26 CO 89/2019-276 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem (ve znění výše zmíněných opravných usnesení) soud I. stupně ve výroku I. určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec], a pozemku p. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), ve výroku II. uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29 684 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 2. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně zejména uvedl, že žalobce se domáhal určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti s tvrzením, že účastníci uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní datovanou dnem [datum] (dále případně jen„ SSBK“ nebo„ Smlouva o smlouvě budoucí kupní“), na jejímž základě se žalobce zavázal prodat žalovanému ideální polovinu předmětné nemovitosti za částku 700 000 Kč, a to nejpozději do pěti let od podpisu SSBK. Pokud podepsal kupní smlouvu datovanou rovněž dnem [datum] (dále případně jen„ Kupní smlouva“), podle které prodává polovinu předmětné nemovitosti žalovanému za částku 700 000 Kč, jednalo se z jeho strany pouze o zdánlivé právní jednání, protože neměl v úmyslu tuto Kupní smlouvu se žalovaným v této době uzavřít. Jeho vůle směřovala pouze k tomu, uzavřít se žalovaným [příjmení]. Mezi účastníky byla totiž dohoda o tom, že k prodeji ideální jedné poloviny předmětné nemovitosti žalovavému dojde teprve poté, co žalovaný zaplatí kupní cenu ve výši 700 000 Kč O tom dle žalobce svědčí i to, že účastníci uzavřeli rovněž nájemní smlouvu datovanou rovněž dnem [datum] (dále jen„ Nájemní smlouva), na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému na dobu neurčitou užívat jednu ideální polovinu předmětné nemovitosti za nájemné ve výši 3 400 Kč měsíčně, přičemž tato nájemní smlouva byla realizována až do doby, než žalobce zjistil, že na základě Kupní smlouvy došlo k vkladu vlastnického práva pro žalovaného k jedné ideální polovině předmětné nemovitosti s účinky vkladu ke dni [datum]. 3. Soud I. stupně především shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 písm. c) o. s. ř. a věcnou legitimaci žalobce, který jedině uplatněnou žalobou může dosáhnout změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí ve svůj prospěch. 4. Po provedeném dokazování soud I. stupně zjistil, že žalobce se stal vlastníkem předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. V domě [adresa] bydlí matka žalobce, její manžel [jméno] [příjmení], žalobce a dále žalovaný s rodinou. Předtím byla předmětná nemovitost v rovnopodílovém spoluvlastnictví matky žalobce a žalovaného (je synovcem matky žalobce). Matka žalobce se dostala do finančních problémů a její spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti byl exekučně postižen. Z důvodu obavy, aby se tato část předmětné nemovitosti nedostala do vlastnictví cizí osoby, opatřil si žalovaný krátkodobou půjčkou finanční prostředky na to, aby spoluvlastnický podíl matky žalobce v exekuci vydražil. Po tomto vydražení se stal žalovaný vlastníkem předmětné nemovitosti jako celku. Žalovaný však neměl dostatek finančních prostředků, aby zmíněnou krátkodobou půjčku splatil. Proto došlo v rámci rodiny k dohodě, že si žalobce opatří hypotéční úvěr, ze kterého odkoupí od žalovaného předmětnou nemovitost (viz kupní smlouva ze dne [datum]) s tím, že z takto získaných finančních prostředků bude splacena i tato půjčka žalovaného. Žalobce se následně dohodl se žalovaným, že mu odprodá jednu polovinu předmětné nemovitosti, a to za kupní cenu ve výši 700 000 Kč, což měl být dluh žalovaného váznoucí na předmětné nemovitosti z hypotéky ve výši 1 400 000 Kč, kterou si ještě v dřívější době za tehdejšího spoluvlastnického vztahu pořídil spolu s matkou žalobce na rekonstrukci předmětné nemovitosti. Tuto dohodu účastníci měli realizovat prostřednictvím uzavření SSBK, Kupní smlouvy a Nájemní smlouvy, které připravil zástupce realitní kanceláře Ing. [jméno] [příjmení] [jméno], jakož i Kupní smlouvu žalobce podepsal ověřeným podpisem dne [datum] a žalovaný dne [datum]. Dále soud I. stupně zjistil, že v katastru nemovitostí jsou v současné době evidováni žalobce a žalovaný jako vlastníci každý jedné ideální poloviny předmětné nemovitosti, a to žalobce na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s účinky vkladu ke dni [datum] a žalovaný na základě Kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. 