26 CO 17/2022-47 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19 447 Kč s úrokem z prodlení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (výrok I.) a rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). 2. Soud prvního stupně uzavřel, že jsou ve věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. a proto žalobě na zaplacení dluhu na nájemném a službách spojených s užíváním bytu zcela vyhověl. Výrok o nákladech řízení (který je předmětem odvolacího přezkumu) soud prvního stupně odůvodnil aplikací ustanovení § 150 o. s. ř., když důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání nákladů ve věci úspěšnému žalobci shledal v osobních, sociálních a majetkových poměrech žalovaného, a přihlédl i k tomu, že rozhodnutí nebude mít podstatnější negativní vliv na majetkovou sféru žalobce. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. o nákladech řízení, podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že aplikace ust. § 150 o. s. ř. není podložena žádnou relevantní skutečností na straně žalovaného, důvodem hodným zvláštního zřetele nemůže být pouhý odkaz na osobní, sociální a majetkové poměry žalovaného. S odkazem na ustálenou judikaturu žalobce upozornil, že ustanovení § 150 o. s. ř. nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, že žalobci přizná náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. 4. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1, písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že napadeným rozsudkem pro uznání bylo žalobě vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalovanou částku, tj. doplatek za služby spojené s nájmem za období březen 2020 v částce 11 056 Kč, nájemné včetně záloh za služby ve výši 3 925 Kč za období srpen 2020 a doplatek za služby s nájem spojené ve výši 3 466 Kč za období duben 2021. Žalovaný dlužnou částku přes opakované výzvy nezaplatil. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že dluh vůči žalobci uznává, je osobou se zdravotním postižením, v září 2020 prodal auto z důvodu zaplacení dluhu vůči žalobci, na předcházející upomínku o zaplacení zaplatil dne 31. 5. 2021 částku 5 000 Kč. Součástí spisu je pracovní rekomandace Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram ze dne 30. 10. 2009, ze které vyplývá, že žalovaný byl uznán částečně invalidním; oznámením ČSSZ ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovanému byl zvýšen vyplácený starobní důchod na částku 14 450 Kč, podle předložených lékařských zpráv z období červenec až prosinec 2020 žalovaný podstoupil dne 16. 7. 2020 operaci [anonymizováno], je sledován ambulantně na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie Všeobecné fakultní nemocnice v [obec] a na interním oddělení Oblastní nemocnice [právnická osoba] 7. Zásadou, podle které soud rozhoduje ve sporném řízení o náhradě jeho nákladů, je zásada úspěchu ve věci vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle které ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, má mít právo na náhradu nákladů, které při této procesní činnosti účelně vynaložil proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. 8. Ustanovení § 150 o. s. ř. upravuje zmírňovací (moderační) nákladové právo soudu, které je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci a soud jej využívá v těch případech, kdy by důsledná aplikace ust. § 142 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Moderační právo je mimořádný institut, který je třeba vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň i ve vztahu k ostatním, zejména k tomu, který by jinak měl za normálního běhu událostí právo na náhradu nákladů řízení. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvodu hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení a zároveň k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoji účastníků v průběhu řízení apod. 9. V posuzované věci byl žalobce ve věci zcela úspěšný, má proto zásadně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 7 637 Kč, tj. 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a 6 837 za zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 1 900 Kč podle § 7 bod 4 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, odměna za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny 950 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů 1 087 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. 10. V poměrech žalovaného odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledává důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Žalovaný má léčené a medicínsky sledované dlouhodobé zdravotní problémy, má pravidelný příjem 14 450 Kč ve formě starobního důchodu. Nárok žalobce byl shledán zcela důvodný, protože žalovaný nesplnil opakovaně základní povinnost nájemce, tj. platit pravidelně nájemné a úhrady spojené s užíváním pronajatého bytu. Podle názoru odvolacího soudu je však třeba při posuzování možnosti aplikace ust. § 150 o. s. ř. zohlednit skutečnost, že dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytu vznikl žalovanému primárně v období akutního zhoršení jeho zdravotního stavu v roce 2020, žalovaný se snažil následně své povinnosti dostát, část dluhu jednorázově uhradil a dlužnou částku nárokovanou v tomto řízení uznal. V uvedených okolnostech spatřuje odvolací soud důvody pro výjimečné částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci a za okolnostem přiměřené považuje nepřiznání náhrady nákladů řízení ve výši (zhruba) jedné poloviny žalobcem účelně vynaložených nákladů. 11. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 3 800 Kč, kterou mu bylo umožněno s ohledem na jeho majetkové poměry podle § 160 odst. 1 o. s. ř. splácet v přiměřených měsíčních splátkách po 150 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, tzn., že v případě nesplnění jedné splátky se stává splatný celý dluh najednou. 12. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovaném povinnost k náhradě nákladů, a to ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti ve výroku tohoto rozhodnutí určil. 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný částečně.