25 CO 183/2021-271 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 8. 2020, č. j. 10 C 31/2018-178, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu škodu ve výši 900 714,81 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 97 920 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.), uložil žalobci povinnost nahradit vedlejší účastnici na straně žalované náklady řízení 122 185,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována a nárok žalobce promlčen není. Dle soudu prvního stupně je sice soudní exekutor povinen prostřednictvím zákonných nástrojů v exekučním řízení činit úkony k vymožení povinnosti dlužníkem dobrovolně nesplněné, ale žádné ustanovení mu neukládá povinnost poskytovat oprávněnému poučení o možnosti přihlásit se do jiného dražebního řízení. Taková odpovědnost náleží pouze věřiteli, v tomto případě žalobci. Ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovanou a vzniklou škodou, neboť nelze předjímat vydobytí pohledávky žalobce za žalovanou, i pokud by žalovaná nařídila exekuční příkaz a zástavní exekutorské právo k draženým nemovitostem povinného a jeho manželky, a vše by bylo zapsáno u příslušného katastrálního úřadu, pokud sám žalobce přihlášku do dražebního řízení nepodal. Nepodal-li žalobce svou přihlášku na uplatnění pohledávky do dražebního řízení včas, nelze zjistit, zda v rámci proběhlé dražby byla jeho pohledávka za povinným uspokojena. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná, a to pouze proti výroku II. a vytýkala soudu prvního stupně, že se v rámci odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s tím, proč jí nebyla přiznána náhrada nákladů za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) za první poradu s klientem dne [datum], když tento úkon byl uskutečněn a jeho uskutečnění bylo soudu řádně doloženo potvrzením o poradě s klientem. Jednalo se o nezbytný a účelný úkon. První porada s klientem není součástí přípravy a převzetí zastoupení v případě, kdy se jedná převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, jak tomu bylo v daném případě. Poukázala na skutečnost, že je třeba u první porady rozlišit situace, kdy je zástupce účastníkovi ustanoven soudem a situace, kdy jde o smluvní zastoupení. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně, že jí nepřiznal náhradu nákladů za poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, přičemž své rozhodnutí neodůvodnil. Zdůraznila, že v řízení probíhajícím déle jak 2 roky šlo o dvě porady s klientem. Soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za seznámení se s obsahem spisu, neboť jde o obdobu seznámení se s trestním spisem při skončení vyšetřování s ohledem na rozsah příloh. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008, kde Nejvyšší správní soud připustil výjimku z pravidla nepřiznání náhrady nákladů řízení za úkon právní služby seznámení se s obsahem spisu. V judikatuře, na kterou odkazuje soud prvního stupně, byl řešen případ, který je skutkově odlišný, neboť spis měl několik málo stran. Dle žalované úkon seznámení se s obsahem spisu v tomto případě byl časově náročný a nezbytný, tedy účelně vynaložený, a žalované proto vznikl nárok na přiznání náhrady nákladů za každé započaté dvě hodiny seznámení se s obsahem spisu. Žalovaná uvedla, že celkový čas, který její právní zástupce strávil seznámením se s obsahem spisu, činí 329 minut, tj. 5 hodin a 29 minut. Došlo tak k nejméně 3 úkonům právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 AT. Soud prvního stupně žalované nepřiznal náhradu nákladů za účast na vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně ve výši jedné poloviny za úkon právní služby. Žalovaná uvedla, že v oblasti civilního práva a náhrady škody se neorientuje, a proto bylo právní zastoupení advokátem nezbytné. V současné době činnost soudního exekutora ukončila a je starobním důchodcem. Nelze tak po ní spravedlivě požadovat, aby nesla náhradu nákladů řízení za uskutečněné úkony právní služby ze svého, kdy řízení nevyvolala a nenese jakékoli zavinění na jeho zahájení. 