25 CO 262/2021-59 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2021, č. j. 5 C 42/2021-26, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 735,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 4 637 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně žalovanému doručil žalobu a předvolání k jednání, v němž byl žalovaný o následcích nedostavení se poučen. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání nedostavil, žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání a soud proto pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který tvrdil, že nevlastní žádný televizní ani rozhlasový přijímač na adrese svého trvalého pobytu, neboť ji má pouze jako adresu doručovací a skutečně bydlí v obvodu [obec a číslo]. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný ve svém odvolání neuvedl žádný ze zákonných důvodů uplatnitelných proti rozsudku pro zmeškání. Veškerá jeho argumentace směřuje do věci samé. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 205b o. s. ř., podle něhož u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). Odvolání žalovaného nebylo shledáno opodstatněným. 5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 6. Z obsahu spisu soudu prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný obdržel dne [datum] do vlastních rukou žalobu a usnesení s žádostí o vyjádření k věci samé. Žalovaný se podáním doručeným soudu [datum] ve věci samé vyjádřil. Dne [datum] obdržel žalovaný výzvu k vyzvednutí si předvolání k jednání nařízenému na [datum] a dne [datum] mu bylo vloženo do schránky. Dne [datum] soud ve věci samé nejednal, neboť u žalovaného nebyla dodržena lhůta pro přípravu jednání. Žalobce byl obeslán k jednání nařízenému na [datum], předvolání mu bylo vloženo do schránky dne [datum], a vhozeno do schránky [datum]. Žalovaný byl k jednání předvolán vzorem 18, kterým je předvolávaný účastník upozorněn, že pokud se nedostaví k jednání bez důvodné a včasné omluvy a navrhne-li to žalobce, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a může rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. K jednání nařízenému na [datum] se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalobkyně navrhla, aby soud vydal rozsudek pro zmeškání. 7. Záměrem zavedení institutu rozsudku pro zmeškání zefektivnění a zrychlení soudního řízení v případě, kdy je žalovaný nečinný a zaviněně svou nečinností (neúčastí na nařízeném soudním jednání) délku soudního řízení prodlužuje. Současná procesní občanskoprávní úprava tedy usiluje o to, donutit účastníky řízení aktivně jednat. Rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Soud rozsudek pro zmeškání vydat může, ale nemusí. Zákon ponechává na úvaze soudu, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené formální předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. 8. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly ve věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení § 153b o. s. ř. Žalovanému bylo předvolání k jednání nařízenému na [datum] řádně doručeno do vlastních rukou dne [datum], lhůta k přípravě jednání mu byla zachována. Žalovaný byl v předvolání k nařízenému jednání před soudem prvního stupně poučen o následcích nedostavení se k jednání bez důvodné a včasné omluvy a možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. 9. Žalovaný byl poučen rozsudkem soudu prvního stupně, že odvolání lze podat pouze pro vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) o. s. ř., týkajících se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný žádné takové okolnosti ve svém odvolání netvrdil. 10. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem soudu prvního stupně byla plně úspěšná žalobkyně a má tak právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na výpočet soudu prvního stupně včetně správné právní kvalifikace (vyhláška 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) advokátní tarif, v platném znění) odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění uložené povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, a to odměna za jeden úkon právní služby po 500 Kč dle § 7 AT, z pct 675 Kč, a za jednu náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání. Právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, a proto mu byla přiznána dle § 14a odst. 1 AT. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak činí 968 Kč a žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě (§160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).