28 CO 193/2022-91 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 757 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.) a rozhodl o tom, že návrh na přerušení řízení se zamítá (výrok III.). 2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení 70 500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že je vlastnicí pozemků [parcelní číslo] a p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], na pozemku [parcelní číslo] a na části pozemku p. č. st. [anonymizováno] stojí stavba čistírny odpadních vod, kterou žalovaná užívá a provozuje, tedy užívá pozemky žalobkyně, aniž by k tomu měla právní důvod a aniž by za užívání pozemků poskytovala žalobkyni finanční náhradu. Žalobkyni již byla v minulosti přiznána náhrada za užívání pozemků v dalších řízeních vedených u soudu prvního stupně, v tomto řízení požadovala náhradu za období od [datum] do [datum], při stanovení její výše vycházela ze znaleckého posudku [číslo] znalce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a jeho dodatků. 3. Žalovaná namítala, že uvedené pozemky sice užívá, nikoli však bez právního důvodu, svědčí jí služebnost užívacího práva. V této souvislosti podala žalobu na určení vydržení vlastnického práva k těmto pozemkům. Dodala, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemkům darovací smlouvou z [datum], právním předchůdcem byl stát. Stavba čistírny odpadních vod byla povolena v roce [rok] a dokončena v roce [rok] se zahájením zkušebního provozu, vše na základě potřebných povolení, v roce [rok] byl provoz čistírny, která slouží veřejné potřebě občanů [obec], přeměněn na trvalý. 4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke zjištění, že žalobkyně je vlastnicí shora uvedených pozemků, hodnota nájemného za uvedené pozemky činila v roce 2021 70 500 Kč a žalovaná byla vyzvána k úhradě této částky do [datum] výzvou z [datum]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 13 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Uvedl, že žalovaná užívá bez právního důvodu pozemky ve vlastnictví žalobkyně a za jejich užívání žalobkyni neposkytuje náhradu, tedy se na úkor žalobkyně obohacuje. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši peněžité částky vynakládané obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných nemovitých věcí, zpravidla formou nájmu. Soud prvního stupně konstatoval, že důvodnost nároku žalobkyně byla již opakovaně shledána v dalších řízeních a v mezidobí nevznikl důvod k odchýlení se od již vyslovených závěrů soudu, a to se zřetelem k zásadě legitimního očekávání vyjádřené v § 13 o. z. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná nemohla předmětné pozemky vydržet, neboť neměla k dispozici žádný, a to ani domnělý, právní titul, od kterého by mohla své právo užívat pozemky odvozovat. Skutečnost, že čistírna odpadních vod byla postavena v souladu s příslušnými veřejnoprávními předpisy, tento domnělý titul nepředstavuje. Doplnil, že k otázce vydržení žalované se soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 C 19/2021-59, kde bylo vydržení odmítnuto s poukazem na účelovost argumentace žalované. Soud prvního stupně dále zamítl návrh žalované na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 18 C 47/2022, neboť závěr o vydržení věcného břemene si mohl soud vyřešit samostatně jako předběžnou otázku. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na právní zastoupení a na vyhotovení dodatku znaleckého posudku ve výši 4 840 Kč. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že neužívá předmětné bez právního důvodu, a není tak povinna hradit žalobkyni finanční či jakoukoli jinou náhradu za jejich užívání. Na předmětných pozemcích provozuje čistírnu odpadních vod; k předmětným pozemkům jí svědčí věcné břemeno v podobě služebnosti užívacího práva spočívající v právu žalované osobně či prostřednictvím svých oprávněných zástupců, zaměstnanců nebo jí pověřených osob, zatížené pozemky užívat, na zatížených pozemcích se zdržovat, provozovat zde čistírnu odpadních vod, spravovat ji a udržovat, vjíždět na zatížené pozemky motorovými a nemotorovými vozidly, po zatížených pozemcích chodit, v nezbytném rozsahu na nich parkovat motorovými vozidly, a to v rozsahu dle geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku, [číslo] [rok], vyhotoveného [právnická osoba] a [jméno], geodetické práce, s.r.o., a ověřeného Ing. [jméno] [příjmení]. Upozornila, že u soudu prvního stupně byla podána žaloba o určení vydržení vlastnického břemene – služebnosti užívacího práva, řízení je vedeno pod sp. zn. 18 C 47/2022 a nebylo v něm dosud rozhodnuto. Žalobkyně odkazovala již v řízení před soudem prvního stupně na jednotlivé důkazy, které jsou součástí uvedeného spisu, soud prvního stupně se jimi však dostatečně pečlivě nezabýval. Z tohoto důvodu své rozhodnutí soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil, neboť vydržení věcného břemene vyplývá z několika listinných důkazů, nikoli jen z toho, že by čistírna odpadních vod byla postavena v souladu s příslušnými předpisy, jak uvedl soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku. Pokud jde o to, že argumentace žalované byla již odmítnuta v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 C 19/2021-59, žalovaná uvedla, že v současnosti předložila soudu oproti předchozím sporům nové důkazy prokazující její tvrzení, které v předchozích řízeních neměla k dispozici. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V průběhu odvolacího řízení žalovaná dále tvrdila, že na pozemcích žalobkyně provozuje čistírnu odpadních vod, která je vodním dílem, a vzhledem k tomu, že čistírna odpadních vod byla v provozu již před [datum], je žalobkyně povinna toto vodní dílo na svém pozemku strpět. 7. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný. Připomněla, že spory mezi účastníky byly vždy rozhodnuty ve prospěch žalobkyně. Uvedla, že tvrzení žalované o tom, že údajně vydržela služebnost užívání, jsou v rozporu s jejími dřívějšími tvrzeními, dle nichž právní titul k užívání pozemků nemá, a proto jej navrhovala zřídit soudem. Žalovaná užívala a užívá pozemky žalobkyně bez právního důvodu tím, že má na nich umístěné stavby čistírny odpadních vod, a nebyla a nemůže být v dobré víře ohledně tvrzené držby užívacího práva. K argumentaci o povinnosti strpět vodní dílo žalobkyně na svém pozemku v souladu s vodním zákonem žalobkyně tvrdila, že vodní dílo na pozemcích žalobkyně není totožné s tím, které bylo stavěno před rokem [rok]; žalovaná používá pozemky žalobkyně v souvislosti s provozem čistírny odpadních vod, na pozemcích žalobkyně jsou umístěny objekty, které s provozem čistírny odpadních vod souvisejí, nejsou však zapsány v katastru nemovitostí a nejsou vodním dílem, které by bylo vybudováno před rokem [rok]. Pokud jde o stavby, které jsou čistírnou odpadních vod, ty stojí na pozemcích jiných vlastníků, nikoli pouze žalobkyně. Následně změnila svou argumentaci tak, že vodní dílo se na předmětných pozemcích žalobkyně nenachází. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Výrokem III. napadeného rozsudku zamítl soud prvního stupně návrh žalované na přerušení řízení, podle § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není proti takovému rozhodnutí přípustné odvolání. Odvolací soud proto odvolání žalované proti výroku III. podle § 218 písm. c) o. s. ř odmítl. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. 12. Podle § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění do [datum], jsou vodohospodářskými díly stavby, popřípadě je