26 CO 26/2022-91 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit a odevzdat žalobci bytovou jednotku [číslo] vymezenou dle zákona o vlastnictví bytů, umístěnou v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], která je zapsaná v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], katastrální pracoviště Praha - východ, obec a k. ú. [obec] u [obec], na [list vlastnictví] (dále i jen„ předmětná bytová jednotka“), do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 116 041,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vůči žalované bylo v listopadu 2020 zahájeno insolvenční řízení, v jehož průběhu byl dán insolvenčnímu správci pokyn zajištěným věřitelem k dražbě předmětné bytové jednotky. V rámci dražby nabyl vlastnictví k této bytové jednotce žalobce, vlastnictví bylo ke dni [datum] potvrzeno žalobci; cena dosažená vydražením dosahovala částky 2 930 001 Kč. Žalobce je jako vlastník nemovitosti uveden i v katastru nemovitostí. Žalovaná předmětnou bytovou jednotku nevyklidila dobrovolně, stále ji užívá. 3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 287 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále i jen „ins. zák.“), pokud jde o posouzení žalovanou namítané neplatné veřejné dražby, v níž byla zpeněžena nemovitost, jejíž vyklizení je žádáno, z ustanovení § 293 insolvenčního zákona, pokud jde o zpeněžení zajištěného majetku, z ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, o možnosti uplatnění námitek prostřednictvím žaloby na neplatnost dražby, a z ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) při posouzení návrhu na vyklizení nemovitosti. 4. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla podána důvodně, když v tomto řízení nelze namítat neplatnost provedené dražby, jak činí žalovaná, uplatní se zde zvláštní režim § 293 insolvenčního zákona, neboť předmětné nemovité věci byly při soupisu majetku sepsány a zároveň se jedná o zajištěný majetek. V rámci insolvenčího řízení je možné jednat na pokyn zajištěného věřitele a tento majetek zpeněžit v dražbě, jak se v posuzovaném případě stalo. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky, jejíž vyklizení je žádáno a žalovaná v této bytové jednotce nadále setrvává, což nebylo mezi účastníky ani sporné. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl a plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, namítá, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil zejména otázku platnosti provedené dražby, v rámci, které byla zpeněžena předmětná bytová jednotka, když dražba byla provedena na základě smlouvy uzavřené mezi insolvenčním správcem a společností [právnická osoba], přestože smlouva o provedení dražby nebyla schválena věřitelským výborem a je tudíž neplatná. Má za to, že insolvenční správce tak postupoval nezákonně. Žalovaná podala žalobu na určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi insolvenčním správcem a dražebníkem, a má tedy za to, že soud prvního stupně měl řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí v této věci závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit sám. Zároveň žalovaná namítla, že soud prvního stupně nepostupoval správně při stanovení výše nákladů řízení, neboť při zjištění tarifní hodnoty vycházel ze zjištěné hodnoty nemovité věci v rámci provedené dražby, avšak s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu, např. IV ÚS 201/01, mělo být postupováno podle § 9 advokátního tarifu, kdy tarifní hodnotou je částka 10 000 Kč. Zásadní pochybení soudu prvního stupně spatřuje žalovaná v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť není zřejmé, z jakých důkazů učinil soud skutková zjištění a absentuje zde i úvaha soudu prvního stupně ke zdůvodnění přijatého rozhodnutí. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl, žalované zároveň přiznal právo na náhradu nákladů řízení, případně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání. 6. