28 CO 164/2022-108 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným usnesením prohlásil Okresní soud v Mělníku svou mezinárodní nepříslušnost (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a nákladů řízení vzniklých státu (výrok IV.). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal určení vlastnického práva k vozidlu [značka automobilu] [anonymizováno], které bylo rozhodnutím [číslo jednací] uloženo do soudní úschovy, neboť mělo být [datum] odcizeno v [země]. Žalovaný se sídlem v [země] zůstal po doručení žaloby do vlastních rukou v řízení nečinný, mezinárodní příslušnost českých soudů proto nemohla být založena na čl. 26 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), nejde věc, u které by byla dána výlučná příslušnost dle čl. 24 nařízení Brusel I bis a příslušnost českých soudů k provedení řízení ve věci žalovaného se sídlem v jiném členském státu (zde Itálii) neplyne ani z oddílů 2 až 7 nařízení Brusel I bis., přestože dle čl. 5 odst. 1 nařízením Brusel I bis mohou být osoby, kterém mají sídlo v jiném členském státu, žalovány u soudů jiného členského státu jen na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 nařízení Brusel I bis. Nedostatek mezinárodní příslušnosti posoudil soud prvního stupně jako neodstranitelný nedostatek podmínek řízení a řízení zastavil dle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Nákladový výrok odůvodnil § 146 odst. 2 o. s. ř. a tím, že žalované náklady řízení nevznikly a že státu vznikly náklady na překlad listin. 3. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí nezohlednil, že žalobce svou žalobu podáním z [datum] rozšířil o požadavek na nahrazení souhlasu s vydání předmětu úschovy. Otázka vlastnictví vozidla se tak stala pouze otázkou předběžnou a příslušnost soud prvního stupně je dána dle § 88 písm. d) o. s. ř. a dále i dle § 88 písm. i) o. s. ř., neboť žaloba směřuje také k ochraně držby žalobce. Navrhoval, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a určil, že Okresní soud v Mělníku je mezinárodně příslušný. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 7. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 8. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 9. Podle čl. 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 10. Podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 11. Podle čl. 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis pokud je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, žalován před soudem jiného členského státu, a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. 12. Žalobce se domáhá určení vlastnického práva k movité věci proti žalovanému, který má sídlo v jiném členském státu Evropské unie. Soud prvního stupně při úvaze o své mezinárodní příslušnosti správně postupoval dle nařízení Brusel I bis a správně také dospěl k závěru, že nejde o příslušnost výlučnou dle čl. 24 nařízení Brusel I bis a po doručení žaloby žalovanému, který zůstal v řízení nečinný, lze uzavřít, že příslušnost nebude dána ani postupem dle čl. 26 nařízení Brusel I bis. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná má v České republice zástupce, kterému udělila [datum] plnou moc, neboť v době doručování žaloby nebyla soudu tato plná moc známa a nemožnost závěru o konkludentní volbě mezinárodní příslušnosti českých soudů nebyla způsobena tím, že by se žalovanou nepodařilo kontaktovat. 13. Soud prvního stupně sice pochybil, když nerozhodl o změně žaloby, ke které žalobce přistoupil podáním ze dne [datum], ve kterém žalobu rozšířil o požadavek na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, jde však o vadu, která neměla vliv na správnost jeho rozhodnutí. I pokud by totiž změnu žaloby připustil, mezinárodní příslušnost by tím založena nebyla. Řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy je samostatným sporným řízením, které je vedeno dle občanského soudního řádu, nejde o součást řízení o úschově dle zákona o zvláštních řízeních soudních. Při řešení otázky mezinárodní příslušnosti českých soudů je tedy třeba postupovat rovněž dle nařízení Brusel I bis, které však pro danou věc mezinárodní příslušnost rovněž nezakládá. 14. V usnesení ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, sice Nejvyšší soud dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů v řízení o uložení povinnost souhlasu s vydáním předmětu úschovy, avšak v řízení zahájeném před účinností nařízení Rady ([příjmení]) ze dne [datum] [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí (nařízení Brusel I), tedy za situace, kdy mezinárodní příslušnost bylo možné dovozovat z existence místně příslušného soudu dle § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. V řízení zahájeném po [datum] je však třeba postupovat dle nařízení Brusel I bis, z jehož pravidel nelze v dané věci dovodit nejen mezinárodní příslušnost pro řízení o určení vlastnictví k movité proti žalovanému se sídlem v jiném členském státu, ale ani mezinárodní příslušnost českých soudů pro řízení o nahrazení souhlasu takového žalovaného s vydáním předmětu úschovy. Skutečnost, že pro řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy je dána výlučná místní příslušnost soudu, který rozhoduje o úschově, proto mezinárodní příslušnost českých soudů nezakládá. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je naopak zřejmé, že otázku mezinárodní příslušnosti v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy je třeba v případě, že k zahájení takového řízení došlo za účinnosti přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího pravidla pro určením mezinárodní příslušnosti v občanských a obchodních věcech (nyní nařízením Brusel I bis), postupovat podle takového přímo použitelného unijního předpisu. 15. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, když vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil, pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladových výrocích III. a IV. usnesení soudu prvního stupně. 16. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), žalované náklady řízení nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá proto žádný z účastníků.