25 CO 125/2022-82 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 28 C 12/2021-60, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 22 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 22 999 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 22 999 Kč od [datum] do [datum] (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 5 185,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že co do základu je nárok žalobkyně oprávněný, neboť soud je vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) rozhodnutím vydaném v trestním řízení. Žalobkyni vznikla škoda ve výši 22 999 Kč z důvodu podvodného jednání žalované. Soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 999 Kč od [datum] do [datum] s tím, že splatnost nároku na náhradu škody nastává bezodkladně po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění a v tomto případě žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou odeslanou [datum], která se do dispozice žalované dostala [datum], proto žalobkyni nárok na uplatnění úroku z prodlení za dobu předcházející nevznikl. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to proti výroku II. a souvisejícímu nákladovému výroku III. Namítala, že dle konstantní judikatury lze v trestním řízení splatnost nároku na náhradu škody odvozovat od okamžiku, kdy se obviněný o uplatněném nároku na náhradu škody dozvěděl a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2417/2007, a další judikaturu. V řešené věci trestní řízení předcházelo řízení ve věcech občanskoprávních a je tak nepochybné, že se žalovaná v proběhlém trestním řízení dozvěděla o uplatněném nároku na náhradu škody žalobkyní. Žalobkyně podala na žalovanou trestní oznámení, připojila se s nárokem na náhradu škody v trestním řízení a ze samotného výroku trestního příkazu se pak podává, jakého protiprávního jednání se žalovaná dopustila a v jaké výši byla škoda žalobkyni způsobena. Trestní příkaz nabyl právní moci [datum] a k tomu je nezbytné, aby byl doručen žalované. Žalobkyně má za to, že již nemusela žalovanou opětovně vyzývat k plnění nároku na náhradu škody a navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok napadeného rozsudku tak, že žalované uloží povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 999 Kč od [datum] do [datum] a přizná jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné. 4. Soud prvního stupně vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do limitu 30 000 Kč za účelem nákupu mobilního telefonu Iphone 5S64 GB za 22 999 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 34,9 % ročně a žalovaná se zavázala splatit jej ve 24. měsíčních splátkách po 1 306 Kč splatných vždy k patnáctému dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Ve smlouvě žalovaná mimo jiné uvedla, že je zaměstnankyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s čistým příjmem 17 300 Kč Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 11. 2014, č. j. 5 T 215/2014-73, který nabyl právní moci dne [datum], byla žalovaná odsouzena za přečin úvěrového podvodu spáchaný tím, že dne [datum] se záměrem obohatit se při sjednání úvěrové smlouvy s žalobkyní uvedla nepravdivé údaje rozhodné pro poskytnutí spotřebitelského úvěru na pořízení mobilního telefonu. Uvedla, že je zaměstnaná a dosahuje čistého měsíčního příjmu 17 300 Kč měsíčně, ačkoliv nebyla zaměstnankyní a stálého příjmu nedosahovala, a ačkoliv se zavázala k splacení poskytnutého úvěru, ničeho na něj neuhradila, mobilní telefon spolu s nejméně jednou osobou téhož dne zpeněžila, peníze si rozdělili a způsobila tak žalobkyni škodu ve výši 22 999 Kč. 5. Soud prvního stupně správně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). 6. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nebyl proto odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. 9. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud jde o základ nároku je rozhodnutím v trestním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, tedy v tomto případě je vázán obsahem výroku trestního příkazu Okresního soudu v Kladně shora uvedeného. Žalovaná se dopustila přečinu úvěrového podvodu, tedy zaviněného jednání, kterým způsobila žalobkyni škodu ve výši 22 999 Kč a proto je povinna jí ji uhradit. 10. Soud prvního stupně žalobu zamítl v rozsahu části uplatněného nároku na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 999 Kč od [datum] do [datum] s odůvodněním, že splatnost nastává teprve den poté, kdy byl dlužník k plnění náhrady škody vyzván. Obecně je platné, že osoba odpovědná za způsobenou škodu se dostává do prodlení tehdy, jestliže dluh nesplní den následující po dni, kdy byla poškozeným o plnění požádána a teprve od tohoto dne může poškozený požadovat úroky z prodlení. Pokud není škůdce vyzván k plnění dříve, než je podána žaloba, lze za kvalifikovanou výzvu k plnění považovat žalobu a prodlení pak počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena. V trestním řízení však platí, jak správně uvedla žalobkyně, že splatnost uplatněného nároku na škodu lze odvozovat od okamžiku, kdy se obviněný dozví o uplatněném nároku na náhradu škody. 11. Odvolací soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu listin z trestního spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 5 T 215/2014, a to úředního záznamu o trestním oznámení žalobkyně, vysvětlení žalované ze dne [datum], sdělení žalobkyně o výši škody a jejím připojení s nárokem na náhradu v trestním řízení trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 11. 2014, č. j. 5 T 215/2014-73, a doručenkou o doručení tohoto trestního příkazu žalované do vlastních rukou. Při podání vysvětlení žalovaná zjistila, co jí je kladeno za vinu a sama uvedla, že nic splácet nechtěla, potřebovala jen peníze. Žalobkyně se v trestním řízení připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 22 999 Kč. Z doručenky trestního příkazu bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaná převzala do vlastních rukou trestní příkaz a seznámila se s tím, že žalobkyni způsobila škodu nejméně ve výši 22 999 Kč. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná se nejpozději [datum] dozvěděla o uplatněném nároku žalobkyně na náhradu škody (již při samotném podání vysvětlení byla žalovaná seznámena s tím, co jí je kladeno za vinu a byla jí tak známo, jaké výše škody se žalobkyně v trestním řízení domáhá). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 22 999 Kč od [datum] na [datum], a to dle § 1968, § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 12. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že žalobkyni uplatněný nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 22 999 Kč od [datum] do [datum] přiznal. 13. Po změně napadeného výroku II. bylo třeba opětovně rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 91 % a žalovaná v rozsahu 9 %. Účastníci byli úspěšní poměrně a žalobkyně má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 82 %. Náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána dle § 224 odst. 2 za použití § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, a to na odměnu advokáta spočívající v jeho odměně za 4 úkony právní služby po 2 140 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), z částky 25 040,15 Kč a 4 paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho § 11 odst. 1 písm