5. Soud I. stupně uzavřel, že pokud žalobce ověřeným podpisem ze dne [datum] podepsal Kupní smlouvu, neměl v úmyslu předmětnou nemovitost na žalovaného převést. Dle soudu I. stupně z provedeného dokazování vyplývá, že Kupní smlouva měla být podepsána až po splnění podmínek stanovených v SSBK, zejména tedy až po zaplacení kupní ceny. V opačném případě by bylo dle soudu I. stupně nadbytečné podepisovat SSBK a Nájemní smlouvu. O úmyslu žalobce svým podpisem neuzavírat Kupní smlouvu pak svědčí dle soudu I. stupně i to, že žalovaný po dobu čtyř let v souladu s Nájemní smlouvou hradil sjednané nájemné. O vůli účastníků uzavřít Kupní smlouvu až po zaplacení kupní ceny ve výši 700 000 Kč dle soudu I. stupně svědčí i to, že účastníci si v Kupní smlouvě sjednali, že žalobce předá žalovanému prodávaný spoluvlastnický podíl nejdříve ke dni [datum] a že o převod tohoto podílu na žalovaného bylo požádáno až po třech a půl letech od podpisu Kupní smlouvy. Žalovanému muselo být zřejmé, že Kupní smlouva byla podepsána omylem a že vůlí žalobce bylo převést vlastnické právo na žalovaného až po zaplacení kupní ceny. Z uvedených důvodů bylo dle soudu I. stupně třeba uzavřít, že k podpisu Kupní smlouvy chyběla vůle žalobce. Kupní smlouvu podepsal omylem, spolu s ostatními listinami, aniž měl v úmyslu způsobit následky kupní smlouvy, tedy převést polovinu předmětné nemovitosti na žalovaného. Ze strany žalobce šlo tedy o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 občanského zákoníku (o. z.), které nevyvolává žádné právní následky a ke kterému nelze přihlížet (§ 554 o. z.). Pokud tedy došlo na základě tohoto zdánlivého právního jednání k zápisu spoluvlastnického práva žalovaného k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí, je třeba tento stav napravit požadovaným určením. 6. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci v zákonné lhůtě odvolání. Žalobce podal odvolání do nákladového výroku a žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně svým odvoláním v celém rozsahu. 7. Žalovaný ve svém odvolání směřujícím vůči celému rozsudku po skutkové stránce soudu I. stupně vytknul nesprávná zjištění o okolnostech předcházejících uzavření posuzovaných smluv. Nadále trvá na své skutkové verzi, že kupní smlouvou ze dne [datum] prodal svůj spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti žalobci proto, že se hodlal z domu [adresa] odstěhovat. Později však z důvodu finančních potíží na straně žalobce a z důvodu obav o další osud domu se rozhodl zde setrvat a po dohodě se žalobcem odkoupit jednu polovinu spoluvlastnického podílu na předmětné nemovitosti na základě Kupní smlouvy. Žalovaný pak nesouhlasí ani s právními závěry soudu I. stupně. Dle žalovaného bylo v řízení prokázáno, že účastníci uzavřeli platně jak SSBK, tak i Kupní smlouvu, byť se uzavření SSBK ukázalo být nadbytečným, protože v této smlouvě není uzavření samotné Kupní smlouvy vázáno na žádnou podmínku, a tato mohla být proto uzavřena ihned, což se i stalo. Nelze přitom důvodně uzavřít, že by žalobce uzavíral Kupní smlouvu v jakémsi omylu, a to již proto, že koncipování této smlouvy inicioval a nechal advokátní kanceláří provést sám žalobce, který i po svém podpisu ze dne [datum] měl dostatek času do doby podpisu žalovaného svůj případný omyl napravit. Žalovaný rovněž v tomto směru poukázal na obsah obou zmíněných smluv, ze kterých nelze žádným způsobem dovodit, že by Kupní smlouva měla být nedílnou součástí Smlouvy o smlouvě budoucí, naopak představuje zcela samostatný dokument. Žalovaný dále poukázal na nejednoznačnost argumentace soudu I. stupně, který na jedné straně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že podpis na Kupní smlouvě byl ze strany žalovaného pouze zdánlivým právním jednáním, na druhé straně však hovoří o tom, že žalobce uzavřel tuto smlouvu omylem, což je zcela jiný právní institut způsobující neplatnost smlouvy za stanovených zákonných podmínek. Pokud by byla argumentace soudu směřovala k tomu, že podpis Kupní smlouvy žalobce je pouze zdánlivým právním jednáním, nelze dle žalovaného uzavřít, že by zde byl nedostatek vůle žalobce z důvodu fyzického násilí. Pokud by se mělo jednat o nedostatek jeho vůle z důvodu nevážnosti projevené vůle, poukázal žalovaný na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž k nedostatku vážnosti vůle nelze z důvodu ochrany dobré víry přihlížet, pokud druhá smluvní strana o této okolnosti nevěděla. V daném případě přitom žalovaný neměl žádný důvod pochybovat o tom, že žalobce uzavírá Kupní smlouvu vážně. Pokud by pak mělo b