24 CO 38/2020-649 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil, že žalovaná [jméno] [příjmení] není dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřel [datum], ze závěti tohoto zůstavitele ze dne [datum] (výrok I.). Dále soud prvního stupně tímto rozsudkem (výrokem II.) uložil žalované [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 51 068 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. tohoto rozsudku uložil soud prvního stupně žalované [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k rukám právní zástupkyně těchto žalovaných náklady řízení ve výši 26 015 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Konečně výroky IV. a V. tohoto rozsudku rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení státu, a to tak, že žalované [jméno] [příjmení] uložil povinnost zaplatit žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k rukám ČR – Okresního soudu v Příbrami - náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení, a žalované [jméno] [příjmení] uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami – náhradu nákladů řízení 15 276,04 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. 2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žaloba žalobkyně byla podána důvodně. [příjmení] skutečností bylo v dané věci to, že zůstavitel [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], zanechal čtyři zákonné dědice, a to manželku, [jméno] [příjmení], a 3 dcery, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], současně zanechal i své pořízení pro případ smrti, označené jako závěť, datované [datum], ve kterém uvedl toto:„ [adresa] v [obec] odkazuji dceři [jméno]“, v pozůstalostním řízení po [jméno] [příjmení] vznikl skutkový spor o dědické právo po tomto zůstaviteli, v důsledku čehož notář, jako pověřený soudní komisař, odkázal žalobkyni [jméno] [příjmení] a žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na podání sporné žaloby proti [jméno] [příjmení] na popření dědického práva [jméno] [příjmení] po zůstaviteli [jméno] [příjmení] ze závěti tohoto zůstavitele ze dne [datum] (právní moc [datum]), žalobkyně podala tuto spornou žalobu k soudu včas ([datum]) proti [jméno] [příjmení] a následně i proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které samy tuto žalobu k soudu nepodaly, aby tak okruh účastníků tohoto sporného řízení byl stejný, jako je okruh účastníků pozůstalostního řízení po zůstaviteli. Pokud jde o otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení, tak jedná se o zvláštní typ určovací žaloby, u níž naléhavý právní zájem žalobkyně vyplývá přímo z právního předpisu, žalobkyně tak není povinna tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na jí požadovaném popření dědického práva [jméno] [příjmení] po zůstaviteli z konkrétní závěti zůstavitele. Přestože žalobkyně a žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] napadly posuzovanou závěť zůstavitele i co do její pravosti tou svojí námitkou, že listina nebyla psána vlastní rukou zůstavitele a nebyla zůstavitelem vlastní rukou podepsána, tak v situaci, kdy byla vůči této závěti (její platnosti) ze strany žalobkyně a žalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vznesena i námitka, týkající se její neplatnosti, v souvislosti s tím, že k rozhodnému datu, tedy [datum], nebyl zůstavitel, vzhledem ke svému zdravotnímu (duševnímu) stavu, způsobilý právně jednat pro přítomnost duševní poruchy, zabýval se přednostně otázkou platnosti této závěti před zkoumáním její pravosti, přičemž za ztěžejní považoval provedený důkaz znaleckým posudkem znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]., v němž tento znalec vyslovil závěr (odborný), svědčící s dostatečnou mírou pravděpodobnosti o tom, že zůstavitel k datu [datum] měl takový svůj zdravotní (duševní) stav, v němž nebyl schopen chápat smysl právního jednání, jímž je sepis závěti, protože k tomuto datu trpěl duševní poruchou, a to multiinfarktovou demencí, kdy se jedná o onemocnění trvalé, nevratné, postihující globálně cévní systém organismu člověka, tato demence byla k rozhodnému datu u zůstavitele přítomna v mírném až středně těžkém stupni, počátek této demence u zůstavitele stanovil k přelomu let 2013 a 2014, přičemž tyto své odborné závěry tento znalec při jednání soudu zcela přesvědčivě a hodnověrně zdůvodnil. Byl-li pak ve věci proveden důkaz i dalším znaleckým posudkem soudního znalce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak i ten dospěl ve svých odborných závěrech k závěru, že zůstavitel k rozhodnému datu trpěl demencí, avšak podle jeho názoru jen v mírné formě, která jej nediskvalifikovala z právního jednání, kterým je sepis a podepsání závěti. Při svém osobním slyšení před soudem tento znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] své odborné (odlišné) závěry přesvědčivě neobhájil. Důvod pro zpracování revizního znaleckého posudku neshledal za situace, kdy pro něj byl přesvědčivý znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Vzhledem k tomuto závěru o neplatnosti zkoumané závěti z hlediska § 581 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, nečinil již v řízení další dokazování, vztahující se k pravosti této listiny (závěti), sám o sobě totiž tento závěr postačoval k tomu, aby bylo žalobě žalobkyně vyhověno. Podle výsledku řízení pak rozhodl o povinnosti žalované [jméno] [příjmení] hradit náklady řízení úspěšné žalobkyně a i žalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i o povinnosti žalované [jméno] [příjmení] hradit státu vzniklé náklady řízení. 3. Včasná odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podaly, prostřednictvím svých zástupců, žalovaná [jméno] [příjmení] (tato napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím věcném výroku I.) a žalobkyně (tato napadla rozsudek soudu prvního stupně výlučně jenom v nákladových výrocích, jež se týkají její osoby). 4. Žalovaná [jméno] [příjmení] v důvodech svého odvolání vytýká soudu prvního stupně neúplné zjištění rozhodného skutkového stavu věci v situaci, kdy nebylo vyhověno jejímu návrhu na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za té situace, kdy jsou k dispozici dva odlišné odborné závěry znalců a soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí neuvedl žádný skutečně přesvědčivý argument, pro který se rozhodl tzv. více důvěřovat znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a nikoliv znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soud přitom nemá odborné znalosti k tomu, aby tuto odbornou otázku sám mohl posoudit. Zamítnutí provedení tohoto důkazu jen s odkazy na výslechy svědků či účastníků, tedy laiků v oboru psychiatrie, je tak nedostatečné, nelogické zdůvodnění. Z jejího pohledu tak důkazní situace v posuzované věci neskýtá prostor k posouzení zkoumané závěti zůstavitele, jako neplatné, kdy zásadní je v dané věci odborný závěr lékaře - psychiatra, jenž by vypovídal o tom, zda duševní stav zůstavitele k datu pořízení zkoumané závěti s dostatečnou mírou pravděpodobnosti vylučoval či nevylučoval jeho kompetenci k tomu, aby platně toto právní jednání učinil. Závěr o tom, že zdravotní stav zůstavitele byl nepříznivý pro přítomnost duševní poruchy, způsobující jeho neschopnost právně jednat, tedy i pořídit závěť, by přitom musel být učiněn znalcem s vysokou mírou pravděpodobnosti. O takovou situaci se zde ale nejedná, pokud dva znalecké posudky z příslušného lékařského oboru, které byly v této věci podány, si ve svých odborných závěrech k této otázce odporují, když jeden znalec dospívá k odbornému závěru, že shromážděné podklady o zdravotním stavu zůstavitele jsou dostatečné pro učinění odborného závěru s vysokou mírou pravděpodobnosti o tom, že k datu pořízení zkoumané závěti trpěl zůstavitel závažným duševním onemocněním, v důsledku kterého byly k posuzovanému datu jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti zásadně postiženy, a naopak druhý znalec dospívá k odbornému závěru, že pro neexistenci relevantních podkladů není možné přijmout závěr s vysokou mírou pravděpodobnosti o nezpůsobilosti zůstavitele k rozhodnému datu pro přítomnost duševní poruchy k pořízení právního jednání, jímž je závěť. Proto bez provedení revizního ústavního znaleckého posudku za této situace nelze rozhodný skutkový stav v této věci zjistit a právně zhodnotit. Poukazuje pak dále na to, že obecně vzato je zapotřebí provádět výklad závěti konkrétního zůstavitele spíše ve prospěch platnosti takového právního jednání. Navrhla tak napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně v důvodech svého odvolání, kterým napadla samostatně nákladový výrok rozsudku soudu prvního sutpně, jež se vztahují k její osobě, poukazuje na to, že tarifní hodnota předmětu daného sporu o dědické právo po zůstaviteli je zjistitelná ze znaleckého posudku, který byl vypracován pro účely pozůstalostního řízení zůstavitele. Došlo tak z jejího po