25 CO 43/2022-1277 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1160, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 528 876,80 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo rozhodnuto výrokem II., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 770 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 770 Kč od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a dále částku 116 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 116 680 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba byla zamítnuta v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 230 632,50 Kč a úroku z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a to z částky 164 301,70 Kč od [datum] do [datum], z částky 232 313,18 Kč od [datum] do [datum], z částky 261 402,50 Kč od [datum] do [datum], z částky 230 632,50 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky 1 667 476 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to z částky 1 784 156 Kč od [datum] do [datum], z částky 1 667 476 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 116 680 Kč od [datum] do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 268 895,20 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice plnou náhradu nákladů řízení v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení na účet Okresního soudu Praha – západ (výrok V.). Konečně pak soud prvního stupně rozhodl výrokem VI., že žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 58 210 Kč na účet Okresního soudu Praha - západ do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1186, bylo rozhodnuto, že výše nákladů řízení, které je podle výroku V. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1160, žalovaný povinen nahradit České republice na účet soudu prvního stupně, se stanovuje částkou 1 800 Kč s lhůtou k plnění do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] a dále za období od [datum] do [datum] s tvrzením, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ předmětný pozemek parc. [číslo]“), a dále pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ ostatní předmětné pozemky v [anonymizováno] [obec]“; spolu s předmětným pozemkem parc. [číslo] pak i„ předmětné pozemky v [anonymizováno] [obec]“). Žalovaný má na těchto pozemcích bez právního důvodu uložený svůj materiál, a to hlínu a další materiál (dále jen„ deponie“), kterou lze považovat za nepovolenou skládku a kterou žalovaný zřídil v letech 1998 - 2003. Žalobkyni tak měl vzniknout nárok na zaplacení částky 261 402,50 Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání ostatních předmětných pozemků v [anonymizováno] [obec] (tedy nikoliv i pozemku parc. [číslo]) v celkovém rozsahu 12 009 m2, který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum], a dále v částce 1 784 156 Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání předmětných pozemků v [anonymizováno] [obec] (tedy i předmětného pozemku parc. [číslo]), v celkovém rozsahu 18 040 m2, který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum]. Dále byl předmětem řízení nárok žalobkyně na náhradu škody s tvrzením, že žalobkyně vynaložila účelně náklady v celkové výši 528 876,80 Kč na zpracování geometrického zaměření nepovolené skládky, na zpracování geologického průzkumu a na zpracování studie odvozu zeminy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastníkem deponie je (a rovněž byl v posuzovaném období) žalovaný, a na základě znaleckého posudku [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyhověl žalobě v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení co do částek 30 770 Kč a 116 680 Kč s příslušenstvím, uvedeným ve výroku II. napadeného rozsudku, a co do zbytku žalobu ohledně tohoto nároku zamítl. Nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 528 876,80 Kč vyhověl plně s tím, že shledal splnění veškerých předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu. Věc pak právně posoudil jednak dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Pokud jde o podrobnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, odkazuje odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci a právní kvalifikaci, uvedené níže. 3. Proti výrokům I., II., IV. a V. tohoto rozsudku ve spojení s uvedeným samostatným usnesením, podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl, že soud prvního stupně se v napadeném rozhodnutí řídil především skutkovými zjištěními a právními závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-807. Potud není napadený rozsudek pro žalovaného překvapivý. Není však správný úsudek soudu prvního stupně, ani uvedeného odvolacího soudu, že žalovaný je vlastníkem materiálu, nacházejícího se na dotčených pozemcích a že žalovaný je původcem umístění tohoto materiálu na tyto pozemky s tím, že se na úkor žalobkyně tímto umístěním materiálu bezdůvodně obohacuje. Soud prvního stupně postupoval v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2019, č. j. 22 Cdo 5602/17, 5603/2017 – 921, pokud hodnotil jako platný převod materiálu ze [právnická osoba] [anonymizováno]., [anonymizováno]. na žalovaného, uskutečněný na základě kupní smlouvy ze dne [datum], ačkoliv předmětem převodu podle výslovného znění této smlouvy měl být také veškerý stavební materiál uložený na pozemku [anonymizována čtyři slova] [obec], když je přitom evidentní (s ohledem na závěr Krajského soudu v Praze o tom, že deponie materiálu tvoří jedinou věc), že již v době řečeného převodu se tato deponie materiálu nenacházela jen na pozemku [anonymizována dvě slova], nýbrž také na okolních pozemcích. Pokud tedy Krajský soud v Praze ve svém shora citovaném rozsudku uzavřel, že kupní smlouva o převodu stavebního materiálu na pozemku [parcelní číslo] o [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze žalovaného na [právnická osoba] a kupní smlouva o převodu tohoto materiálu ze [právnická osoba], [anonymizováno]. na [právnická osoba] [anonymizováno]., jsou smlouvami neplatnými, není žádný důvod, aby naproti tomu a v rozporu s takovým závěrem platila kupní smlouva ze dne [datum] o převodu uvedeného materiálu ze [právnická osoba] [anonymizováno]., [anonymizováno]. na žalovaného. I podle této smlouvy měla být převedena jen část (nikoliv celá deponie), a to veškerý stavební materiál uložený na pozemku PK 365 v k. ú. [obec]. Z tohoto důvodu tedy žalovaný nemůže být ve sporu pasivně legitimován, jelikož nikdy platně nenabyl vlastnické právo k materiálu umístěnému na pozemcích žalobkyně v [anonymizováno] [obec]. Žalovaný rovněž namítá nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně, pokud jde o absolutní neplatnost ujednání ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. I kdyby byl žalovaný vlastníkem materiálu, který na něj byl převeden [právnická osoba] [anonymizováno]., [anonymizováno]. kupní smlouvou z [datum], v době vzniku výše zmíněných ujednání nebyli žalovaný a [právnická osoba] [anonymizováno]., [anonymizováno]. omezeni žádným zákazem, který by jim bránil taková ujednání učinit, tedy obnovit vlastnictví předmětného materiálu na straně [právnická osoba] co., s.r.o. Vůlí žalovaného totiž při uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] bylo nabýt od [právnická osoba] co., s.r.o. pouze veškerý stavební materiál, nacházející se na pozemku [anonymizována čtyři slova] [obec] a žádný jiný. Jednání žalovaného se [právnická osoba] [anonymizováno]., [anonymizováno]. směřovalo pouze k vytvoření stavu právní jistoty pro případ, že by nebyla orgány veřejné moci přijata skutečnost, výslovně plynoucí z obsahu uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum], podle níž [právnická osoba] [anonymizováno]., [anonymizováno]. měla v úmyslu převést a také převedla na žalovaného jen veškerý stavební materiál na pozemku [anonymizována čtyři slova] [obec] a žalovaný měl v úmyslu nabýt a přijal do svého vlastnictví pouze tento materiál. Žalovaný proto žádnou z uzavřených výše uvedených dohod nepovažuje za neplatnou v rozporu s dobrými mravy a naopak považuje za stav právní jistoty, že za nastalé okolnosti, představující závěr o vlastnictví materiálu, vyjádřený v rozsudku Krajského soud