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání uvedl, že odvolání považuje za nedůvodné, argumentace žalované je v odvolacím řízení shodná s argumentací uplatněnou před soudem prvního stupně. Pokud jde o žalovanou namítanou neplatnost dražby z důvodu neplatnosti smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi insolvenčním správcem a dražebníkem, tato námitka je lichou, když již odvolací soud ve svém usnesení č. j. 26 Co 125/2021 konstatoval, že pokud byla nemovitost nabyta ve veřejné dražbě, tak se žalovaná mohla domáhat maximálně neplatnosti dražby podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, což se však nestalo. Žalobce se stal,,právoplatným“ vlastníkem bytové jednotky, což bylo v řízení před soudem prvního stupně spolehlivě prokázáno a do jeho práv je nyní jednáním žalované, která užívá byt bez právního titulu zasahováno. Pokud jde o námitku žalované spočívající v nesprávně vyčíslené tarifní hodnotě pro účely přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, tak názor žalované nemá oporu v ustálené judikatuře soudů vyšších stupňů např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2084/2016, kdy výše odměny advokáta u žalob na vyklizení vychází ze závěru, že je-li známa cena nemovité věci, postupuje soud podle ustanovení § 8 odst. l ve spojení s § 7 advokátního tarifu, což je i situace daná v tomto řízení, kdy hodnota nemovité věci byla prokázána hodnotou nemovitosti v dražbě. Namítá-li pak žalovaná nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, tak ani s touto námitkou žalobce nesouhlasí, když soud prvního stupně jednoznačně uvedl, jaké důkazy provedl, jaká skutková zjištění z těchto učinil a jak tato zjištění právně hodnotil. Rozsudek soudu prvního stupně tak považuje za věcně správný a navrhl jeho potvrzení a přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobci. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 acontr., § 201, § 204 odst. l o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. l a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 8. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje. 9. Podle § 213 odst. 2, odst. 4 o.s.ř. odvolací soud doplnil dokazování níže uvedenými důkazy, z nichž zjistil následující. 10. Z protokolu o jednání konaném u Krajského soudu v Praze 27. 2. 2019 č. j. KSPH 62Ins 2775/2018, zjistil, že v insolvenčním řízení věci dlužnice [jméno] [příjmení] (žalované) provedl [datum] jednání, jehož účastnili žalovaná a insolvenční správce. V rámci tohoto řízení byla zkonstatována zajištěná pohledávka pro věřitele označeného jako V5, bytová jednotka, byt [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku parc. čst. [číslo], zapsané na [list vlastnictví], [list vlastnictví] k. ú. [obec] u [právnická osoba] pro pohledávku ve výši 1 700 000 Kč. Žalovaná v rámci tohoto jednání uvedla, že pokud jde o předmětnou bytovou jednotku, tuto pronajímá asi po dobu pěti let, je si vědoma dluhů, které má a které nehradila. Bytovou jednotku pronajímala za cca 13 000 Kč měsíčně, dále byla zjištěna zajištěná pohledávka pro další věřitele. Insolvenčním správcem bylo navrženo oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ze kterého by byli zajištění věřitelé uspokojeni ze 100%. 11. Ze zprávy pro oddlužení dlužnice [jméno] [příjmení] zjistil, že majetek žalované byl sepsán v rámci přehledu soupisu majetkové podstaty dlužníka – žalované, byl sepsán mimo jiné nemovitý majetek v celkové hodně 7 500 000 Kč, z toho zajištěný majetek v hodnotě 4 653 362,06 Kč, včetně bytové jednotky zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Insolvenční správkyně navrhla schválit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty mimo jiné shora uvedené předmětné bytové jednotky. 12. Odvolací soud souhlasí s právním hodnocením soudu prvního stupně a i zde pro stručnost na jeho podrobné přiléhavé odůvodnění rozsudku odkazuje. 13. Nelze souhlasit s námitkou žalované, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné, neboť z napadeného rozsudku je zcela zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně zabýval, jaké důkazy provedl, jakým způsobem tyto hodnotil a jak je následně právně posoudil (§ 157 odst. l, 2 o. s. ř.). 14. Důvodnou nebyla shledána ani námitka žalované, že soud prvního stupně měl postupovat tak, že řízení přeruší pro souběžně probíhající řízení o určení neplatnosti smlouvy o provedení dražby mezi insolvenčním správcem a dražebníkem vedené u [anonymizováno] soudu pro