacházení. Pokud by se jimi z dostatečně zabýval, dospěl by k závěru, že agenda správního soudnictví nebyla tak zatížena, aby bylo potřeba posilovat tento úsek o soudce z občanskoprávního úseku, ale situace mohla být řešena sloučením úseku správního soudnictví obou poboček žalované do jediného úseku. Nebyla dosud ani vyhodnocena efektivita dosavadních opatření, kterými byla výpomoc soudců občanskoprávního úseku v některých podagendách správního soudnictví. I pro případ, že by byla dána potřeba přesunu dvou soudců občanskoprávního úseku trvale na agendu správního soudnictví, setrvává žalobkyně na tom, že žalovaná postupovala svévolně a nerovně. I když určila nějaká kritéria, ne všemi se řídila. Nebyly využity například předchozí zkušenosti konkrétní osoby soudkyně občanskoprávního úseku, [anonymizováno] [příjmení], ve správním soudnictví, ale naopak jí bylo přislíbeno, že již nebude tuto agendu vykonávat. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s přikázáním k rozhodnutí do jiného senátu, případně aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žalobě v plném rozsahu vyhověno. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukazovala na to, že soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí žalované týkající se organizačních opatření nutných pro řádný chod soudu jako celku, když otázka přeřazení soudců na určitou agendu při současné změně rozvrhu práce je otázkou manažerského rozhodnutí předsedy soudu. Takové rozhodnutí je možné přezkoumat pouze žalobou podle § 82 správního řádu soudního na ochranu před nezákonným zásahem, čehož žalobkyně využila. Soud prvního stupně rozhodl dle žalované na základě dostatečného rozsahu provedeného dokazování a závěr řádně odůvodnil. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že řízení bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném obsazení senátu při vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, které se lišilo od obsazení během řízení před tímto soudem. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně při jednání konaném dne [datum] jednal senát ve složení předseda senátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a přísedící [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na [datum]. Přísedící [jméno] [příjmení] byl k shora uvedenému jednání soudu prvního stupně dne [datum] předvolán v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně poté, kdy se z účasti u jednání omluvil přísedící [příjmení]. Dne [datum], tedy bezprostředně před termínem jednání, při kterém mělo být vyhlášeno rozhodnutí, byla soudu prvního stupně zaslána omluva přísedícího [jméno] [příjmení], který současně připojil písemnou žádost o ukončení funkce přísedícího ze zdravotních důvodů. Soud prvního stupně za tohoto stavu postupoval správně, pokud rozhodl o povolání jiného přísedícího v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu, neboť s ohledem na důvody omluvy přísedícího [příjmení] je nepochybné, že by se nezúčastnil ani případného odročeného jednání v budoucnu. Na pokyn předsedy senátu byla proto předvolána přísedící [jméno] [příjmení]. Tento postup je zcela v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně ve znění účinném do 14. 11. 2021, dle kterého jsou přísedící v trestních, civilních pracovněprávních věcech přibíráni v abecedním pořadí počínaje písmenem„ A“ dle seznamu pří