3. Proti shora uvedenému rozsudku se odvolal rovněž žalobce, který namítal, že předložil soudu prvního stupně důkazy prokazující, že žalovaná byla ode dne [datum] povinna činit kroky směřující k vymožení dlužné částky, ale nečinila tak. Opakovaně prováděla lustrace v katastru nemovitostí, kdy dohledala bytovou jednotku povinného a související nemovitosti ve společném jmění manželů (dále jen„ SJM“), a již k datu [datum] prokazatelně zjistila postižitelný majetek povinného, avšak bezdůvodně jej nepostihla. Dle žalobce byla žalovaná povinna podat návrh na zápis exekutorského zástavního práva k nemovitostem povinného v SJM a jeho manželky, bezdůvodně jej nepodala, a učinila tak teprve dne [datum] po proběhlé dražbě nemovitostí povinného v SJM. Argument žalované, že vůči povinnému bylo vedeno nespočet exekucí, neobstojí, neboť další exekutoři exekutorské zástavní právo k nemovitostem SJM povinného zřídili, a to pro pohledávky starší a nižší, co do jejich výše oproti pohledávce žalobce. Žalovaná žalobce, ačkoliv to bylo její povinností ze zákona, o zjištěném majetku, jeho dohledání a ani o průběhu exekuce neinformovala. Exekutorské zástavní právo se pokusila zřídit opožděně a nadto chybně. Žalobce žalované dále vytýká, že ačkoliv měla informace o majetku povinného a jeho podnikání již [datum], exekutorský úřad žalované vykonal prohlídku podnikatelského objektu povinného za účelem zajištění majetku až dne [datum] a exekuční příkaz na případné jeho movité věci a příjem z jeho podnikatelské činnosti nebyl žalovanou včas vydán. Žalovaná svou nečinností porušila svou zákonnou povinnost soudního exekutora, zmařila smysl a účel exekučního řízení. Nepravdivě tvrdila, že činila lustrační dotazy a postižitelný majetek povinného nedohledala. Více jak 3 roky byla nečinná. Pokud by žalovaná řádně a včas postihla dohledaný majetek povinného již v roce 2012 a informovala o tom žalobce, mohla být jeho pohledávka uspokojena v plném rozsahu. Žalovaná žalobci opakovaně znemožňovala nahlédnutí do exekučního spisu, následně dle žalobce uznala své pochybení, zahájila jednání s pojistitelem o náhradě škody, přislíbila sdělit žalobci výsledek, ale neučinila tak, naopak přerušila komunikaci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Vedlejší účastnice na straně žalované ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně správně uzavřel, že soudní exekutor nemůže suplovat funkci správce pohledávky, to přísluší výlučně vlastníku pohledávky, tedy žalobci. Je to jen a pouze věřitel, kdo je legitimován k přihlášení pohledávky za povinným do dražby dle ustanovení § 336f odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobce netvrdil, ani neprokazoval, že by své právo přihlásit pohledávku za povinným do dražby realizoval. Svoji pohledávku do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], mohl žalobce přihlásit ještě před zahájením exekučního řízení vedeného žalovanou. Není podstatné, zda žalovaná zřídila či nezřídila exekutorské zástavní právo, a ani to, zda její postup je nesprávným úředním postupem. Chybí příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodu. Není tak splněn jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Dále vedlejší účastnice na straně žalované uvedla, že žalovaná při provádění exekuce nepochybila způsoby tvrzenými žalobcem. Provedla za dobu trvání exekučního řízení řadu lustračních úkonů a snažila se povinného dohledat na adrese jeho pobytu. Na zjištěné adrese opakovaně provedla místní šetření. Zjišťovala, zda má žalovaný příjem z podnikatelské činnosti, nebo zda má nějaké zdanitelné příjmy. Žalovaná zjistila, že povinný vlastní spolu se svou manželkou bytovou jednotku, ale nepřistoupila ke zřízení exekutorského zástavního práva, neboť bytová jednotka byla zatížena nespočtem jiných exekucí. Zároveň vysvětlila, proč k zřízení exekutorského zástavního práva přistoupila v roce 2015. V době nařízení exekuce, jejímž provedením byla pověřena žalovaná (právní moc k [datum]) bylo v rámci jiné exekuce nařízeno dražební jednání prodeje bytové jednotky ve společném jmění povinného a jeho manželky na [datum] Vedlejší účastnice na stran