25 CO 208/2021-419 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 110 C 9/2018-332, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 34 133 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 15 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.). Žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení 23 552,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.). Žalobkyni byla uložena povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Berouně náklady řízení v rozsahu 31,84% do tří dnů od právní moci rozsudku, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení (výrok IV.). Žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně uložil zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení České republice na účet Okresního soudu v Berouně v rozsahu 68,16% do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaný zavinil škodu na vratech žalobkyně, při určení její výše vyšel ze znaleckého posudku Znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v [obec]. Žalovaný způsobil žalobkyni celkem škodu 60 100 Kč (27 400 a 32 700 Kč), vedlejší účastnice za žalovaného uhradila 25 967 Kč. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl v rozsahu 34 133 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2021, č. j. 110 C 9/2018-337, byla stanovena žalobkyni výše náhrady nákladů řízení 18 148,68 Kč, které má dle rozsudku soudu prvního stupně hradit České republice na účet Okresního soudu v Berouně (výrok I.). Žalovanému a vedlejší účastnici byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu v Berouně do tří dnů náklady řízení ve výši 38 850,93 Kč (výrok II.). Státu celkem vznikly náklady ve výši 56 999,61 Kč, které byly uloženy zaplatit účastníkům podle poměru jejich úspěchu ve věci. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně a uvedla, že poté, co žalovaný poškodil její vrata, byla povinna zajistit urychlenou opravu vjezdu do areálu výpustního místa, aby neporušila zákonnou povinnost dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen„ ZVK“). Předmětem podnikání žalobkyně není stavební činnost a není specializována v oboru staveb, oplocení a kontrolních prvků pro vjezd do jí provozovaných zařízení. Základ nároku, tedy že žalovaný zavinil škodu na majetku žalobkyně svým jednáním, je nesporný. Žalobkyně nebrojí proti výši škody na samotných vjezdových vratech ve výši 27 000 Kč. Namítá, že oproti soudem prvního stupně zjištěného závěru o škodě na samotných vratech ve výši 32 700 Kč žalobkyně uhradila za tuto opravu 48 650 Kč. Zdůrazňuje, že není možno vycházet jako znalecký ústav, který posudek zpracoval, z mediánu srovnatelných cenových nabídek, neboť soud se nezabýval porovnáním rozsahu skutečně provedené opravy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a rozsahem opravy elektronické části vrat, poptávané u dodavatelů v rámci revizního znaleckého posudku. Žalobkyně přitom rozsah opravy dostatečně tvrdila i prokázala. Žádná z poptaných nabídek neobsahuje opravu kartového systému pro vjezd do areálu žalobkyně. Dále v ceně opravy, dle předložených nabídek, není zahrnuto urychlené provedení opravy, asistence pracovníků dodavatele žalobkyně při opravě pohonu vrat a výjezd technika pro zjištění rozsahu havárie. Dle žalobkyně tak soud prvního stupně porovnal dva neporovnatelné rozsahy oprav a prací. Skutkové zjištění soudu prvního stupně je neúplné. Dle nového občanského práva musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci a náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci. Žalobkyně odkázala na důvodovou zprávu k § 2969 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) na nálezy Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 1902/13 a sp. zn. II. ÚS 2221/07. Žalobkyně zdůraznila, že jí nelze klást k tíži, že neprovedla výběrové řízení a nevyhledala subjekt, který teoreticky mohl provést opravu levněji, za situace, kdy oprava musela být řešena bezodkladně. Soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 2969 o. z., kdy při určení výše náhrady škody na věci se vychází pouze z její obvyklé ceny v době poškození. Soud prvního stupně nezohlednil, co žalobkyně musela vynaložit na obnovení funkce věci. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit jí 15 950 Kč s úrokem 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, napadený výrok III. napadeného rozsudku změní tak, že žalovaný a vedlejší účastnice na jeho straně jsou povinni žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení 64 847,03 Kč, a napadený výrok IV. napadeného rozsudku změní tak, že žalovaný je povinen nahradit České republice za účast u Okresního soudu v Berouně náklady řízení, které budou vyčísleny v samostatném usnesení, a to v rozsahu 31,84%, a dále navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. 3. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání také žalovaný, podle obsahu odvolání proti výroku I., III., IV. a V. Dle žalovaného se žalobkyně domáhá vykonstruované další škody, která není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil žalovaný. Další škodu představuje zaplacení pohonu elektrických vrat a související elektroniky, neboť žalobkyně neprokázala, že by se v době dopravní nehody takový pohon na vratech nacházel a byl poškozen. Rovněž v protokolu sepsaném policií ČR o dopravní nehodě není uvedena zmínka o poškození elektrického pohonu, ačkoli sepsání protokolu byl přítomen zástupce žalobkyně. Dle žalovaného při dopravní nehodě bylo poškozeno pouze levé křídlo vjezdových vrat a uražen ocelový sloupek, proto k poškození pohonu dojít nemohlo. Žalovaný má za to, že právní nárok žalobkyně na náhradu škody zanikl v důsledku plnění vedlejší účastnicí, která jí zaplatila celkem částku 25 967 Kč. Žalovaný poukazuje na závěr znaleckého posudku vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], ze kterého se podává, že nabídková cena a faktura za opravu vrat ve výši 48 650 Kč za opravu pohonu je příliš vysoká a neodpovídá průměrným cenám. Škoda způsobená žalovaným žalobkyni jí tak byla v celém rozsahu uhrazena a její výše odpovídá i ceně vjezdových vrat před jejich poškozením. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že vrata poškozená žalovaným se nacházejí v areálu, který je bezobsluhovým výpustním místem pro vypouštění fekálií z fekálních vozů, kdy na základě elektronické identifikace kartou se automaticky otevřou vrata pro vjezd fekálního vozu zákazníka do areálu pomocí elektropohonu. Existence elektropohonu na vjezdových vratech je patrná z fotodokumentace pořízené bezprostředně po nehodě, jsou zde typická„ ramena“ pohonu. Na vratech bez elektropohonu by instalace ramen neměla žádný smysl. Znalci dospěli z fotografií z místa nehody k závěru, že elektropohon na vratech instalován byl. Pokud bylo levé křídlo vrat nehodou vylomeno, jak se podává z fotografie zachycující vozidlo žalovaného, je zřejmé, že došlo k poškození minimálně levé části elektropohonu. Protokol o účasti na dopravní nehodě nemůže být jediným důkazem pro stanovení rozsahu a výše škody způsobené nehodou. Technik žalobkyně, který údajně byl přítomen sepsání protokolu, nemá kompetenci ani oprávnění určovat za žalobkyni konečnou výši způsobené škody, proto je protokol samotný podepsán pouze policií ČR. Pokud jde o výši škody, zpochybněnou vedlejším účastníkem, odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], poukazuje žalobkyně na vyjádření samotného znalce, který se při svém výslechu označil za nekompetentního v daném oboru. Pokud jde o nutnost krátit výši přiznané náhrady škody z důvodu opotřebení zařízení, jak namítá žalovaný, poukazuje žalobkyně na to, že jde již o překonaný názor. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání účastníků je opodstatněné pouze částečně, pokud jde o výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně. 6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaný způsobil dne [datum] dopravní nehodu tak, že narazil do brány areálu výpustního místa ve vlastnictví žalobkyně. Narazil do levého sloupku a levého křídla vjezdových vrat, sloupek se nára